Světlo ve stínu [Diabolik Lovers]

29. Několik set světelných let

  Když dívka přišla domů, tak její otec byl zase pryč. Bylo to divné, ale Hikari se nad tím nezastavovala. Přeci jen... Už když byla malá, tak její mužský vzor se doma ukazoval jen párkrát za měsíc, aby se ujistil, že mu jeho manželka neutekla s nějakým upírem. Ale i přesto... Přišlo jí, že jeho nepřítomnost má nějaký divný důvod, který by rozhodně znát neměla. ,,Jsem unavená,'' pousmála se, zatímco se dívala na hvězdy, které dnes byly opravdu krásné. Vypadalo to, že jsou pořád spolu, ale pravda byla taková, že ony od sebe byly vzdálené několik tisíc světelných let. Byly samy... Jako Hikari. I přesto, že to vypadalo, že je ve škole oblíbená, tak necítila to teplo, které by měla z přítomnosti druhých. Vyzařoval z nich obvykle jen chlad... Ale když se podívala na nebe plné třpytivých světel, tak se jí ulevilo. Cítila, že na to není sama a hvězdy jsou na tom úplně stejně. Ledový vítr jí zašimral na tváři, jako kdyby jí jasně říkal, ať zavře to velké okno. 

  Ospale si lehla do měkké postele, ale i přesto, jak byla unavená, tak nemohla usnout. ,,Tohle celé je divné...'' zašeptala a objala velkého medvěda. ,,Huh?'' Opatrně si sáhla na tvář, po které se kutálely slané slzy. I když si to nechtěla přiznat, tak se cítila sama, jako nikdy před tím. Nechtěla si přiznat, že je sama, ale pravda byla taková, že byla. Kdyby právě teď zemřela... Kdyby se jí něco stalo, tak určitě nikomu scházet nebude. Upíři ji měli jako rozptýlení, Hana jí brala jen jako spolužačku a Yui... Yui byla milá prostě ke všem. Nemohla ani jednu z těch osob brát jako kamarádku, i když by ráda. A možná to tak bylo lepší. Dokud jí lidé nebrali jako důležitou, tak ona mohla svůj život považovat za nepotřebný. Byla chyba v systému. Přesně, jak jednou řekla její matka, která raději utekla, než aby se musela dívat do její tváře. Nepotřebná, rozbitá, nedůležitá věc, která jen tápe v temnotě. ,,Chci zmizet...'' zavzlykala tiše a zabořila hlavu do měkkého medvěda, který utišil její pláš na minimum. Pro někoho by to byly bezvýznamné slova puberťačky, která jen není dost silná na to, aby se postavila realitě čele, ale... Ona ty slova myslela vážně. Tyhle slova byla její přání, které nikdo nikdy neslyšel. Ne. Ona nechtěla, aby je někdo slyšel. Byla to její soukromá tužba. Její sobecké tajemství, které nikdo neuslyší...

...

  Seděla u ní na posteli a usmívala se od ucha k uchu. ,,Divím se, že jsi mě nevyhodila,'' zasmála se hnědovláska, která pozorovala, jak si Hikari dává horní část vlasů do culíku, zatímco tu spodní nechává rozpuštěnou. ,,To jsme dvě,'' přiznala modrovláska a přemýšlela, co si vezme na sebe. ,,Zvol něco sexy!'' vyjekla Hana, díky čemuž se na ní Hikari zhnuseně otočila. ,,To chceš, aby mě zase obtěžoval nějaký úchyl?'' zamračila se a sáhla po rudém triku s krátkým rukávem, pod kterým měla síťovaný top. ,,Zase? Tebe snad někdo obtěžoval?'' zeptala se šokovaně Hana a dala si ruku před ústa. ,,Hm... Včera v obchodě. Nějaký divný chlap, ale jeho slova mi vrtají v hlavě...'' zašeptala a vzala si volné černé džíny s dírami. ,,Hee? Neslyšela jsem tě, Hikari-chan! musíš mluvit víc nahlas!'' napomenula ji naštvaně a vstala, aby se mohla podívat do její vcelku malé skříně. ,,Oh! Tyhle si musíš vzít!!'' Sáhla po černých kotníčkových botách na tlustém podpatku. ,,Nebyly by lepší tenisky? Tyhle boty jsem na sobě ještě neměla,'' přiznala a vzala si od Hany boty, aby si je mohla nazout. ,,Samozřejmě, že nebyly! Trubko,'' zakroutila hlavou nešťastně hnědovláska a pousmála se nad tím, že Hikari vypadá dobře snad ve všem. ,,Tak půjdeme?'' usmála se na ní mile a chytla modrovlásku za ruku, aby společně vyrazily vstříc zábavě, která na ně čekala.

Zdravíčko <3 Omlouvám se, že jsem teď byla trochu neaktivní, ale neměla jsem chuť psát DL a tak jsem se vrhla na svou novou knihu :> Snad mi to prominete :D Nevím, jak to teď s vydáváním dílu bude, protože chci vydat, jen když napíšu aspoň jeden díl, abych náhodou nebyla pozadu :/ 

Ale i přesto děkuji za vaší podporu!! Pomalu, ale jistě, se blížíme ke 100 hvězdičkám, za což jsem hrozně vděčná <3 Jste úžasní >///<

Vaše Crazy <3

* Jsem zaseknutá na čtyřicáté kapitole, kterou jsem přepisovala snad 10x :D Určitě to na ní bude taky pěkně vidět - a teď nemyslím v tom pozitivním slova smyslu :D XDDDD