Světlo ve stínu [Diabolik Lovers]

7. Setkání v zaprášené místnosti

  Byla mimo. Když se vrátila domů, tak tam nikdo, díky bohu, nebyl, takže se Hikari nemusela obhajovat před otcem. Ale to setkání ji úplně vyčerpalo, takže teď vypadala jako chodící mrtvola, která někomu občas opětuje milý úsměv. ,,Až za mnou někdo příště přijde s podobným návrhem, tak mu jednu vrazím,'' zamumlala si pro sebe modrovláska a znuděně sledovala hvězdy za oknem, které dnes byly překvapivě krásné. Možná, že kdyby dnes nepsali hromadu testů, tak by dívka tak unavená nebyla, ale kdo ví. ,,Hikari-chan, mohl bych tě o něco porosit?'' oslovil dívku učitel hudební výchovy. Dívka k němu zvedla hlavu a věnovala mu úsměv. ,,Jistě,'' kývla hlavou souhlasně, díky čemuž se učitelův obličej rozzářil štěstím. ,,Víš, chtěl jsem po Laitovi a Ayatovi z třetího ročníku, aby uklidili bordel, který po sobě udělali, ale místo toho utekli a teď není nikdo, kdo by to udělal, protože pochybuji, že oni se k tomu někdy dokopou,'' vysvětlil dívce zklamaně. Ona překvapeně zamrkala. ,,Udělám to. Nevidím v tom žádný problém. Stejně mám čas, protože nám dnes odpadla poslední hodina,'' souhlasila s nadějí, že se aspoň trochu probere a zapomene na včerejší den.

  Když jí učitel řekl o jakou místnost jde, tak byla vcelku překvapená. Nikdy by netušila, že zrovna oni dva budou v učebně, kam se dávají hudební nástroje. Měla trochu strach ohledně toho, jestli tam něco nezničili, protože by to byla velká škoda, ale když uslyšela hru na housle, tak se její myšlenky rozplynuly. Opatrně nakoukla do místnosti, v které měla uklidit bordel po dvou škodících, jen aby spatřila Shua, který s neutrálním výrazem ve tváři držel housle a smyčcem po nich ladně jezdil. Hikari překvapeně zamrkala a opatrně, jako kdyby se bála, že Shua vystraší, otevřela dveře na takovou skulinu, aby se mohla protáhnout. Shu samozřejmě okamžitě přestal a chladně sjel dívku pohledem, který jasně říkal, že tady nemá co dělat. ,,Oh, promiň! Nechtěla jsem tě vyrušit,'' pousmála se lehce a očima si začala prohlížet zaprášenou místnost, kde byly rozházené knihy a papíry s notami. ,,Bože...'' zamumlala, když si uvědomila, že tohle je ten bordel o kterém učitel mluvil. Bez dalších pohledu na Shua přešla k oknu, které otevřela, aby se do místnosti dostal čerstvý vzduch. ,,Co si myslíš, že děláš?'' zeptal se Shu, což dívku lehce šokovalo. Samozřejmě věděla, že ho to vlastně ani nezajímá, jen je trochu naštvaný kvůli tomu, že ho modrovláska vyrušila, ale když se na něho otočila s nechápajícím výrazem, tak jeho podrážděnost lehce klesla. ,,Mám za úkol to tady uklidit, když to tady tvoji povedení bratři zasvinili,'' řekla jednoduše a sehnula se ke knihám, které byly na zemi. ,,Hmm...'' zabručel blonďák a odložil housle, aby mohl přejít k zaprášené lenošce, na které se taky natáhl. ,,Nevěděla jsem, že umíš hrát na housle,'' usmála se mile dívka sama pro sebe a dál sbírala knihy a papíry, kterých nebylo zrovna málo. ,,Hmm.'' Hikari si povzdychla. Ze všech možných osob, které může potkat, potká zrovna upíra, kterého obtěžuje snad i dýchat... 

  Usnul. Nebo to tak aspoň vypadalo, avšak Hikari neměla odvahu se přesvědčit, zda to na ní upír jen nehraje. Raději ho nechala spát, nebo aspoň v klidu ležet, než aby se náhodou nezmínil o tom, že ho bouchla loktem do břicha a o jejím obvázaném tělu. ,,Už jen tohle...'' zašeptala unaveně a dala kupičku papíru na zaprášený stůl vedle houslí, na které ještě před chvíli hrál blonďatý upír. ,,Ugh,'' zavrčel naštvaně Shu a svůj obličej zkroutil do bolestivé grimasy, které si ihned modrovláska všimla. Překvapeně zamrkala. Ještě nikdy ho takhle neviděla. ,,Shu-senpai...'' zašeptala, když k němu pomalu a nejistě došla, ale on se ani nepohnul. Jen dál skřípal zuby, zatímco byl v říši snů. ,,Shu-senpai, prosím vzbuď se,'' řekla už poněkud hlasitěji a sklonila se k němu. ,,Shu-senpai!!'' zvýšila hlas a chytla ho za ramena, aby s ním mohla zatřást. Upír pohotově otevřel oči, jako kdyby se ho někdo chytal zabít, a sledoval modrovlásku, která se na něho ustaraně dívá. Jakmile si Shu uvědomil, že mu vlastně nic moc nehrozí, tak se jeho pohled zase změnil na znuděný. Pohotově chytl zápěstí dívky a stáhl si jí k sobě. ,,Shu-senpai...!'' vyjekla a zrudla jako rajče, když si uvědomila, že na něm právě skoro leží. ,,To tak moc chceš, abych se z tebe napil?'' zeptal se, což dívku šokovalo. ,,Cože?! NE! Samozřejmě, že ne!!'' zajíkla vyděšeně a snažila se od něho odtáhnout, ale když zjistila, že to je nemožné, tak to vzdala. Shu byl ledabyle opřený o hranu lenošky, díky čemuž byl v polosedu a Hikari na něm ležela tak, aby se na ní mohl dívat a užívat si její strach v očích. ,,Jen to vypadalo, že máš nočním můru...'' zamumlala sklíčeně a v duchu si dávala facky za to, jak mohla být naivní.

  Druhé setkání se Shuem! Doufám, že se vám kapitolka líbila a naladila vás na další díl, který vydám v nejbližší době :>

Vím, že jsem s tím nejspíš otravná, ale... Moc děkuji osůbkám, co mi píšou krásné komentáře a tím mě posouvají dále, abych vydávala. Samozřejmě jsem ráda i za ty, kteří můj příběh hvězdičkují :> Jste úžasní >///<

Budu ráda, nadále, za vaší podporu.

Vaše Crazy <3

* Je pro mě velmi obtížné zachovat povahu všech upírů, proto jsem taky tento příběh asi pětkrát celý předělávala ještě před tím, než jsem ho vydala. Nebyla jsem vůbec kapitolami spokojená, hrdinka mi tam jaksi neseděla a bratři byli... No. Prostě jsem je udělala až moc agresivní, než by se mi líbilo XD Ne, že by to teď bylo lepší...

* Hlavně... Jak jsem nečekaně zjistila (vlastně jsem to tak nějak tušila), tak tato kniha bude poměrně dlouhá. V konceptech mám skoro už třicátý díl a pořád to není ani uprostřed, dalo by se říct, že to je pořád delší začátek... :D :> Úplně teď vidím, jak lidi, co si tohle přečtou, tak taky rychle odejdou XDDD