Nejlepší co mám (Dramione) ✓

27. kapitola

„Jakpak ses ve Zmijozelu vyspala?" Zeptala se s úsměvem Ginny. „Dobře,co ty?" Usmála se Hermiona a Ginny otočila oči v sloup. „Bože Hermio! Já se vyspala dobře,ale co jste dělali, když záříš jak sluníčko." Zeptala se Ginny a Hermioně se úsměv ještě malinko zvednul. „Vlastně...jsme šli na piknik,proto jsem nebyla na večeři,tam jsem dostala dáreček." Usmála se, přejela si rukou po krku a usmála se snad ještě víc. „No a potom jsme šli do ložni-ce spát." „Spát?" Ušklíbla se Ginny a Hermiona se začala smát a Harry s Ginny taky. „No to taky." Řekl někdo za Hermionou a ona sebou trhla. „Draco!" Zamračila se na něj Hermiona,ale on to nějak nevnímal a políbil ji. „Přijdeš se dneska kouknout na trénink?" Zeptal se a ona se zase usmála. „No...já - vlastně - nevím..." „Prosím!" Přerušil ji Draco a udělal na ní jakýsi zvláštní,ale roztomilý úšklebek. „Tak fajn." Usmála se Hermiona a kousla si toustu. „Super. Tak ve tři buď na hřišti. Ještě se uvidíme. Ahoj." Řekl políbil ji a rychlím krokem odkráčel z Velké Síně pryč. „Ty se vážně půjdeš podívat na trénink Zmijozelu jen tak? To bys pro nás mohla něco vyzjistit." Usmál se šibalsky Harry a Hermiona ho probodla pohledem. „To víš, že jo." Ujistila ho ironicky a dál se věnovala toustu.

***

Byly dvě hodiny. Hermiona si v klidu seděla v knihovně a četla si, když jí nejednou někdo zakryl oči a ona chtěla vypísknout, ale naštěstí si uvědomila, že je v knihovně,a tak jen pošeptala: „Draco." A oči jí byly odkryty. „To snad není pravda." Zakroutil Draco hlavou. „Už zase čteš." „Zvykej si." Řekla a usmála se. „Kolik knížek vlastně přečteš za týden?" Napadlo Draca a Hermiona si zamyšleně skousla spodní ret. „Myslím si, že víc než ty za celý život." Usmála se a on taky. „O tom nepochybuju." Řekl a ona se zasmála. „Kolik vlastně je?" Zeptala se a Draco zase zakroutil hlavou. „Ty prostě musíš být informovaná, že?" „Trefa." Usmála se Hermiona a Draco ji vzal za ruku. „Je čtrnáct patnáct, takže jestli chceme přijít včas měl bych se jít převléknout a pak vyrazit." Řekl a Hermiona přikývla,uklidila knihu zpátky do police a spolu s Dracem odešli.

***

„Co na mě furt tak civíš?" Zeptal se Draco po cestě na famfrpálové hřiště, když si všiml,že si ho Hermiona pořád prohlíží. „Jsi hezkej..." Usmála se Hermiona. „Ještě aby ne." Ušklíbl se na ní a ona zakroutila hlavou. „Ty egoisto!" Řekla Hermiona a začala se smát. „Kdo je tady egoista?" Zeptal se a zastavil, takže Hermiona se zastavila taky. „Ty." Odpověděla mu jednoslovně a on si ji k sobě otočil tak,aby mu viděla do očí. „Takhle mi říkat nebudeš. Nebo můžeš... jednou za deset let." Řekl a jeho bouřkové oči se na ní upřeně dívaly. „Dobře promiň." Usmála se omluvně Hermiona a políbila ho. „Tak poběž,nebo přijdem pozdě." Řekl Draco a ruku v ruce se rozběhli ke hřišti.

***

„No hurá! To neznáte slovo doletět?"  Zeptal se Blaise, když dorazili. „Známe,ale já se na koště bojím." Řekla Hermiona a všichni si jí prohlédli. Hrdinka novodobých dějin se bojí létat na obyčejném koštěti? „Tak pojďte začít, ať ten zápas proti Nebelvíru vyhrajem." Řekl Blaise a ostatní se vydali ke hřišti,ale Hermiona si ještě odchytila Draca,políbila ho a pošeptala mu: „Buď opatrný." „Neboj." Usmál se,dal jí polibek do vlasů a odešel na hřiště.

Tak jsem tady zase. Jelikož včera nevyšla žádná kapitola,tak dneska bych chtěla zkusit ještě dvě nebo tři. Jinak vám chci neskutečně moc poděkovat, protože se už pomalu blížíme k jednomu tisíci přečtení! Déňa Grangerová 💙❤️💚💛