Světlo ve stínu [Diabolik Lovers]

40. Za závěsy lehkého nevědomí

  Vrátila se zpět do tělocvičny, kde to žilo možná ještě víc. Snažila se najít Yui, ale marně. Nebyla tady, což dívku přivedlo k myšlence, zda si jí Ayato neodvedl někam na záchody a teď si z ní v klidu sosá krev. ,,Ugh,'' zavrčela a tu myšlenku ze sebe setřásla. ,,Hikari-chan!!'' zapískal nadšeně upír a objal jí kolem ramen. ,,Kou-senpai,'' vydechla nechápavě, ale pak se pousmála. Teď už chápala, proč oslnil tolik dívek a je známým idolem. ,,Moc ti to sluší,'' zašeptal jí u ucha a rty se o něj lehce otřel, díky čemuž si vysloužil její zamračený výraz, jenž po pár sekundách zmizel. ,,Tobě taky,'' řekla popravdě. Odtáhla se od něho, aby získala zpět svůj osobní prostor, který měla opravdu ráda. ,,Kde máš svůj fanklub?'' zasmála se, když nikde neviděla zástupy dívek, které se na něho vždy lepili, jako vosy na med. Kou se nervózně podrbal na temeni hlavy. ,,Doufám, že daleko,'' uchechtl se unaveně, za což ho Hikari obdarovala chápajícím úsměvem. ,,Kou-senpai, neviděl jsi Yui-chan? Mám o ní vcelku strach,'' zeptala se ho na rovinu a poslední větu zamumlala se starostí v hlase. ,,M-neko-chan?'' zamrkal překvapeně. Teď mu došlo, že Hikari na ples měla jít s blondýnkou, ale u ní se nenacházela. ,,Vlastně ne... Naposledy, když u ní byl Ruki,'' zamumlal zamyšleně. Hikari si povzdychla. ,,Mimochodem, Hikari-chan... Jsi v pořádku?'' zeptal se a lehce se k ní naklonil, aby mohl do nosu nahnat její vůni, která byla velice příjemná, ale kazil jí alkohol, kterým zapáchala. ,,Jo, proč?'' optala se modrovláska, přičemž zamrkala. ,,Jen, že dost smrdíš po alkoholu,'' zabrblal a prohlížel si její tvář, v které se teď zrcadlilo pobavení. Nechápal, jak může být ještě na nohou, nebo se aspoň nemotat. Trochu ho zaujala i bílá růže v jejích vlasech. Vypadala nevině a přitom... Přitom tak nevinná vlastně ani nebyla. ,,Kou-kun!!'' vyjekla skupina dívek, když objevila svého idola, jak se baví s nějakou modrovlasou dívkou, která vypadala až moc dobře. Žárlivost samozřejmě ukotvila jejich myšlení a oni měly sto chutí dívce zničit celý život. ,,Bože...'' zamumlal nešťastně Kou. ,,Ano?'' zeptala se pobaveně Hikari, kterou ihned spražil blonďák pohledem. ,,Stejně jsem už chtěla jít,'' mávla nad tím rukou, protože bylo vidět, že se jí chce omluvit za slabý rozhovor, který si i tak Kou užil. Hikari se naposledy povzbudivě usmála na Koua, který se stal živou sochou slávy, ke které se chodí lidé modlit. 

  Stíny se mihotaly před jejíma očima, které se pomalu zavíraly. Byla z toho všeho kraválu unavená a fakt, že moc dlouho nespala, jí taky nepomáhal. Ospale si zívla, opřela svá záda o ledovou zeď a svůj zrak upřela na bílý strop školy. Bylo divné, že se nacházela tady. Na tomhle místě, kde jí každou sekundou hrozila smrt. ,,Ten debil mi přebral holku!'' ozval se hlasitý křik přes celou chodbu, což dívku vrátilo do reality. Nepoznávala ten hlas, ale naštvanost z něho doslova sršela. Opatrně se znovu pevně postavila, aniž by se dotýkala ledové zdi, a rozhodla se prozkoumat situaci, která se za rohem dlouhé chodby, děla. Pár ladnými kroky se ocitla na konci, kde nenápadně vykoukla zpoza rohu. Tři chlapci a jedna dívka se skláněli nad ležícím Shuem, který čtveřici studentů naprosto ignoroval. Neznala je. Byla pravda, že se moc nebavila ani se svými spolužáky, ale zase nebyla taková pochybná existence, aby si nepamatovala jejich obličeje. Až silné kopnutí do blonďatého upíra jí probralo. ,,Co to děláte?!'' vyjekla vyděšeně Hikari, když si uvědomila, že Shu se ani nepohnul, natož neotevřel oči. Zabili ho? ,,A ty jsi kdo? Další jeho děvka?!'' vyštěkla po ní rusovlasá dívka s krátkými vlasy nad ramena a šedýma očima, jako popel. ,,Yamiko-chan, nech toho... To je Hikari-chan z druháku,'' zasmál se pobaveně kluk, který ještě před chvílí kopl Shua, který teď jemně pootevřel své modré oči. Hikari si oddychla, že mu nic vážného není a aspoň je ještě při vědomí. ,,Chio-san?'' nadzvedl obočí druhý muž, který byl až moc podobný tomu útočníkovi. Hnědé vlasy ostříhané na krátko, fialové oči plné zla a formální oblečení, jak jinak... ,,Omlouvám se, ale mohli by jste toho nechat?'' zamumlala lehce nervózně. Měla sto chutí se otočit a utéct, ale strach o blonďáka jí to nedovolil. Ani vlastně nevěděla proč... Možná kvůli informacím, které u sebe měl - ano, kvůli informacím. Nic jiného v tom nebylo. ,,A to jako proč?! Ten krypl mi přebral holku!'' zavrčel vytočeně černovlásek, který doplňoval trojici chlapců a zásadně se od nich lišil tmavýma očima, které byly skoro až černé. Hikari si povzdychla. Nesnášela takovéhle konverzace... Nenáviděla je! ,,Ale ta dívka si vybrala sama, nebo snad ne? Pochybuji, že zrovna Shu-senpai jí nutil, aby se s tebou rozešla nebo tě-'' říkala jasně a klidně, ale poslední větu jí zrzka nenechala doříct, protože jí vrazila silnou facku, podle které poznala, že ona člověk určitě nebude. Lehce zavrávorala, hlavu otočila na pravou stranu a šokovaně se dívala na zem. ,,Drž hubu!'' zakřičela na ní Yamiko. Nelíbila se jí její slova, protože byla pravdivá. Pravda jí tak moc bolela, že by teď raději zemřela. ,,Ale no tak,'' zamumlal hnědovlasý kluk, co byl podobný útočníkovi. ,,Hiro, dej své holce kázání o fackování druhých,'' zasmál se na, zřejmě, svého bratra, který mohl za kopanec do Shua. ,,Yamiko-chan, takhle se nevyjednává,'' zamumlal pobaveně, přešel ke své dívce a dal jí letmou pusu na tvář, jen aby zamaskoval jeho postranní úmysly. ,,A když už chceš někoho udeřit, tak musíš pořádně,'' zašeptal neslyšitelně, když chtěl Hikari vrazit pěstí, která se, avšak, zastavila těsně u její hlavy. Hikari překvapeně zamrkala na Shua, který jeho ruku držel a vší silou jí zmáčkl. Ani po tom, co uslyšel praskání kostí a klukům neuvěřitelně bolestivý křik nepřestal. Celé zápěstí mu zkroutil a pochyboval, že tu ruku ještě někdy použije. ,,Vypadněte odsud, vy podřadní ghúlové,'' zavrčel naštvaně Shu.

Další kapča je na světě a já musím říct, že jsme spolu úspěšně zdolali 40 částí! Je to vcelku mazec, jak rychle to utíká... Až mi z toho je smutno, ale zároveň jsem hrozně ráda :>

Moc děkuju za vaší podporu <3 

Vaše Crazy <3 

* Jak daleko si myslíte, že už jsme? Za půlkou, skoro na konci, nebo snad teprve někde za začátkem? Zajímal by mě váš pohled... 

*Navíc... Jak rychle vám tato kniha utíká? Mně osobně neskutečně rychle a nemůžu uvěřit tomu, že už jsme u čtyřicáté kapitoly... :>