Světlo ve stínu [Diabolik Lovers]

21. Poskvrněná sama sebou

  Unaveně se otočila na druhou stranu postele, ale když ucítila tupou bolest a ledovou podlahu, tak zavrčela. Nepamatovala si, že by měla až tak malou postel. Pomalu otevřela oči a zvedla se z podlahy do sedu, jen aby spatřila spícího Shua, který se rozvaloval na její jednolůžkové posteli, která byla přistrčená ke zdi. Studený vítr, jenž se dostal do místnosti díky otevřenému oknu, ovinul její tělo, které chránily jen černé kraťasy. Překvapeně zamrkala a svůj pohled upřela ze Shua na své ňadra, která byla posetá rudými flíčky. Rychle se zakryla s rudými obličejem a nenávistně probodla spícího Shua, který měl sluchátka a zřejmě poslouchal nějakou ukolébavku, protože nevypadal, že by ho dívky pád vzbudil. ,,On mě v podstatě znásilnil,'' pomyslela si, když jí došlo, co se včera stalo... Tedy aspoň to, co si pamatuje. ,,To je v píči,'' zaklekla a snažila se zvednout z chladné země, což se jí povedlo až na několikátý pokus. ,,Doslova!'' vyjekla a volnou rukou se opírala o pelest postele, na které ležel, už ne spící, blonďák. ,,Jsi hlučná,'' řekl líně a posadil se, aby se mohl podívat na dívku v rozpacích. Ale jakmile otevřel svá modrá očka, tak mu do obličeje Hikari hodila polštář, který byl spíš ozdobný, než na spaní. ,,Nedívej se, ty znásilňující upíre, co si neváží mé pohostinnosti!!'' zakřičela na celý dům, v kterém se nacházeli jen oni dva. Její otec byl někde v trapu a myšlenka jeho návratu byla taky v nedohlednu, což samozřejmě dívka ocenila. Víc, než to. Byla za to tak ráda, že by si nejraději klekla na zem a děkovala Bohu. Ale její prioritou bylo něco jiného... ,,Znásilňující upír, co si neváží tvé pohostinnosti?'' zopakoval pobaveně Shu, když odložil polštář k jednomu velkému. ,,Není to znásilnění, když se ti to líbilo,'' zasmál se blonďák a podíval se na Hikari, která měla v očích slzy ponížení. ,,Řekla jsem, ať se nedíváš!'' zavrčela, jako dravá šelma a otočila se k němu zády, díky čemuž ji skryly tělo dlouhé husté vlasy. ,,Je rozdíl mezi tím, co ty odvozuješ z chování mého těla a co si v hlavě myslím!'' kárala ho, jako malé dítě, aniž by se na něho podívala. Naštvaně pustila pelest postele a krokem, za který by se nemusel stydět ani opitý muž, se vydala ke skříni. ,,Nic jsem ti neudělal,'' řekl po chvíli pobaveně. ,,Usnula si, když jsme byli v nejlepším,'' zamumlal a rukou si prohrábl své rozcuchané vlasy. ,,C-co?'' zamrkala překvapeně a otočila na něho hlavu. Měl zavřené oči, zatímco si stíral rukávem od svetru ospalky. Rychle se otočila zpět ke skříni, když si všiml, že ho pozoruje. ,,Usnula...'' zopakovala tentokrát ona po něm a snažila si vzpomenout, co se vlastně stalo. ,,Hee? Hee? To je divný...'' Přiložila si ukazováček na bradu a horlivě přemýšlela. ,,Jak jsem mohla ksakru usnout?'' zamumlala šeptem víceméně k sobě, ale Shu to slyšel až moc dobře. ,,Hej,'' oslovil ji vážným tónem. ,,Co jsi zač?'' zeptal se na otázku, která mu hlodala mozek. ,,Co jsem zač...?'' zopakovala po něm, znovu, Hikari nechápavě, ale pak si uvědomila, co to je za otázku. ,,Jak jako, co jsem zač...?'' zeptala se ho, protože nevěděla, co tím myslí. Měla tušení, to ano, ale to jí přišlo nereálné. ,,Prostě, co jsi zač! To jsi natvrdlá, nebo co?'' vyjel na ní podrážděně, až se lekla. Nic neřekla, jen si vzala své věci a odešla do koupelny, kde za sebou hlasitě bouchla dveřmi.

  Seděli na proti sobě a oba jedli, tedy... Shu spíš polovinu rozlil, než snědl, protože jeho únava byla viditelnější, než kdy jindy a Hikari se jen otráveně prohrabovala jídlem pomocí lžičky, kterou potápěla lupínky do mléka. ,,Máma na mně dělala pokusy, když jsem byla malá,'' ozvala se, aby konečně zničila to otravné ticho, které jí lezlo na nervy. ,,Chtěla vytvořit člověka, který by netrpěl psychickou bolestí, takže kdyby ho pokousal upír, tak by se z toho hned nesložil,'' zamumlala jednoduše, jako kdyby to nic nebylo a dál se přehrabovala v mléku. ,,Vždyť to všude liješ!'' vyjekla naštvaně, když si všimla, že polovina mléka skončila spíš na stole, než u něho v žaludku. Rychle vstala od stolu a začala to utírat utěrkou. ,,Vážně...'' povzdychla si, když si sedla vedle něho a nabrala lžíci s lupínky, aby ho mohla nakrmit. ,,Začínáš mě pěkně štvát.'' Shu se na ní podíval. Měla ustaraný výraz v obličeji. Jako kdyby o tom všem nechtěla mluvit... Ale on chtěl slyšet pravdu. Co by se stalo, kdyby ji chtěl zabít? Přeskočilo by jí taky? Protože kdyby ano, tak by ho určitě dost zmrzačila... Nezabila, protože nebyla zas tak silná, ale zmrzačit ho dost na to, aby se musel pár dní zotavovat - to by určitě zvládla... Když nastalo další ticho, kdy se dívka starala o upíra, který kupodivu ochotně spolupracoval, tak začala mluvit dál. ,,Nejdříve to zkoušela na sobě, ale místo toho se připravila jen o schopnost milovat, což si vynahrazovala prací a sexem,'' povzdychla si a vložila další lžičku upírovi do úst. ,,Jako malá jsem si myslela, že to vše dělá, jen protože jsem měla slabé tělo a rychle jsem onemocněla, ale když jsem chodila na základní školu, tak jsem našla její záznamy,'' pousmála se smutně a odložila prázdnou misku. Věnovala pohled Shuovi. ,,Víš, kdo to jsou Zakladatelé?'' zeptala se na otázku, která Shua velmi překvapila. Trhaně kývl. ,,Moje máma někde sehnala jejich krev, no a tadá! Tady máš výsledek,'' zamručela a roztáhla ruce do šířky, aby Shuovi došlo, že tím výsledkem myslí sebe. ,,To do tebe...'' Nemusel ani svou otázku dopovědět, protože ona kývla. ,,Ale nepomohlo to. Dřív jsem měla velké záchvaty vzteku, při kterých jsem dost lidem ublížila. A jeden život mám dokonce i na svědomí.''

Bré ránko všem, kteří jsou ještě - nebo už - vzhůru :D Samozřejmě těm, kteří si tento díl čtou déle, tak jim taky přeji krásný den :> 

Moc děkuji za vaší podporu - samozřejmě jako vždy! 

Vaše Crazy <3

* Tahle část je takový oficiální začátek, co se mého díla týče. Ano... Začátek. A možná proto je tohle moje oblíbená část, kterou si po sobě vždy ráda přečtu :D Ať žije moje lehké ego XDD 

* Navíc!! Dnes je den přijímacích zkoušek na střední školy, kterých se bude účastnit i můj bratr, proto mu držím palce, jak to jen jde, protože sama vím, jaký to byl záhul se dostat na střední školu, kterou jsem chtěla :D I když je pravda, že teď dost uvažuji o změně, protože mi lehce škola nevyhovuje... Navíc to vypadá, že budu též opakovat ročník - ať žije moje neaktivita v reálném životě :D