Světlo ve stínu [Diabolik Lovers]

12. Bludná víla

  Dívala se na sebe do zrcadla. Rána vypadala dost hluboce, navíc z ní nechtěla přestat téct krev, takže Hikari chvílemi ztrácela půdu pod nohama, ale i tak se snažila zamezit proudu krve. Věděla, že jestli to nepřestane krvácet, tak je ve velkém problému. Hlavně její krev musela být cítit po celé škole, takže byla jen otázka času, než si ji někdo najde a zakousne. ,,Hikari-san...'' opatrný hlas v dívce probudil strach. Rychle se otočila ke dveřím, aby spatřila Azusu, který se na ní soucitně podíval. Úlevně si povzdychla a spadla na svá kolena. Motala se jí hlava, jako nikdy. Chvílemi ji dokonce přišlo, že se možná i vznáší.

  ,,Hikari-san... Jsi v... Pořádku?'' ptal se sekaným hlasem a klekl si k dívce, aby se mohl lépe podívat na ránu, která se nacházela na jejím oteklém krku. ,,Zatím žiju,'' zasmála se, ale ihned na to se rozkašlala. Ještě pořád cítila tlak, jako kdyby jí Kanato škrtil. Už jen dýchat pro ní byla námaha, natož se smát a mluvit. ,,Můžu?'' vyřkl otázku, na kterou mu dívka neměla jak odpovědět. Nemohla mu říct: ,,Jo, posluž si a dobrou chuť,'' 

  Takhle to prostě nešlo, ale zase nechtěla zemřít a Azusa nebyl špatná osoba. Byl křehký a milý. Trochu ji vždy připomínal sněhovou vločku... 

  Přitáhl si ji do objetí, které mu Hikari opětovala a o jeho rameno si opřela bradu. ,,Děkuju, Azuso...'' zašeptala sklíčeně. Azusa byl jeden z mála, kteří klidně vynechali oslovení -senpai. Byl vůbec rád za to, když si někdo vzpomněl, jak se jmenuje. 

  Jeho rty se dotkly rány po zubech Kanata. Hikari bolestí přivřela oči a silně zmáčkla sako Azusy, který si v klidu pil její krev. ,,Pomůžu ti...Na to...Nemyslet,'' zašeptal pomalu a dál se věnoval ráně na jejím krku, které bylo poseté dalšími kousanci. Hikari pomalu ztrácela vědomí, ale Azusa jí nepouštěl a snažil se krvácení zastavit, jak to jen šlo - i když po svém.

...

  ,,Mami, co to je?'' zeptala se malá holčička zvědavě, když viděla rudou kapalinu ve zkumavce. ,,Nesahej na to, koloušku... Je to velice důležité, víš?'' poplácala ji po hlavě vysoká žena s rudými vlasy a modrýma očima, jako sama obloha. ,,Opravdu?'' Naklonila hlavu na stranu, ale pak se usmála. ,,A já jsem pro tebe taky důležitá?''

  Pomalu otevřela oči. Cítila se divně. Nějak mrtvě a unaveně. A hlavně zmateně... Ten pokoj, v kterém se právě nacházela, jí byl cizí. Chtěla si sednout a lépe se porozhlédnout, ale její tělo ji neposlouchalo. ,,Yo! Už jsi vzhůru.'' Hikari ten hlas poznávala, ale vše bylo mlhavé a jaksi za oponou. ,,Vypadáš pořád blbě,'' povzdychl si Yuma, když se zadíval do tváře modrovlásky. Byla bílá jako stěna. Možná ještě bělejší... ,,Kde to jsem?'' zakašlala unaveně a dívala se na strop, který ji připomínal nemocniční pokoj. ,,V našem sídle!'' ozval se vesel Kou, ale když spatřil její bezduchý výraz, tak si povzdychl. ,,Co ti to jen udělali?'' zeptal se sklíčeně. Bylo pro něho celkem bolestivé vidět, že i přes to, jak na něho působila pozitivně tak uvnitř trpěla. ,,Musím domů...'' zašeptala, ale její tělo bylo jiného názoru. ,,Jinak mě zase potrestá...'' Její oči se pomalu zavíraly a ona tak ani nevěděla, co mluví. Yuma nadzvedl obočí a Kou nespokojeně zamlaskal. ,,O kom...To mluví?'' vložil se do rozhovoru Azusa, který dívku k nim do sídla dovedl. ,,O tom, kdo jí udělal ty rány, Azuso-kun,'' vysvětlil Kou a usmál se na svého bratra, který se zmateně díval na ležící modrovlásku, která měla deku až u krku. ,,Nic méně... Necháme Hikari-chan odpočinout! Bude večeře,'' ujasnil blondýn a otočil se na patě, aby odešel. ,,Jdeš Azuso?'' zeptal se ho Yuma, když viděla, že se jeho bratr jaksi nemá k odchodu. ,,Její krev...Byla dobrá...'' zabrblal, ale pak se otočil za svými bratry, aby je mohl následovat do jídelny.

  Oi, doufám, že se vám díl líbil! Nemám k tomu nic moc, co říct, takže vám opět jen děkuji <3

Vaše Crazy <3