Světlo ve stínu [Diabolik Lovers]

28. Nahořklé štěstí v podobě brusinek

  Silné bouchnutí hlavních dveří jí donutilo otevřít oči. Byla unavená, ale i tak se posadila a vstala. Věděla, že její otec se vrátil a to znamená, že si půjde lehnout, aby nejspíš zaspal kocovinu. Ale ona spát už nemohla, proto se rozhodla dát si sprchu a obléct se. Byl víkend, takže to znamenalo, že se může s bolestí hlavy a lehčí anémií vypořádat, aniž by musela bludně chodit po škole. A to znamenalo jedno - hodně brusinek. Bylo něco málo po druhé hodině odpoledne, takže všechny obchody měly otevřeno a díky tomu se Hikari nemusela zabývat, v jakém obchodu brusinkové výrobky sežene.

  Černý rolák si vytáhla víc ke krku, aby zahnala pocit, že jsou vidět kousance a kolem pasu si zapnula kožený pásek, který měl držet její černé kalhoty. Venku to vypadalo, že nebude zima, proto si ani nebrala bundu. Rychle sáhla po hotovosti v peněžence. ,,Musím si najít brigádu,'' povzdychla si, když si uvědomila, že její peněženka vypadá, jako pustina bez života. Jejich domácnost živila převážně Hikari, která se o ní též starala. Její otec jen platil elektřinu a vodu, z peněz, co posílala její matka. Své peníze si schovával na útratu v hospodě, nebo na hotely, kam si vodil ženy na uspokojení. Ale i přesto si nikdy ohledně tohohle nestěžovala. Byla přesvědčená, že se jí takováhle zkušenost bude hodit, až dospěje a odejde z domu.

...

  ,,Brusinkový džus,'' zamumlala si pro sebe a dala si pití do košíku, který jí vysel za ucho na předloktí. Myslela si, že bude stačit jen tohle, ale když uviděla kilové balení sušených brusinek, tak neodolala a taky si ho dala do košíku. ,,Měla bych vzít i něco na večeři pro tátu,'' povzdychla si, když si vzpomněla, že se její rodič vrátil a rozhodně nebude moc milý. ,,I když on to stejně neocení,'' pousmála se smutně a prohlížela si v ruce zabalenou zeleninu. Dívala se na ten kus sáčku s paprikami s takovou něhou, že to k ní přilákalo muže. ,,Proč tak krásná a roztomilá slečna vypadá smutně? Že by za to mohla nějaká osoba?'' Stál vedle ní. Byl rozhodně o hodně vyšší, než ona, proto se na něho překvapeně podívala. Usmíval se na ní. Zrzavé vlasy mu lehce padaly do tváře, která byla pohledná - možná víc, než to. Medové oči schovával za brýlemi - tedy, vlastně jen oko, protože to druhé měl pod páskou. ,,A vy jste?'' zeptala se ho překvapeně a rudé papriky dala do svého košíku, kde se nacházely převážně brusinky. ,,To je špatná otázka... Měla by jsi se zeptat, kdo jsi ty,'' zamumlal a ukázal na dívku prstem. Byla šokovaná. ,,Omluvte mě, ale budu muset jít,'' zamrkala překvapeně a obešla ho, aby ho ztratila z dohledu. Nebyla si vedle něho jistá. Ne díky tomu, co řekl. ,,Kdo jsem?'' zašeptala nechápavě, ale pak se její tvář zkroutil do zhnusené grimasy. ,,To by mě taky zajímalo...''

  Hodně lidí by o ní řeklo, že je až moc bezstarostná a hloupá, což ona věděla, ale nechtěla si tím lámat hlavu. Věděla, že pokud by nad tím znovu a znovu přemýšlela, tak by se ocitla ve smyčce, z které by se nedostala ven. A proto, když cítila, že se zamotává, tak si zapálila. Nikotin jí pomáhal, aby na nic nemusela myslet. Dokonce si občas přišla hloupě, když si uvědomila, že řeší nepodstatné věci. A teď to nebylo jiné. Seděla na opěradle lavičky a pozorovala dění kolem ní. Dlouho nebyla na sluníčku, proto si rozhodně pobyt venku užívala. Cítila, jak se teplé paprsky rozlévají po její tváři, ale když si vzpomněla na setkání s tím neznámým mužem, tak jí to potěšení přešlo. ,,Divnej chlap,'' zamumlala a přiložila si cigaretu k ústům. ,,Budu si muset pořídit repelent proti úchylům,'' pokývala hlavou, aniž by jí vadilo, že si povídá sama s sebou, ale pak její obličej zvážněl. Nevěděla kdo byl, ale on to zřejmě věděl... ,,Vypadá to na déšť,'' řekla chladně, když ucítila ve vzduchu vlhkost.

Další díl na světě!! Doufám, že vás mile překvapil, potěšil a líbil se :> 

Budu ráda za hvězdičky, komentáře a názory <3

Vaše Crazy <3