25. Páteční nabitá noc

133 15 3
                                    

  Všichni studenti byli jako, kdyby do nich někdo nalil tunu kávy a ještě nejméně tři plechovky energetického nápoje. Utíkali z jedné třídy do druhé, občas se ukázali v kabinetu učitelů a výjimečně se najedli, aby si náhodou zbytečně neubrali drahocenný čas, který šel kupředu. A důvod byl jednoduchý... Čím dříve dodělali svou práci, tím dřív mohli domů. Všichni chtěli končit, co nejdříve, proto se snažili, jak jen mohli... Tedy až na Hikari, která nedbala na čas a prostě vše dělala pečlivě a opatrně, aby někde náhodou neudělala chybu. ,,Chceš pomoct?'' zeptal se Kou modrovlásky, když nesla těžké krabice a díky tomu neviděla ani pořádně na cestu. ,,Uh, to je dobrý... Já to nějak zvládnu,'' zasmála se ztěžka, ale Kou to ignoroval a vzal si tři krabice, díky čemuž dívce zůstala jen jedna. ,,Hikari-chan, nemusíš se stydět požádat o pomoc!'' vynadal jí. Hikari se lehce začervenala, což Koua dost překvapilo. ,,Um, děkuji?'' poděkovala nejistě. ,,Není zač! Mimochodem, kam s nimi?'' zazubil se, čímž dívce ukázal jeho špičáky, kterými by jí mohl prokousnout hrdlo raz dva. ,,Do tělocvičny,'' řekla a rozešla se směrem, kde se nacházela velká místnost, kde se taky měl konat ples. ,,Jak se má Azusa? Nějakou dobu jsem ho neviděla a to platí i o Ruki-senpai,'' zeptala se při chůzi, aby ukončila krátké ticho, které by se za chvíli proměnilo na nepříjemné. ,,Dobře, nemusíš si dělat starosti,'' odpověděl Kou a po očku se podíval na modrovlásku, které na rtech hrál spokojený úsměv. ,,Hikari-chan... Ty, no. Máš někoho, s kým půjdeš na ples?'' Hikari se zastavila v chůzi, díky čemuž Kou byl před ní. ,,J-jo, proč?'' zamrkala nešťastně. Tohle téma jí unavovalo. Nechápala, co s tím každý tenhle rok má. ,,Aha a s kým?'' Byl naštvaný. I když se to snažil skrýt, tak mu to moc nešlo a ten podrážděný tón se protáhl na povrch. ,,S Yui-chan,'' pousmála se a dala se opět do kroku, aby zbytečně nezaostávala. Přeci jen... I když jí o čas nešlo, tak tohle bylo rozhodně vyčerpávající. ,,S M-neko-chan?! Vy spolu chodíte?!'' vykřikl poměrně hlasitě, což upoutalo pozornost studentů kolem nich. ,,Kou-senpai! Prosím, ne tak nahlas!'' napomenula ho ztrapněně. ,,Samozřejmě, že ne! Jdu jí tam dělat doprovod, protože mě o to poprosila. Vlastně budu něco, jako její bodyguard,'' zasmála se nevinně, ale v hlavě měla jasný obraz toho, jak v ruce drží kříž a biolit proti komárům, kteří by nebohé dívky chtěli pokousat. ,,To je vcelku škoda. Takhle si ten ples vůbec neužiješ,'' řekl a lehce mu zazářilo levé oko rudým světlem, čehož si dívka samozřejmě nevšimla. Nelhala mu, což ho potěšilo a jeho naštvanost odešla spolu s pochybami. ,,Nemám v úmyslu si ho užít. Až Yui-chan bude chtít pryč, tak se vypařím taky. Není důvod, abych tam zůstávala,'' vysvětlila na rovinu, aby jí Kou dal pokoj, ale jeho to začalo zajímat ještě víc. Chtěl se jí zeptat na další otázku, jenže její otrávený výraz mu jasně naznačil, že by měl raději mlčet. ,,Budu se těšit, až tě tam potkám,'' dodal nevině, což Hikari lehce potěšilo. ,,To samé platí i u mě. I když pochybuji, že tě tvoje fanynky propustí,'' zasmála se pobaveně. Kou jí musela dát za pravdu. Byl vůbec zázrak, že se na něho teď nikdo nelepil.

  Unaveně se opřela o zeď. Byla vyčerpaná. Nemohla se dočkat až přijde domů, kde se její otec neukázal skoro týden, a dá si sprchu. Bylo to tak lepší. Její rány se hojily a už nebyly skoro ani vidět, za což byla Hikari nesmírně vděčná. Věděla, že její zranění se hojí rychleji, než u lidí. Vždy to tak bylo, proto se její otec nezajímal o to, do jakého stavu jí přivede, nebo jestli jí omylem zabije. Byla pro něho jako boxovací pytel, který akorát dýchá a brečí. ,,Se na to vyseru,'' uslyšela nadávku, která nebyla tak hlasitá, jak by očekávala. Zvědavě se naklonila přes roh zdi, aby uviděla Subara, který bojuje s ozdobnými řetězy. Hikari se musela usmát od ucha k uchu. Snažila se udržet smích, který se dral na povrch, ale když viděla, jak se Subaru snaží z ruky setřást hedvábný kus papír, jenž se mu přilepil na dlaň, tak to nevydržela. ,,Pff!'' Dala si ruce před ústa, ale i tak benjamínek slyšel, jak se mu někdo posměšně směje. Ihned vraždil dívku pohledem, což taky způsobilo, že se schovala zpět za roh. ,,Čemu se tlemíš?!'' vyštěkl na ní, zatímco si ona utírala slzy smíchu. ,,Promiň, Subaru-san... Já jen... Hahahaha!'' Nemohla ani pořádně mluvit, jak se smála, což Subara moc netěšilo. Ihned se vydal k ní, jen aby spatřil, jak modrovláska sedí na zemi a drží se za břicho, u kterého měla pocit, že jí každou chvíli exploduje pod návalem smíchu. ,,Jsem ti snad k smíchu?!'' zakřičel a nohu udělal díru do zdi, vedle její hlavy. ,,Ne, promiň, já...'' snažila se ze sebe vysoukat, ale když svůj pohled přesměrovala na bělovláska, který měl kolem krku růžové ozdobné řetězy, tak se musela začít znovu smát. ,,Vypadáš roztomile,'' zamumlala a utírala si slzy od smíchu. Subarovy zrudly líčka. Dal nohu zpátky na zem a uhnul pohledem. ,,Chceš pomoct?'' zeptala se mile a pomalu se zvedla ze země. Bělovlásek nic neřekl, což považovala za souhlas.

Bré ránko! Nejprve bych se chtěla omluvit za to, že jsem včera nic nevydala a totálně se na to vysr... Vykašlala :D Měla jsem trochu nabitý den, tak snad mi to prominete :D 

No... 

Doufám, že se vám kapitolka líbila a potěšila vás stejně, jako mě těší vaše podpora, která se každým dnem zvětšuje <3 

Budu ráda za hvězdičky a komentíky :> Však už víte... :D 

Vaše milující Crazy <3 

* U téhle části jsem se musela sama smát, ani nevím vlastně proč, protože zas tak vtipná není :D Ale jen ta představa toho, jak se náš benjamínek vzteká a má kolem krku ozdobné řetězy mi vykouzlila úsměv na rtech a já dostala novou sílu do života :>

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.

* U téhle části jsem se musela sama smát, ani nevím vlastně proč, protože zas tak vtipná není :D Ale jen ta představa toho, jak se náš benjamínek vzteká a má kolem krku ozdobné řetězy mi vykouzlila úsměv na rtech a já dostala novou sílu do života :>

* Ehm... Navíc jsem zjistila, že skoro všem v mém okolí přijdu, jako nějaká pipka, která nedělá nic jiného, než chlastá s partou kamarádů XD Ne, že by to nebyla pravda, ale já raději preferuji být doma, na wattpadu nebo v posteli s plyšáky - moje malé tajemství... Doslova miluji roztomilé věci!! >///< ( Hlavně dost mých přátel si myslí, že jsem už nejspíš po smrti, takže se mi raději neozývají... Sad story bro Xd )

* Máte to někdo podobně? :D 

Světlo ve stínu [Diabolik Lovers]Where stories live. Discover now