Umění tolerance ✓

45. Zatracená smůla

Hermiona si najednou uvědomila, že vlastně ani netuší, co to zatraceně dělá. Když Draca chňapla za předloktí a hupsla s ním do krbu, neměla žádný plán. Jednoduše ho jen chtěla dostat co nejdál od slečny Debrosse, kterou si z nejtemnějších hlubin svého srdce přála uškrtit.

Ta ženská nemá ani to nejmenší právo sápat se po něm, říkat mu milá slova a svádět ho. Nemá právo ani trávit s ním čas a rozhodně ani pracovat! Později si zjistí, zda má ta hitparáda pracovní vízum.

Každopádně teď je ale tady. Stojí s Dracem na ulici před vstupem na ministerstvo kouzel. Dívá se na něho a on se dívá na ni. Zdá se být stejně zmatený jako ona, ale nejspíš nemá odvahu se zeptat, co to všechno znamená. A kdyby tu odvahu měl a zeptal se, nedokázala by mu odpovědět. Ani ona neví, co to sakra znamená. Nikdy se nenaučila nechat jít, co zraňuje její srdce.

Začalo sněžit. Draco svraštil obočí a přivřel oči, načež se podíval k šedému nebi. Udělala to samé, a tak tam pár vteřin mlčky stáli a oba nastavovali svou tvář chladným sněhovým vločkám.

Připomnělo jí to tu noc, kdy jí Draco Malfoy vyplnil jeden z nejtajnějších snů, když si s ní uprostřed letní bouřky zatančil. V dešti a za líbezných tónů houslí. Dodnes to je jedna z jejích nejkrásnějších vzpomínek vůbec.

Tenkrát se poprvé líbali. Trvalo to celou věčnost - hodiny, dny, možná roky. A pak je viděl Theo a prodělal srdeční zástavu, načež vytáhl hůlku a sám sebe omráčil.

Usmála se při té vzpomínce a zavřela oči, neboť sněhové vločky něžně trestaly její tvář dál.

Tenkrát si oba dva uvědomili, že už tu válku srdce a rozumu nezvládají. Tu noc jim došlo, že ten boj každý z nich prohrál jenom proto, aby za nějaký čas mohli vyhrát společně.

Sice nemůžeme jít zpátky a změnit náš začátek, ale vždycky můžeme začít znovu právě v tomto okamžiku, teď a tady, a změnit náš konec.

Hermiona se na něho podívala. On její pohled vycítil, přestal svůj obličej nastavovat sněhovým vločkám a podíval se na ni taky. Oba dál mlčeli, protože občas jsou jakákoliv slova spíš ke škodě než k užitku, jsou dokonale zbytečná.

Chci nám dvěma dát šanci.

Pamatuje si, jak se její svět v tu chvíli zastavil a ona nebyla strašně dlouho schopná reagovat. Na Theově chatě udělal ten první krok, ke kterému ona neměla odvahu.

Jsi ze mě stejně hotová jako já z tebe, Grangerová. Vidím to, poznám to. Už mě unavuje držet se zpátky.

I ji to unavuje. Unavovalo ji to tehdy a unavuje ji to i teď. Patří přece k sobě. Tak dlouho se rvali o to, aby byli spolu, a když se jim to povedlo, vzdají to?

Jsem z tebe na lektvar! Hrozně mě rozčiluješ a irituješ, a zároveň...

I on ji rozčiluje, ale zároveň bez něho nemůže existovat. Nebo může, nebude tak dramatická, ale s ním a po jeho boku se jí tak nějak existuje líp.

Slibuju ti, že tě budu milovat, i když zestárneš, scvrkneš se a zešedivíš, vypadají ti vlasy nebo zuby, upadne ti noha... zkrátka tě budu milovat v dobrém i ve zlém, ve zdraví i nemoci.

Asi je padlá na hlavu, ale tohle považuje za jednu z nejkrásnějších věcí, které jí kdy řekl. A taky... Bože! Vždyť Malfoy si ji doopravdy chtěl vzít! A nebylo to žádné zbrklé, náhlé rozhodnutí. Ne, promyslel si to a plánoval to. Chtěl strávit zbytek svého života s ní.