Umění tolerance ✓

41. Až navěky 1/2

Zatraceně.

Draco vystřelil z hotelu, jako by měl v patách Pána Zla. Netušil, kam jde. Prostě rychlou chůzí vyrazil co nejdál odsud a zastavil se až tehdy, jakmile měl Anettin hotel z dohledu. Opřel se zády o zeď jakéhosi domu na okraji ulice, zaklonil hlavu a zavřel oči. Musel si vzít pár minut oddechového času.

Tohle teda neplánoval. Anette ho sice přitahuje jako lednice magnet, ale rozhodně nechtěl překročit hranici. Plavil se v bezpečných vodách, ale ona ho jako silný proud strhla do vod nebezpečných a on tam málem ztroskotal. Nechtěl to. Nechtěl. Proto ji několik dlouhých minut líbal, jako by to nemělo mít žádné následky.

Hlavu předklonil a dlaní si pořádně promnul obličej. Vzápětí si prsty zajel do vlasů a kdyby nechtěl probudit půlku Londýna, rozeřval by se tady čirým vztekem a frustrací. Možná by i pár věcí okolo sebe vyhodil do povětří.

Ještě odpoledne, sotva před několika hodinami, ujišťoval Hermionu, že s Anette nic nemá a že by s ní nic mít ani nemohl. Jenže po tom, co se právě stalo, to úplně postrádá všechen smysl. Kdyby se to Hermiona dozvěděla, myslela by si, že jí sprostě lhal do očí a nenáviděla by ho ještě víc.

Ano, má dojem, že ho jeho bývalá snoubenka nenávidí. Ostatně jí k tomu za poslední týdny dal spoustu důvodů. Na druhou stranu se ale pořád mluví o tom, že člověk by měl vždycky dávat na první místo sám sebe, ne ty druhé, být sám sobě prioritou. A on se zkrátka s Anette cítil dobře, a tak s ní trávil čas. Potřeboval vypnout po tom všem, co má za sebou s Hermionou. Může ho vůbec někdo obviňovat z toho, že dal sám sebe a své vlastní zájmy před svou bývalou? Nejspíš ne.

Jenomže nejhorší způsob, jakým někoho opustit, je opustit ho v tichosti. Vykašlal se na Hermionu ze dne na den, nedal jí ani vědět, že se věci prostě změnily a že už se nehodlá snažit nebo čekat na zázrak. Měl si s ní o tom nejspíš promluvit. Měla se o Anette dozvědět od něj, ne od druhých. Ale to už nevrátí, to už nezmění.

Každopádně by měl dostat nějakou cenu za to, že dokázal Anette odolat. Nejspíš si půjde domu nakreslit nějaký diplom. Nebo o to požádá matku. Beztak se nudí.

Odrazil se od zdi, rozhlédl se kolem sebe a přemístil se.

***

Hermiona zlomkem vteřiny procitla, vystřelila do sedu a s panicky bušícím srdcem se rozhlížela kolem sebe.

Co to sakra bylo?

Nahmatala na nočním stolku hůlku a lehkým pohybem zápěstí rozsvítila světlo, které ji okamžitě na pár vteřin oslepilo. Zakňučela a zívla si. Nejspíš měla nějakou noční můru. Od doby, co zase spává sama, se jí to stává poměrně často.

Podívala se na budík a zasténala. Půl jedné ráno! Jestli hned teď zase neusne, bude ráno nepoužitelná. Zůstane mimo provoz a Kingsley ji pak zabije, protože má dodělat pár důležitých věcí, které nemůže nechat až na pondělí. Jo, půjde zase spát, ale nejdřív se zajde napít.

Vyhrabala se z postele a zachvěla se zimou, proto okamžitě sáhla po županu, který měla přehozený přes křeslo. Zavinula se do něj, odložila hůlku zpátky na noční stolek a vyrazila ke dveřím, načež se bytem rozeřval domovní zvonek a ona s ním.

„Bože!" vydechla s dlaní přiloženou k srdci. Málem si zlomila kotník, jak leknutím vyskočila.

Kdo po ní co může chtít? Rychle si zase vzala hůlku, ať toho šmejda může rovnou sestřelit kletbou. Župan si přitáhla víc k tělu a vyšla z ložnice. V obývacím pokoji mávnutím hůlky rozsvítila a rychlým krokem pokračovala k hlavním dveřím.