Světlo ve stínu [Diabolik Lovers]

42. Kavárna na kraji města

O týden později (Od plesu)

  Unaveně se dívala do zrcadla, které jí ukázalo pravdivý odraz sebe samé. Musela si povzdychnout. Vypadala opravdu strhaně, nebo spíš, jako kdyby měla každou chvíli umřít. Tvář měla ozdobenou modřinou, která pomalu mizela, ale i přesto pořád bolela a dávala o sobě vědět, jak to jen šlo - což nebylo překvapující. Přeci jen, bylo to zranění od ghúla, kterého naštvala a proto si vysloužila takový malý dáreček, jako byla modřina na její bledé tváři. Chvíli přemýšlela, zda nemá použít trochu make-upu, aby zamaskovala její příšerný stav, v kterém se nacházela, ale čím více se na sebe dívala, tak si uvědomovala, že i když zamaskuje modřinu, pořád tam bude a později na to lidé přijdou tak, či onak - avšak skutečnost toho, že dnes musela do práce a lidé by se rozhodně nechtěli dívat na její mrtvý výraz jí přesvědčila, že by se měla aspoň pokusit lehce namalovat, i když jí to bylo proti srsti. Při jemném nanášení vrstvy make-upu si všimla jizviček od kousnutí, které jí před necelým měsícem způsobil Shu. To bylo taky první kousnutí od upíra, které kdy zažila. Když nad tím teď uvažovala, neřekla by, že se jí to úplně nelíbilo... Ten pocit být někomu blíž jí přitahoval stejně, jako neskutečná bolest. Ten příjemný pocit neexistujícího tepla a přítomnosti druhé osoby. Kdyby to nejspíš řekla nahlas určitě by jí někdo označil za blázna, nebo masochistku, ale co když ona byla oboje? Co když už ze všeho začala bláznit a vsugerovala si kvůli upírům kolem, že se jí bolest líbí? Ne, tak to nebylo. Vždy měla blízko s fyzické i psychické bolesti a upíři jí jen pomáhali uniknout ze světa, v kterém žije. 

  Bolestně sykla, když se dotkla štětcem půlky tváře, kterou potřebovala zakrýt ze všech částí svého obličeje nejvíce. Přemýšlela, jak by mohla pomoct svému tělu se modřiny zbavit, ale jediná věc, která jí napadala bylo chlazení a nechat své tělo, aby se o zranění postaralo samo, ať už to bude trvat dlouho, nebo ne. Musela si povzdychnout, když se podívala na displej svého mobilu, jen aby zkontrolovala čas. V práci musela být v devět, což znamenalo, že by měla nejpozději vyjít za deset minut, aby stihla autobus, který jí měl zavést na kraj města, kde se nacházela malá, avšak útulná, kavárna, kde dělali tu nejlepší irskou kávu, kterou kdy měla. Naposledy se na sebe podívala, aby se ujistila, že vypadá víc živěji, než před pár minutami. ,,Vypadám pořád hrozně, ale aspoň trochu živě,'' zasmála se lehce zoufale Hikari a přes hlavu si navlékla šedý svetr, jenž měl dívčino tělo udržet v teple a hlavně udržet její komfortní zónu na maximu. 

...

  V tichosti čekala na autobusové zastávce, mezitím, co v uších měla sluchátka a poslouchala náhodný mix písníček, který si stáhla do mobilu. Milovala hudbu, ale nedalo by se říct, že byla věrná jen jednomu žánru, či skupině. Vždy se nechala překvapit náhodným výběrem a přemýšlela o hloubce písně, nebo o jejím skrytém významu. ,,Hikari-chan?'' oslovil modrovlásku blonďák, aniž by si všiml, že dívka vůbec svět kolem sebe nevnímá. Byla myšlenkami jinde a možná proto se tak lekla, když se Kou dotkl jejího ramene, aby jí dal vědět o své přítomnosti. ,,Kou-senpai! Vyděsil jsi mě!!'' vyjekla roztřeseně a pohotově si vyndala sluchátka z uší, aby mohla slyšet hlas jejího senpaie, který se na ní překvapeně díval a přemýšlel, co by se stalo, kdyby byla dívka více lekavá. Způsobil by jí zástavu srdce? Skočila by omylem pod kola auta? ,,Promiň, nevěděl jsem, že máš sluchátka...'' zamumlal provinile Kou, mezitím co se drbal na temeni hlavy a pohled odvrátil stranou, aby si dívka nevšimla jeho lítosti v očích. ,,Ale víš, Hikari-chan... Měla by jsi být více opatrná, když jsi někde sama,'' vyčetl dívce, když k ní zpět vrátil svůj pohled. Její oči byly plné překvapení, ale to nebylo to, co ho zaujalo. Měla na obličeji make-up, což bylo velice nezvyklé a svým způsobem i hrozně iritující. Chtěl se jí na to zeptat, ale když viděl, jak se dívka zářivě usmála, tak na svou otázku dočista zapomněl. ,,Až moc se staráš od druhé, Kou-senpai,'' zasmála se přívětivě, mezitím, co si mobil dala do kabelky, v které měla vše potřebné. ,,Myslím si, že já bych byla ta poslední, kterou by někdo chtěl okrást,'' vysvětlila dívka, aniž by si uvědomila, jak to upír myslel. ,,Hikari-chan, ty jsi vážně nevinná,'' povzdychl si Kou, když zjistil, že dívce nedocházel význam jeho slov, které před pár minutami řekl. Modrovláska se chtěla zeptat, co tím myslel, ale její pokus o otázku byl přerušen příjezdem autobusu, do kterého oba nastoupili. 

  ,,Kou-senpai, mohla bych se zeptat, co děláš tak brzo venku?'' zeptala se, když si dívka uklízela peněženku, v přeplněném autobuse. ,,Vzhledem k tomu, že nám dali dva týdny volno, tak musím na focení. Moje agentka mi včera večer volala, že by jsme mého volna mohli využít a nafotit fotky na celý měsíc,'' vysvětlil dívce lehce podrážděně, protože takhle si nepředstavoval, že bude trávit svůj volný čas. Modeling měl sice vcelku rád, ale občas mu lezlo na nervy, jak se kolem něho motají falešní lidé, kteří si chtěli získat jeho přízeň a dostat se k němu tak blíže. Hikari byla snad jediná dívka, spolu s Yui, kterou nezajímala Kouova tvář a popularita a možná proto se vedle ní cítil dobře. ,,A ty?'' zeptal se pro změnu blonďák a přitiskl si dívku více k sobě, když se kolem ní protahoval lehce obézní muž, který se chtěl dostat k zadním dveřím autobusu. ,,Musím do práce,'' řekla jednoduše a zlehka se chytla blonďákovy mikiny, aby měla jistotu, že nespadne. ,,To mi připomíná, že ti musím vrátit košili!'' uvědomila si Hikari a věnovala svému senpaiovi omluvný pohled, který Kou setřásl svým kouzelným úsměvem. ,,Nech si jí, slušela ti.''

  Zdravím vás, mí milý upírci! Omlouvám se za to, že jste na další díl museli čekat tak dlouho!! Hrozně mě to mrzí, ale nějak jsem se k tomu nemohla dokopat a když už jo, neměla jsem čas >///< 

Ale teď jsem zpět i s novým coverem, jak jsem před pár měsíci slíbila!! Chtěla bych dodat, že není nic extra, i když jsem se s ním dělala přes tři hodiny, ale aspoň už nebude vzhled této knihy, jako každé druhé FF na DL. 

  A taky bych chtěla zmínit, že si jsem dobře vědoma, že Hikari má červené konečky vlasů a tady je nemá, ale to má důvod: Chtěla jsem vyjádřit čistou povahu a srdce naší modrovlásky, která chvílemi připomíná kus ledu. Doufám, že se vám cover a díl líbil a budu ráda za komentář a hvězdičku <3 

A pokud by jste někde našli chybičky, prosím vás o to, aby jste mě o nich informovali! Možná si jich všimnu za čas sama, ale kdyby ne, tak se nemusíte bát a klidně mě na ně upozorněte, budu převelice ráda <3 

S laskou vaše CBC