Světlo ve stínu [Diabolik Lovers]

37. Důležitý cit

  Byla jako v oceánu, který pomalu mrazil její tělo. Věděla, že je na kraji svých sil. Moc dobře věděla, že další cestu k hladině nezvládne, ale i tak se snažila. A její nadějí byla Yui. ,,Hotovo,'' oznámila dívce blondýnka, která se na ní mile usmívala od ucha k uchu. Opatrně otevřela své rudé oči, aby v zrcadle mohla spatřit jinou bytost. ,,To... Jsem já?'' zeptala se spíš sama sebe, ale důkazem jí bylo Yuino kývnutí hlavou. Nemohla uvěřit svým očím. Ta dívka, co se na ní teď dívala... Byla to opravdu Hikari? Vlasy měla v lehce neupraveném drdolu, z kterého jí pár pramínku ve předu vypadlo, a ve předu měla zapletený copánek, jako čelenku. Yui dokonce zvládla udělat dívce černé kočičí linky a přidala i trochu řasenky, aby její řasy nezanikly v černé barvě. Bylo to jednoduché a obyčejné líčení, které Hikari zakončila broskvovým balzámem, jenž nosila kvůli popraskaným rtům. ,,Já nevím, co na to říct,'' přiznala popravdě a opatrně si sáhla na svou tvář, aby se ujistila, že tam Yui nedala jen její fotku upravenou ve photoshopu. ,,Neříkej nic a jdi se převléct do koupelny. Já se mezi tím taky připravím,'' zasmála se Yui a podala dívce bleděmodré šaty, které si nedávno koupila. Hikari se usmála tak, jako snad nikdy a opatrně si od dívky šaty vzala. ,,Hmf,'' přikývla a odešla z místnosti, kde nechala Yui, která se právě zamilovala do jejího upřímného úsměvu. 

  ...

  ,,Ugh,'' zavrčela nevrle, když se na ní Laito nalepil ještě víc, než byla potřeba. Hikari byla vcelku ráda, že přešel přes jejich malý nešvar, ale to, jak se na ní mačkal bylo odporné. ,,Laito, přestaň slečnu obtěžovat,'' upozornil ho Reiji a významně si narovnal brýle. Modrovláska trochu záviděla, jakou elegancí oplýval. Vypadal jako pravý gentleman, nebo snad princ? Na sobě měl, jako všichni z bratrů, černé sako s černou kravatou, kterou měl - na rozdíl od Ayata - perfektně uvázanou. Shu se lehce zašklebil, ale raději nic nekomentoval, jako kdyby to byla snad moc velká námaha. ,,Oh? Máš snad o Mršku zájem?'' zeptal se pobaveně Laito, který byl překvapivě bez klobouku, a namáčkl se na Hikari ještě víc, díky čemuž mu věnovala zlostný pohled. ,,Ten suchar určitě...'' zasmál se výsměšně Ayato, který seděl vedle Yui a Kanata. ,,Postrádáte vychování,'' povzdychl si tmavovlásek, ale dál si svých bratrů nevšímal, jako kdyby ho to snad vůbec nezajímalo, ale jen si chtěl zachovat tvář. ,,Mlčte, kazíte mi hudbu,'' zavrčel znuděně Shu, aniž by otevřel oči. Jen si seděl na sedadle limuzíny, ruce měl zkřížené na hrudi a potichu si vychutnával klasickou hudbu, co mu hrála ve sluchátkách. ,,Budiž k ničemu se ozval,'' utrousil nemístnou poznámku Reiji, díky čemuž se Ayato zašklebil. Hikari si povzdychla a posunula se dál od Laita, díky čemuž se přisunula blíž k Subarovi. Bylo jí jedno, jak na ní nevrle benjamínek vrčel, protože pořád by byla raději za jeho nadávky, než přítomnost Laita. ,,Bolí mě z vás hlava!'' vykřikl nevrle Kanato. Svůj nepříjemný pohled věnoval Yui a pak i Hikari. ,,Je to vaše chyba!!'' štěkl po dívkách, které se přikrčily. Yui lehkým strachem a Hikari kvůli tomu, že jeho hlas byl až moc písklavý. ,,Tohle bude ještě dlouhá noc...'' pomyslela si Hikari nešťastně a podívala se na Yui, která jí pohled oplatila i s povzbudivým úsměvem.

  Limuzína zastavila, což dovolilo jejím cestujícím odejít a nadýchat se čerstvého nočního vzduchu. Hikari byla neskonale ráda, za to, že stojí na nohou a vítr jí obaluje tělo, jak to jen jde. ,,Placko hejbni s sebou!'' vyštěkl na blondýnku Ayato, když viděl, že se Yui sotva hýbe. Bylo vidět, že chůze na podpatcích není nic pro Yui - a to se vážně snažila. Hikari si povzdychla a chytla dívku za ruku, aby jí tím ulehčila chůzi. ,,Nespěchej, ať si nezvrtneš kotník,'' oznámila jí mile modrovláska, která sama šla ladně, jako éterická víla a doslova ignorovala upíří bratry, kteří na ní hleděli s nechápajícím výrazem ve tváři. I sám Reiji byl překvapený, protože nečekal, že někdo jako Hikari může mít takovou grácii a eleganci. Byla pro něho někým úplně jiným, než tou dívkou z druháku, co se neumí ani pořádně učesat. ,,Moc se omlouvám, Hikari-chan...'' zamumlala sklíčeně Yui. Cítila se provinile za to, že jí modrovláska musí pomáhat, aby si náhodou něco neudělala. ,,Neomlouvej se,'' zasmála se Hikari, zatímco prošly kolem Ayata, který Hikari nenávistně protínal pohledem.

  Další díl na světě! :> Doufám, že se vám líbil a budete, stejně jako já, očekávat pokračování <3

Vím, že jsem teď poněkud neaktivní, ale snad mi to prominete. Občas se totiž vrhnu na jiné knihy v konceptech, abych se odreagovala a načerpala inspiraci pro DL... :D 

Hlavně jsem si všimla, že máme skoro 1k přečtení a skoro 200 hvězdiček!! Jsem vám opravdu moc vděčná, možná ani nevíte jak! T///T Vím, že na to, že tohle je 37 kapitola, tak je to málo, ale já jsem i tak ráda, že tohle vůbec někdo čte! Jste opravdová zlatíčka, která miluji <3 

Moc vám děkuji!! 

Vaše Crazy <3