Světlo ve stínu [Diabolik Lovers]

4. Bolest jako důkaz

  ,,Jsem doma,'' prohodila unaveně, i když věděla, že doma stejně nikdo nebude. Otcovi boty byly pryč, což znamenalo, že šel zase někam pít a vrátí se bůh ví kdy. Hikari si opatrně zula bílé tenisky, které následně uklidila do botníku, a vydala se směr kuchyně, kde by vyložila nákup, který se nakonec neskládal jen ze šampónu a sprchových gelů, ale i jídla. Přemýšlela, zda má cenu něco vařit, když tady není její rodič. Sama neměla náladu něco v kuchyni kuchtit, proto se rozhodla, že si dá jen daifuku, které si nakoupila, aby zahnala hlad a hlavně chuť na sladké. Musela se usmát, když ucítila nasládlou vůni. Sladké bylo její život. Kdyby mohla žít jen z něho, tak se ani ničeho jiného nedotkne...

  V ústech žvýkala sladkou cukrovinku a potichu přemýšlela, kdy to vše začalo. Nebýt její matky, tak teď žijí spokojený život v nevědomosti, že něco jako upíři existuje. Zvala si je do domu, občas i do ložnice. Byla jimi posedlá tak moc, že chtěla vynalézt látku, která lidi zbaví psychické bolesti, aby se nesložili hned po tom, co je nějaký upír pokouše. A pokusný králík byla zrovna Hikari, na které zkoušela, zda by nepomohla démoní krev - nepomohla. Její plán na vytvoření nového léku proti psychické bolesti, který by stačil aplikovat jednou za život, selhal. Jediný účinek, který to mělo, byla dřívější agrese, kterou Hikari trpěla. Záchvaty vzteku, chtíč zabíjet, výčitky svědomí a pak další násilí. První rok hrůzy a temnoty, ale pak to zmizelo. Jako kdyby se všechen vztek vytratil a nahradily ho výčitky. Změnilo ji to víc, než by si kdo dokázal představit. 

  Byla to jako její rutina. Pokaždé, když zapadlo slunce a ona se rozhodla jít se osprchovat a pak vykoupat, tak si vždy nejdříve prohlédla její tělo. ,,Přitahovala bych někoho s... Takovým tělem?'' zeptala se sama sebe, když si odendala vlasy z levého ramena, kam ji chtěl kousnou Shu. Jako kdyby pořád cítila jeho dech. Bylo to tak zvláštní... ,,Tak teplé,'' zamumlala a opatrně se dotkla své ledové kůže, která vypadala jako čerstvý sníh. Jen jednou cítila stejné teplo, jako od Shua a to v době, když chodila se svým spolužákem ze základky, který se rozhodl, že jí políbí. Byl to nevinný, jemný a roztržitý polibek, který v sobě ukrýval lásku, kterou Hikari nechápala. Ještě ten den se s ním rozešla... Děsil jí ten příjemný pocit, který se rozletěl po celém jejím těle. Děsilo jí pomyšlení na to, že by tomu člověku propadla a pak ji odkopl.

  Teplá voda se ovinula kolem jejího domláceného těla. Byl vůbec zázrak, že dívka může chodit, nebo že při každém pohybu nesyčí bolestí - i když by kolikrát ráda. Její maska byla perfektní. Nikdo nevěděl, že ona trpí, zatímco se na ně mile směje. Samozřejmě... Její reakce ve škole byly její. Nebyly vymyšlené. Ona jen skryla všechnu tu bolest, úzkost, smutek a nahradila je veselým úsměvem, který druhým pomáhal, nebo je donutil k úsměvu taky. Vyhovovalo ji to. Nikdo se o ní nebál, natož staral. Všem přišla jako lehkomyslná, hezká, až moc veselá holčina z druhého ročníku. A tak to mělo být. Nechtěla ničí soucit, nebo snad pomoc. 

  Mezi bledými prsty sklouzával pomalu pramínek krve, který hypnotizovala rudýma očima. Nevěděla, zda si má ruku umýt, nebo to snad nechat být. Byla zmatená. Přestože její krev vypadala jako lidská, tak nebyla. Proč se teda rasy navzájem zabijí? Jen kvůli důkazu síly? To ji přišlo absurdní. Věděla, že silnější přežije a slabší zemře, ale nejsou tu od toho právě ti silní, aby ty slabé chránili? Nemělo by to tak být? Pokud ano, tak proč silnější ty slabší hubí? ,,Tenhle svět je plný bolesti...'' zamumlala zklamaně.

No, tak jsem si nakonec udělala čas na zveřejnění další kapitolky, která je zaměřená hlavně na život Hikari :> Vím, že někom to může přijít nudné a už chce scénu, kde jí někdo pokouše, ale tyhle části jsou taky velmi důležité, aby jste pochopili myšlení, povahu a důvod hlavní hrdinky. Takže to prosím vydržte :>

Možná zveřejním ještě jednu, ale IDK :D 

Moc děkuji za vaší podporu a krásné komentáře, osůbka, která mi je píše ví - nemůžu tě, z nějakého dementního důvodu, označit :D XDD

Budu ráda za jakékoliv ohlasy :> 

Vaše Crazy <3 

* Daifuku je něco jako mochi. Doslova se mu říká velké štěstí a dávají se do něho třeba jahody, slazená fazolová pasta atd... :D Něco jako blbouni u nás :> Navíc je vcelku překvapení, že moje hlavní postava v této knize miluje sladké, když já ho moc nemusím XDD raději slané :>

*Ale k její povaze mi přišlo správné dát sladké, než slané. Přeci jen... Hikari je roztomilé sluníčko >///<