Světlo ve stínu [Diabolik Lovers]

27. Bolestivá ohleduplnost

  Přemýšlela, co bude dělat. Subaru by ty řetězy mohl roztrhnout, ale ty pouta by jí stejně zůstaly na rukou. Možná, že kdyby zašla za školníkem do kabinetu a zkusila je něčím vypáčit, tak by to šlo, ale... ,,Bože...'' zamumlala a podívala se na Subara, který naštvaně už po několikáté přehraboval krabici, protože po klíči se slehla zem. ,,Subaru-san, nech to být... Doma se pokusím ty pouta dostat nějak dolů,'' povzdychla si a vstala z chladné země, aby mohla odejít. ,,Jsi snad úplně blbá?! To chceš jít po ulici takhle, aby tě někdo znásilnil, nebo zabil?!'' vykřikl na ní skepticky, což Hikari překvapilo. ,,To už bych věřila tomu, že mě někdo okrade, než, že by se mě pokusil znásilnit. Nemusíš mít strach. Umím se o sebe postarat,'' řekla sebevědomě a usmála se. ,,Takže říkáš,'' zamumlal a dostal se před ní, aby se jí mohl zblízka podívat do rudých očí, v kterých hrálo překvapení. ,,Že by jsi se ubránila, kdybych tě teď napadl?'' zeptal se a povalil dívku na stůl, díky čemuž pár věci popadalo na zem. Jednou rukou jí držel za řetěz pout nad hlavou a druhou se opíral o stůl, aby se mohl sklonit nad její tvář. Srdce měla až v krku. Nechápala, co to do něho vjelo. Subaru si stoupl tak, aby ho dívka nemohla nakopnout - tudíž stál mezi jejími nohami, což Hikari rozhodně příjemné nebylo. ,,Subaru-san, můžeš mě prosím pustit? Trochu to bolí,'' zakňučela a snažila se z jeho sevření vykroutit - marně. ,,Chci vidět, jak se ubráníš, tak dělej... Protože začínám mít žízeň,'' zamumlal s úšklebkem. Byl jako někdo jiný. Kde je ten stydlivý Subaru, kterého do rozpaků uvede jen jeden milý úsměv? ,,N-ne!'' ozvala se se strachem v hlase a začala sebou házet, jak jen mohla. Nic. Jediný výsledek bylo to, že se pouta zaryly do jejích zápěstí, díky čemuž bolestně zasyčela. ,,Věděl jsem to,'' zamumlal a začal dívce rozepínat límeček od košile, aby se mohl zakousnou do jejího krku. ,,Já nechci, aby to někdo viděl!!'' vyjekla a snažila se od něho odtáhnout, aby se nemohl zakousnout do jejího, už dost pokousaného, krku. ,,Jako kdyby mě to zajímalo,'' utrousil posměšně. 

  ,,Huh?'' zamrkala nechápavě, když Subaru pustil její ruce a začal vytahovat její košili. ,,Co-Co to děláš?!'' V jejím hlase byl strach, ale taky naštvanost nad tím, že si vůbec tohle dovoluje. ,,Říkala jsi, že nechceš, aby to někdo viděl,'' řekl jednoduše. Hikari se na něho nechápavě podívala. ,,Pochopil jsi to zle, ty idiote!!'' pomyslela si vystrašeně, ale raději mlčela. ,,Ty modřiny...'' zamumlal a prstem přejel po všech žlutých modřinách, které pomalu mizely. ,,Tsk,'' zavrčel a chytl Hikari za stehno, díky čemuž málem dívka sjela ze stolu. Už nemělo cenu skrývat, že její spodní prádlo má černou barvu... Subaru to vše viděl. Ale to, co dívku zaujalo nebylo to, jak se jí zakousl do stehna, díky čemuž se bolestivě prohnula v zádech. ,,Když viděl ty modřiny, tak se rozhodl, že se nakrmí z jiného místa...'' zašeptal hlas v její hlavě. ,,Subaru-san, to bolí...'' vzlykla a dívala se na tělocvičnu, která byla vzhůru nohami. Její hlava i s rukami sjížděly ze stolu. Nebýt Subara, který dívku přidržoval za stehno, tak by se teď určitě válela na zemi. Cítila, jak se odtáhl a rukama ji chytl za košili, aby jí narovnal do sedu. Ona samozřejmě spolupracovala, protože pro ní tahle poloha rozhodně příjemná nebyla. ,,Nebul,'' zamumlal a setřel jí slzy, které se jí kutálely po tvářích. ,,Tobě se to říká,'' zavzlykala a bokem dlaně si začala utírat oči. ,,Jsi tak otravná,'' zavrčel Subaru a chytl její ruce. ,,Bude to bolet a možná budeš mít modřiny, tak se nediv. Chtěl jsem najít klíč, aby jsi pak kvůli tomu neměla modřiny, ale nedá si nic dělat,'' řekl jednoduše a serval jí pouta z rukou. ,,D-děkuju...'' zamumlala nechápavě a promnula si zápěstí, které jí bolelo rozhodně méně, než to kousnutí na stehně. ,,Hm,'' zabručel a přičichl si k jejím vlasům, které měla rozpuštěné, protože při té bitvě se Subarem, někde ztratila gumičku. ,,Voníš,'' zašeptal smyslu zbaveně, jako kdyby byla Hikari snad nějaká omamná látka. ,,Opravdu?'' zeptala se. ,,Neříkej mi, že jsi z toho nadšená,'' zasmál se Subaru a odtáhl se, aby spatřil dívčin nadšený obličej. ,,No... Když ti to řekne upír, tak to zní divně, ale pořád lepší, než abych smrděla, ne?'' zasmála se bezstarostně. Úplně ignorovala fakt, že je skoro nalepená na těle benjamínka, který si ale tohohle faktu byl plně vědom. ,,Ty jsi ztracený případ,'' zamumlal a podíval se na její odkryté stehno. ,,Mám ještě žízeň,''

Kousací scéna, yey! :D Vím, že bych se z bolesti Hikari-chan neměla těšit, ale já za to nemůžu T__T Jsem hold špatná stvořitelka XD

Chtěla bych vám opět poděkovat za vaší neskonalou podporu, kterou mi dodáváte chuť vydávat a psát :> Vím, že pro vás to nic není a jen občas napíšete komentář, nebo zničíte to tlačítko na hvězdičkování, ale pro mě to hodně znamená... <3 

Vaše milující Crazy <3 

* Tak trochu jsem zjistila, že lituji moje postavy v příbězích... Každé nějak musím zničit život, abych byla dostatečně spokojená :D XD A kolikrát to není v malém měřítku :D A samozřejmě Hikari-chan patří mezi ně... :,D ( R.I.P. hezký život Hikari )