Nejlepší co mám (Dramione) ✓

62. kapitola

A je to tady. Je 11. července devatenáct set devadesát devět. Narcissa prohlásila, že Draco půjde spát na Manor, aby neporušili tradici, ale když se nad tím tak zamyslíme...no to je jedno. Každopádně je po dvanácté a Hermiona je už celá nervózní. „Mio, uklidni se, Dracovi spadne brada, až tě uvidí. Sluší ti to. A jestli ti řekne, že si tě nevezme, tak bude mrtvej ještě dřív, než to vysloví." Řekla Ginny a Hermiona se usmála. To byla její slova. Ona je v prvního srpna devatenáct set devadesát osm použila.

Vzpomínka

„Mio, já jsem strašně nervózní, co když se mu nebudu líbit a co když mi řekne, že si mě nevezme." Říkala Ginny a běhala po pokoji. „Neboj. Uklidni se. Harrymu spadne brada až tě uvidí. Sluší ti to. A jestli řekne, že si tě nevezme, tak budem mrtvej ještě dřív, než to vysloví. A je mi jedno, že dvakrát přežil vlastní smrt." Řekla Hermiona a objala Ginny, která měla rozpuštěné vlasy a na sobě úžasné bílé šaty.

Přítomnost

„Hermiono! Páni, zlatíčko, vypadáš úžasně." Vydechla Hermionina maminka. „Díky mami." Usmála se Hermiona a objala svou maminku. „Hermiono, sluší ti to!" Řekla Narcissa za Hermionou a ona se otočila směrem k ní. „Narcisso prosím. Klidně mi zavažte oči, nebo mi je vypíchněte, usekněte mi hlavu, cokoliv. Ale nechte mě ho alespoň obejmout. Nebo ho chytit za ruku. Prosím!" Zkusila to Hermiona znovu. Opravdu se jí po něm stýskalo tak, jakoby se neviděli roky. „Víš, že to nejde. A bez hlavy by ses mu asi moc nelíbila." Řekla Narcissa s úsměvem a Hermiona se podívala na Ginny a svou maminku, které souhlasně přikyvovali. „Fajn. A donesla bys mu tohle?" Řekla Hermiona a podala Narcisse obálku. „Tak dobře." Usmála se Narcissa a vzala si od Hermiony dopis.

„Mami. Tak co říkala? Je v pořádku? Jak se má?" Zahrnul Draco Narcissu otázkami už ve dveřích. „Je v pořádku. Moc se jí po tobě stýská a je asi tak nervózní jako ty. Říkala...cituji:„Narcisso prosím. Klidně mi zavažte oči, nebo mi je vypíchněte, usekněte mi hlavu, cokoliv. Ale nechte mě ho alespoň obejmout. Nebo ho chytit za ruku. Prosím!" Každopádně ti posílá tohle." Řekla Narcissa a podala Dracovi obálku. Ten si jí hned vzal a rozbalil.
Ahoj lásko,
Jak se máš? Já jsem celkem nervózní,ale myšlenka na tebe mě vždycky uklidní.
Chybíš mi a moc! Co bych bez tebe dělala... Těším se na tebe u oltáře. Miluju tě! 🖤
                        Tvoje princezna H. 🖤

Draco se musel usmát. Vzpomněl si na ty začátky, kdy si každé ráno psali.

Ahoj princezno,
Mám se asi stejně, jako ty. Chybíš mi.
Hlavu si sekat nenech a radši počkej. Za chvíli spolu budeme navždycky. 🖤
Nikomu tě nedám. Miluju tě a nikdy nepřestanu!
                                         Tvůj Draco 🖤

Hermiona se usmála. Opravdu byla moc ráda, že někdo vymyslel písmo, jinak by se asi zbláznila. „Tak co píše?" Zeptala se Ginny a Hermiona jí dala papírek. „To je roztomilé." Usmála se a Hermiona na ní. „To je." Řekla Hermiona. „Hermio, už je posledních pár minut jako Grangerová, jak se cítíš?" Zeptala se Pansy a paní Grangerová se na Hermionu usmála. „Je to.... zvláštní. Ale těším se." Řekla Hermiona a Ginny, Pansy, paní Grangerová, paní Weasleyová a Narcissa ji objaly. „Spadne mu brada. Pokud ne, tak nemá smysl pro krásu." Řekla Pansy a všechny přítomné se začaly smát. „Mami, neplakej. Vždyť už jsi plakala u toho oznámení i u dopisu." Řekla Hermiona a pohladila maminku po zádech. „Jak to víš?" Divila se. „Kouzlo." Pošeptala Hermiona a Narcissa zbledla. „To...to jste použili sledovací kouzlo?" Zeptala se potichu a Hermiona přikývla, zatímco Ginny nakrčila nos. „A...to-to jste..." Řekla a Hermiona přikývla a omluvně se usmála. „Tak dobře, tohle téma ukončíme." Řekla Hermiona nakonec a Narcissa se vděčně usmála. „Tak pojďte. Grangerová, až spolu budeme mluvit příště, budeš Malfoyová." Usmála se Pansy a Hermiona ji objala. „Hodně štěstí." Řekla Pansy. „Díky." Usmála se Hermiona. „Hermio, zvládneš to. A zopakuj mi co jsi mi tenkrát řekla a co jsem řekla já tobě." Řekla Ginny a Hermiona se usmála. „Jestli řekne, že si mě nevezvme, bude na místě mrtvej." Řekla Hermiona a objala se s Ginny. „Přesně." Zašeptala Ginny a pustila Hermionu. „Hermiono. Hodně štěstí." Řekla paní Weasleyová a objala Hermionu. „Děkuju." Usmála se Hermiona a potom si jí vzala její maminka. „Holčičko moje, budeš mi chybět o prázdninách doma. Ale přeju ti to. Budeš spokojená, Draco se zdá být jako fajn kluk." Řekla a Hermiona se k ní přitiskla ještě víc. „On je." Řekla Hermiona a Narcissa se usmála. No vážně. Kdo by nechtěl slyšet, že je jeho syn fajn. „Hermiono, vítej do rodiny." Řekla Narcissa a objala Hermionu. „Díky." Usmála se Hermiona a najednou to Pansy došlo. „Od kdy si vy dvě tykáte?!" „Vlastně od minulého týdne." Usmála se Hermiona a Pansy chápavě přikývla. „Tak poběžte." Řekla Ginny a všechny a dokonce i maminky se rozběhly pryč.

„Hermiono, broučku, je čas." Řekl Hermionin tatínek. „Tati, jdu na podpatcích, tak prosím pomalu." Řekla Hermiona a nadzvedla sukni. Nebyl to úplně podpatek. Spíš klínek. Ale přiznejme si to. Hermiona šla naposledy na podpatcích ve čtvrtém ročníku. „Neboj se." Řekl a políbil Hermionu na čelo. „Sluší ti to." Usmál se. Najednou začala hrát hudba a Hermiona s jejím tatínkem se rozešli směrem k oltáři. Byl to zvláštní pocit. Ale hezký. Byla nervózní, lehce se usmívala,ale nervozita převládala a bylo to poznat. Ale zmizelo to, když se na ní Draco usmál a koukal se na ní jako na to nejkrásnější na světě. To jí chybělo. Jeho pohled. Už byli pár metrů od oltáře a Draco se na ní díval pořád stejně. „Tak tady ji máš." Řekl Hermionin tatínek a předal Hermionu Dracovi. „Jsi krásná." Pošeptal jí Draco. „Ty taky nejsi k zahození." Usmála se. „Ještě aby." Řekl s úsměvem a Hermiona se zasmála, načež oddávající pokynul rukama dolů a všichni se posadili, takže oddávají spustil:
Vážení snoubenci!

Je pro mne vzácným potěšením přijmout manželský slib dvou mladých lidí, kteří v sobě našli vzájemnou lásku. Vše má určenou chvíli, veškeré dění má svůj čas. A právě dnes a zde nastal ten okamžik, kdy oslavujete svůj sňatek. Přišli jste do naší svatební síně vykonat vše staré i nové, co se při takové příležitosti dělává. Nechat zaznít slavnostní slova a utvrdit smlouvu, uvědomit si, jakou v tom všem hrají roli rodiny, přátelé, lidské společenství.

Jistě v tento okamžik myslíte na vše, co Vás v manželství čeká, na chvíle radostí a strastí, na naplnění vztahu v dětech, do kterých láskou i příkladem můžete vložit všechny dobré vlastnosti, které by člověk měl mít a jichž bývá tak málo. Přeji Vám, aby se Vám podařilo vychovat děti k lásce, toleranci, úctě ke všem lidem, abyste jim dokázali dodat pocit svobody i zodpovědnosti, aby Vaše děti nikdy nepoznaly jakýkoliv útlak a nesvobodu, aby vyrůstaly ve zdraví a štěstí.

Jistě myslíte v tyto vteřiny i na rodiče, kteří Vám dali život, pod jejichž ochranou a péčí jste vyrůstali, dospívali a dnes jim odcházíte za vlastním cílem, za vlastním životem. Vaším jménem jim děkuji za veškerou péči a lásku, kterou Vám věnovali.

Od okamžiku, kdy jste se rozhodli, že se vezmete až po dnešní ANO jste si jistě dost slíbili, na mnoha věcech dohodli. Všechny ty prosté věci, a mnohem víc, budou tvořit Váš život, je ve Vašich rukou.“

Dokončil řeč a Hermiona s Dracem se usmívali, zatímco jejich rodiče, kteří byli za nimi už chtěli plakat. A dokonce i Lucius.

„Táži se Vás,pane Draco Luciusi Malfoyi, berete si zde přítomnou Hermionu Jean Grangerovou, bude ji milovat a ctít, v časech dobrých i zlých, v hojnosti i nedostatku,v nemoci i ve zdraví, dokud budete živ?" Řekl oddávající. „Ano." Řekl Draco a Hermioně se úsměv rozzářil a nenápadně si oddechla a podívala se na Ginny, která spokojeně usmívala. „Hermiono Jean Grangerová, berete si zde přítomného Draca Luciuse Malfoye, budete ho milovat a ctít, v časech dobrých i zlých, v hojnosti i nedostatku, v nemoci i ve zdraví, dokud budete žít?" „Ano." Řekla Hermiona pěkně nahlas. „Tímto vás prohlašuji, za muže a ženu. Můžete se políbit."  Řekl oddávající a Draco s Hermionou neváhali a políbili se. Byl to ten nejkrásnější polibek a všichni zatleskali. „Miluju tě." Pošeptala Hermiona. „I já tebe." Řekl Draco a políbil ji znovu. „Chutnáš po jahodách." Zašeptal jí do rtů a ona se usmála. Potom začali podepisovat nějaké ty papíry a nakonec nasedli do kočáru a jeli na slavnostní oběd.

Ahoj! Sice jsem byla jen na jedné svatbě,ale s pomocí mojí mamky jsme daly dohromady takovou tu řeč. 😂 Doufám, že se vám kapitola líbí. Vaše Déňa Grangerová 💙❤️💚💛