Nejlepší co mám (Dramione) ✓

33. kapitola

„Hermiono, já tam nechci." Stěžoval si Draco. „Draco, prostě se pojď normálně navečeřet, vždyť se tam nemusíme zdržovat dlouho. A uděláš mi radost. A když mi uděláš radost, tak víš,jak vypadá." Řekla Hermiona a mrkla na Draca. „Dobře." Zabručel Draco.„Slečno Grangerová, konečně jste tady. Potřebovala jsem si s vámi o něčem promluvit,ale nikdo vás dnes neviděl." Řekla McGonagallová Hermioně a ta vrhla po Dracovi vražedný pohled. „Ehm... omlouvám se. Můžeme to probrat tady?" Zeptala se Hermiona a usmála se. „Jistě. Jde o to, že jsem před nedávnem dostala hlášení, že nespíte v Nebelvíru." Řekla McGonagallová a Hermiona nasucho polka. „Můžu se vás tedy zeptat,kde spíte?" Řekla McGonagallová a Hermiona strnula. Má jí říct pravdu? Ano,to asi bude nejlepší. „A můžu se já zeptat,kdo vám to řekl?" Zeptala se Hermiona útočně a Draco se na ní s obdivem podíval. „Ale jistěže se můžete zeptat,byl to pan Weasley." Řekla Minerva a Hermiona se zamračila. „A Ronald o tom něco ví? Protože pokud mi je dobře známo,tak už pár měsíců chodí do Mrzimoru." Řekla Hermiona a zvýšila hlas, což všechny přítomné udivilo. „A pokud vím,tak by měl důvod vymýšlet si, protože jsem se s ním rozešla a právě chodím s někým jiným, takže správně, ten důvod je žárlivost. Navíc nevím, proč byste zrovna jemu měla věřit. A když dovolíte, nejedla bych se, mám totiž celkem hlad." Řekla Hermiona a při posledních slovech se usmála a posadila. „Jistě slečno." Řekla McGonagallová jedovatě a odkráčela do čela stolu. „Já zírám." Vydechl Draco obdivně, když si Hermiona sedla. „Už se na mně začíná podepisovat ten čas, který s tebou trávím." Usmála se Hermiona a Draco zakroutil hlavou. „Dobrou chuť, princezno." Řekl Draco a Hermiona přikývla, jelikož měla plnou pusu salátu.

***

„Já tě nepochopím,tak ty na ní nejdřív vyjedeš,pak se jí omluvíš, přiznáš a ona ti na to řekne ‚V pořádku.' ? To je přece padlý na hlavu." Řekl Draco, když dorazili do sklepení. „Já jsem to taky nepochopila. Ale jsem ráda,že to takhle dobře vzala." Usmála se Hermiona. „Já taky. No a jelikož jsem se obětoval a šel s tebou na tu večeři,tak si zasloužím tu odměnu." Řekl Draco a začal Hermionu líbat. „Fajn. Jak myslíš." Usmála se Hermiona a rozepnula mu knoflíky košile, zatímco se byla ve vášnivém polibku. Draco jí začal rozepínat šaty, které po chvíli spadly na zem. Potom následovalo všechno ostatní a nakonec spadli do postele,ze které už byly slyšet jenom vzdechy.

***

Druhého dne se jako první probudila Hermiona. Pomalu se vysoukala z postele a šla se převlíknout. „Kam jdeš?" Ozvalo se za ní a ona nadskočila. „Do prdele Draco!" Vyjekla a on se na ní tázavě podíval. „Nepřestáváš mě udivovat." Řekl a křivě se usmál. „A nepřestanu." Řekla a mrkla na něj, načež zmizela v koupelně.
„Cos tam těch třicet minut dělala?" Divil se Draco. „Ale nic." Usmála se na něj Hermiona. „Ale teď pojď, mám pro tebe dárek." Řekla Hermiona a vyrazila z ložnice ven.

Ahoj! Další kapitolu čekejte zítra,nějak už nemám nápad,tak snad se přes noc nějaký zrodí.😉
Vaše Déňa Grangerová 💙❤️💚💛