Světlo ve stínu [Diabolik Lovers]

18. Unavená návštěva

  Udýchaně sjela zády podél zavřených dveří, které před chvílí málem rozrazila. Plíce jí pálily a do boku jí chytala křeč. Jindy by jí takovýhle výkon nedělal problém, ale... ,,Můžeš mi říct, proč jsi se v půlce cesty, kurva drát, zastavil?!'' vydechovala unaveně a vražedně se podívala na Shua, který si spokojeně ležel na chladné podlaze. ,,Víš, co by se stalo, kdyby nás chytli?'' zeptala se ho káravě, protože jí bylo jasné, že Shuovi by to bylo úplně jedno. ,,Nic, protože jsme taky nic nedělali,'' řekl jednoduše, jako kdyby se před chvíli opravdu nic nestalo. Hikari zalapala po dechu, ale pak se chytla za hlavu. Neskutečně jí bolela. ,,Půjdu nahoru,'' zamumlala a opatrně vstala, protože se jí udělalo zase špatně. Bylo jí jasné, že ten incident s Kanatem nebude jen tak. 

  ,,Co to se mnou ksakru je?'' zašeptala naštvaně, když ze sebe svlékala oblečení. Cítila se divně. Ne jen po fyzické schránce, ale i po té psychické. Unaveně se zapřela o umyvadlo a pohlédla na sebe do malého zrcadla na zdi. Povzdychla si. ,,Tohle nejsem já,'' zamumlala nešťastně a rozepnula si podprsenku, kterou následně nechala spadnout na zem mezi zbytek kusů oblečení. Pomalu přešla ke sprše, kde na sebe pustila ledovou vodu, která ochlazovala její tělo a smývala pocit doteků, které za sebou nechával Shu. 

  Pečlivě si utírala vlasy, z kterých jí kapala voda na bílé dlouhé tričko, které používala jako noční košili. Pod tím měla jen kraťasy, protože jí přišlo zbytečné si brát kalhoty, když Shu stejně ty rány už viděl. Viděl je a nebyl zhnusený... Dělal, jako kdyby tam nebyly. Jako kdyby měla normální tělo. Lehce se usmála a prsty si sáhla na natržený ret.

  Tiché kroky. Kdyby Shu nebyl upír, tak ani neví, že nahoře je. Ale on byl. Cítil její vůni a krev, která mu vlezla do hlavy. Neměla jí kvalitní jako Yui a i přesto, kdyby si měl vybrat, tak sáhne po ní. Po modrovlásce, která vypadá jako křehká panenka, kterou by mohl kdykoliv zlomit. V rukou si prohlížel fotku rusovlasé ženy, která objímá svou dceru, jejíž úsměv byl zářivější, než slunce samo. Malá holčička byla oblečená v bílých šatech na ramínkách, takže si mohl všimnout obvázaných rukou. Trochu ho to zaujalo. ,,Shu-senpai...'' oslovila ho zmateně Hikari. Překvapilo ho, když se před ním objevila Hikari s mokrou hlavou a jen v dlouhém bílém tričku. ,,Myslela jsem si, že se budeš válet na zemi a ne, že si budeš prohlížet zbylé fotky,'' zamračila se a povzdychla si. Ještě chvíli na něho koukala, ale pak se vydala do kuchyně, která byla spojená s obývacím a jídelním pokojem. ,,To jsou tvoji rodiče?'' zeptal se po chvíli Hikari, která se na něho překvapivě otočila. ,,Zajímá tě to?'' zeptala se pro změnu ona, na což se Shu ušklíbl. ,,Vlastně ani ne,'' zamumlal, položil fotku zpátky na místo a lehl si na gauč, který byl vcelku pohodlný. ,,Je celkem divný, když se mě na rodiče někdo zeptá, hlavně, když uvidí fotky mámy a táty,'' zasmála se a vytáhla z ledničky věci na přípravu Negimi Yakitori. ,,Když ještě byli spolu, tak to bylo...'' Zastavila se a přemýšlela, jak by to nazvala. ,,No, rozhodně to bylo normálnější než teď,'' pousmála se. ,,Máma pracovala z domu, takže se mnou trávila dost času a snažila se mě vychovávat,'' řekla klidně a bezstarostně a začala porcovat kuřecí prsíčka na kostičky. ,,Hee? Snažila?'' ozval se s výsměchem Shu, díky čemuž Hikari poznala, že ji poslouchá, i když ho tím nejspíš otravuje. ,,Jo, snažila. Moje máma neuměla milovat. Nevěděla, co to je za pocit, protože se o něho sama připravila, když na sobě dělala pokusy, takže jediné, co jí naplňovalo byla práce, práce, práce a občas sex,'' ujasnila jednoduše upírovi Hikari a začala kousky masa napichovat na železné špejle. ,,Myslela jen na práci, což zahrnovalo i starost o mě,'' dodala a odmlčela se, protože časy, kdy na ní matka dělala pokusy nebyly zrovna světlé - aspoň teda ty, co si pamatuje. ,,No... Řekněme, že díky mámě naše rodina ví o upírech, protože její práce byla hlavně pro ně,'' zamumlala a mezi masa přidala cibuli. ,,Můj táta nesnáší vše, co se upíru týče, takže když máma řekla, že si mě může nechat, ale půjdu na akademii Ryoutei...'' zhluboka se nadechla. ,,Raději mě poslal na dva měsíce do nemocnice, čímž mámě dal najevo, že s tím nesouhlasí, ale moje matka není žena, které by ,ne' stačilo, takže nakonec stejně kývl na její nabídku,'' dořekla a čtyři kusy Negimi odložila stranou, aby mohla připravit omáčku yakitori. Nastalo ticho, které občas doprovodilo Shuovo oddechování. ,,Ukecala jsem ho ke spánku,'' pomyslela si s úsměvem na tváři.

Moc děkuji za vaší podporu, které se mi dostává a doufám, že vás díl potěšil <3

Vaše milovaná Crazy <3