Světlo ve stínu [Diabolik Lovers]

2. Kouř plný škodlivých látek

  Z dlouhých modrých vlasů, jejichž konečky byly rudé jako krev, ji odkapávala voda. Její srdce bilo jako splašené a ona nevěděla, jak to zastavit. Nebylo to nervozitou, ale strachem. ,,Musel to vidět...'' pomyslela si a nohy si přitáhla k hlavě ještě víc. Právě se nacházela ve školní knihovně, kam vlezla oknem, protože bylo otevřené a bylo to jednoduší, než celou budovu obcházet. Cítila se hrozně, jako snad nikdy. Ne jen, že viděl ty obvazy, ale ona ho taky málem zmrzačila! ,,Jsem v prdeli. Až ho znova potkám, tak mě zabije...'' zamumlala nešťastně, ale pak se zasmála. ,,Zajímalo by mě, jak bude vypadat můj pohřeb, hahaha,'' vysmívala se sama sobě, ale pak si povzdychla a oči zabodla do regálu před sebou, který byl plný knih. Jaká bude její výmluva tentokrát?

  Zvonek ohlásil začátek druhé hodiny, což pro modrovlásku znamenalo, že její volno končí a ona bude muset zasednout do školní lavice. Byla unavená. Možná, že kdyby se přestěhovala s matkou, tak by se nic z tohohle nestalo... Být mlácená, nebo zavřená, jako pokusný králík? ,,To ať ze mě raději vybije život, než na sobě nechat dělat další neúspěšné pokusy,'' řekla hořce a zvedla se z chladné země, aby odešla do své třídy. 

...

  ,,Subaru-kun, mohl by jsi tohle prosím odnést svému bratrovi, Reijimu?'' zeptal se učitel bělovlasého upíra, který vypadal, že mu každou chvíli rozmlátí hlavu o desku stolu. ,,Hee?! Ani náhodou! Nejsem nějakej váš zasranej holub!'' křikl po něm naštvaně, bouchl do stolu a odešel ze třídy. Učitel si povzdychl, ale jeho chování nijak nekomentoval. Nemělo to cenu. ,,Já to odnesu,'' ozvala se křehká modrovláska a usmála se co nejmileji uměla. Musela se smát, jak byl Subaru upřímný. Chvílemi to bylo i roztomilé... ,,Hikari-chan, opravdu? Byl bych ti za to vděčný...'' řekl unaveně hnědovlasý učitel a narovnal si sako. ,,To nestojí za řeč,'' mávla nad tím rukou a převzala si od učitele obálku a pár knih, které sevřela na hrudi. ,,Opravdu si toho cením, Hikari-chan. Kdyby jsi cokoliv potřebovala, tak jsem ti k službám,'' děkoval ji učitel, zatímco ona se na něho mile usmívala. Po chvíli odešla ze třídy, kde stál naštvaný Subaru a opíral se o chladnou zeď. ,,Oh, Subaru-san...!'' oslovila bělovláska a zadívala se mu do jeho rubínových očí, v kterých plál vztek. ,,Děkuju za tvou tvrdou práci,'' řekla s úsměvem na tváři a lehce se uklonila na rozloučenou. ,,Nečum na mě a hleď si svého, ty-'' Než stihl doříct svá slova, tak někdo dal modrovlásce ruce na uši. ,,Ale Subby-chan! Takhle s k dívkám chovat nesmíš!'' pokáral ho Kou, který celou situaci sledoval zpovzdálí. ,,Kou-senpai... Děje se něco?'' zeptala se nechápavě Hikari a jednou rukou chytla knížky, aby druhou mohla sundat jeho ruce z uší, ale když Kou viděl, jak se Subaru nadechuje, tak stisk zpevnil. Po celé škole se ozvala hromada vulgárních nadávek, které se vyřítily z úst bělovlasého upíra, který pak naštvaně odkráčel. ,,Huh? Cože to říkal? Neslyšela jsem ho...'' zeptala se zvědavě Koua, který překvapeně zamrkal nad jeho slovní zásobou. ,,Ha... ha... Jen to, že ti taky děkuje za skvěle odvedenou práci,'' zasmál se nervózně blonďáček a podrbal se na temeni hlavy, protože po salvě nadávek Subara už nemělo dál cenu zakrývat uši nebohé dívky. Hikari se po tváři rozlil šťastný úsměv. ,,V pondělí, Subaru-san!!'' křikla po něm nadšeně a pak se rozhodla odejít, aby našla osobu, které měla předat dopis a hromadu knížek. Kou nechápavě sledoval modrovlásku, která vypadala jako chodící sluníčko a přemýšlel, jestli náhodou nebere nějaké omamné látky.

  Hikari se zmateně zastavila před třídou čtvrtého ročníku a opatrně nakoukla dovnitř, aby náhodou nevletěla do nesprávné třídy, ale když uviděla vysokého černovláska, jak si pečlivě uklízí věci do tašky, tak se pousmála a vešla. Ve třídě už dávno nikdo nebyl, kromě už zmíněného elegána s fuchsiovýma očima, které schovával za úzkými brýlemi. ,,Reiji-senpai, můžu tě na chvíli vyrušit?'' zeptala se mile dívka, než vůbec k upírovi došla. Elegán na ní zamířil svůj pohled, který by dokázal zmrazit několik set vesnic a zabránit globálnímu oteplování. ,,Pokud to je nezbytné,'' povolil a narovnal si brýle, což Hikari lehce pobavilo, ale nedala na sobě nic znát. ,,Tyhle učební materiály vám posílá učitel Fuga... A ještě tenhle dopis,'' řekla jednoduše a podala knihy a bílou obálku Reijimu, který ihned po dopise sáhl. ,,Děkuji. Rozhodně jsi mi tím ušetřila spoustu času,'' povzdychl si Reiji a znovu upřel pohled na dívku, která se na něho mile usmála a odešla ze třídy, aby ho náhodou neobtěžovala.

  Škola skončila a všichni se rozutekly domů, avšak Hikari seděla na studené lavičce kousek od školy a pozorovala měsíc, který se nakonec ukázal i s hvězdami. Nebyly už tak jasné, protože se blížil východ slunce, ale i tak byly krásné. Rozhodně krásnější, než jen černé nebe bez špetky života... S povzdychnutím si přiložila k ústům cigaretu, z které si popotáhla. Kouř, který po chvíli vydechla, se rozptýlil do vzduchu. Sledovala ten obláček, jako kdyby měla právě zemřít. Vždy se po cigaretách cítila trochu mimo. Jako kdyby ji bylo vše jedno. Ale dnešek ji dostal tak moc, že se neudržela a po chvíli cítila, jak se jí po tvářích kutálí slané slzy bolesti. ,,Já jsem takovej debil...'' zasmála se mezi vzlyky a popotahováním z cigarety, zatímco si volnou rukou utírala slané kapky vody.

Oi!! Tady je další díl, jak jsem slíbila :>

Mimochodem... Jaký máte zatím pocit z knihy? Jak si myslíte, že to bude pokračovat? Mám napsaných už dost částí dopředu, ale ráda bych znala váš názor, dokud jsem ještě neodkryla úplnou oponu, co se díla týče :D 

Budu ráda za komentíky, hvězdičky a jakékoliv dotazy, či výhrady :> 

Vaše Crazy <3 

*Jsem jediná, nebo i někdo z vás, když má na něco psát FF, tak si u toho pouští videa s tím tématem? Scény, vtipná videa nebo i AMV? :D Protože já si přijdu jako nějaký psychopat, co pořád skáče z jedné lišty na druhou, jen aby se ujistil, že mu tam nehraje nějaká písnička, která nemá s DL vůbec nic společného, nebo tam není ani fotka :D