Nejlepší co mám (Dramione) ✓

59. kapitola

„Draco! Dělej vstávej!!" Zakřičela Hermiona a Draco se rychle posadil na postel se slovy: „Co se stalo?" „Draco, honem, už jsou zveřejněny výsledky!" Vypískla Hermiona a táhla Draca z postele. „Vždyť už jdu." Povzdechl si a odešel do koupelny.

***

„Tak co?" Zeptal se Draco a Hermiona se mu vrhla kolem krku. „Máš vynikající!" Pošeptala a on se zadíval na nástěnku, kde našel její jméno. Samozřejmě byla zase nejlepší z ročníku. „Kolik vlastně je?" Zeptal se Draco, když si všiml, že kolem nich je jenom pět studentů. „Vlastně je teprve šest,ale já jsem si řekla, že bude lepší vstát dřív, alespoň se v klidu podíváme na ty výsledky." Usmála se nevinně a Draco měl pocit, že jí každou chvílí uškrtí. Jako jo, samozřejmě, že ji miloval, ale proč ho sakra budila tak brzo! „Zlobíš se?" Zeptala se a on zavrtěl hlavou. „Tak jdeme snídat." Řekl a vzal Hermionu za ruku. „Dobře." Řekla Hermiona s úsměvem a šli do Velké síně, kde se posadili ke Zmijozelu.

***

„My už vlastně nemáme školu, viď?" Řekl Draco, jako kdyby to pro byla strašná novinka a Hermiona přikývla. „Tak co bys řekla tomu, kdybychom se začali věnovat stěhování?" Řekl Draco a Hermiona usmála a přikývla. Přecejen by už měli začít balit, jelikož toho nemají úplně málo. „Už jsi dojedl?" Zeptala se Hermiona, která se šíleně nudila. „Jo, už jo." Přikývl Draco a pomohl Hermioně vstát z lavice. „Uděláme si zase procházku?" Zeptal se Draco a Hermiona přikývla, jelikož procházky s ním milovala. „Kam půjdeme?" Zeptala se. „Nech se překvapit." Řekl Draco a vedl ji na místo, kde ji požádal o ruku. „Draco,Draco, Draco." Řekla Hermiona a povzdechla si a posadila se na již vyčištěnou deku. „Draco, už bychom měli přemýšlet nad jménem." Řekla a Draco přikývl. „Jaké jméno se ti líbí nejvíc?" Zeptal se a Hermiona se zamračila a zamýšleně se kousla do spodního rtu, takže jí Draco políbil. „Mně se líbí jméno Rose." Řekla a podívala se na Draca, který se usmíval. „Co je?" „Možná to bude znít neuvěřitelně, ale to je i můj favorit." Řekl Draco a Hermiona se usmála. „No...klučičí se mi líbí vlastně... Scorpius. " Řekla po chvíli a Draco zase s úsměvem zakroutil hlavou. „Neříkej,že-" začala a Draco přikývl, a tak se oba začali smát. „Jak je to možné?" Povzdechla si Hermiona s úsměvem. „To bych taky rád věděl." Usmál se Draco a vzal Hermionu za ruku. „Hermio, řekni mi ještě něco o mudlech." Řekl a Hermiona začala vyprávět a vysvětlovat. „Tak jdeme balit?" Zeptala se Hermiona, když hodiny odbily osmou. „Ještě počkej. Ty jsi říkala, že si vyrývají srdíčka do stromů?" Řekl Draco a Hermiona přikývla. „Tak fajn." Řekl Draco s úsměvem, zvednul se a na strom, o který se opírali zamířil hůlkou a udělal do něj velké srdíčko a začal psát: Hermiona + Draco
„Úžasný." Usmála se Hermiona, políbila ho a šli k Bradavicím, aby se sbalili.

***

„Dobré ráno,Ginny." Pozdravila Hermiona kamarádku, která se právě probudila. „Dobrý. Jak dlouho jste vzhůru?" Zeptala se Ginny. „Už od šesti." Usmála se Hermiona a Ginny vykulila oči. „A co děláte?" Divila se. „Věcí máme hodně a času málo. Začínáme se stěhovat." Řekla Hermiona. „A vy se můžete přemisťovat?" Zeptala se a Hermiona přikývla. „Aha." „Ginn, prosím. Běž do koupelny, po ránu na tebe není hezký pohled." Řekl Draco a Hermiona se chtě nechtě uchechtla. „He he he!" Řekla Ginny a zmizela v koupelně. „Tak jdeme ještě zabalit tebe." Řekla Hermiona, když zapnula tašku. „To jsi si zabalila všechno?" Divil se Draco. „Ne, nechávám si tu ještě devět triček, patery kalhoty, spodní prádlo, několik ponožek a pyžamo." Řekla a Draco přikývl. Typická holka, budou tady jenom šest dní a ona se tady nechává tolik oblečení... Pomyslel si Draco. „A knížky si balíš?" Zeptal se a ona přikývla s tím, že si nějaké půjčí v knihovně. „Tak pojď." Řekla a chtěla si vzít tašku. Draco ji bohužel předběhl. „Knížky." Usmála se nevinně, když se na ní tázavě podíval.

***

„Princezno, ještě mi podej prosím boty." Řekl Draco polohlasem, jelikož Blaise, Theodor a Goyle ještě spali. „Tady." Podávala mu boty. „Takže si tu necháváš jen tohle?" Divila se a on přikývl. Nechal si tu jen jednu košili, jelikož čtyři měl u Hermiony v Nebelvíru, stejně jako dvě saka, dvoje kalhoty a další zbytečnosti. „Tak jdeme?" Zeptala se a on přikývl a vzal její i svou tašku. „Nechceš to udělat spíš takhle?" Zeptala se Hermiona a pomocí Wingardium Leviosa nechala tašky levitovat za nimi. „Tak jdem na to?" Zeptal se a ona přikývla, načež se i s taškami přemístili před jejich byt nedaleko Příčné ulice. „Wingardium Leviosa." Řekla a nechala tašky odlevitovat do bytu. „Já to nepochopím. Jak si někdo může dovolit zaplatit tak velký byt?!" Řekla Hermiona a rozhlédla se po bytě, jakoby v něm byla poprvé. „Malfoyové mají tolik peněz, že by mohli dát najíst a obléct všechny lidi na planetě a ještě by se sami měli nejlépe." Řekl Draco a pokrčil rameny. „A ty by ses toho vzdal jen kvůli mně?" Řekla Hermiona s úsměvem a on přikývl. „Díky, Draco." Usmála se a vrhla se mu kolem krku. „Pro tebe cokoliv, princezno moje." Řekl a pohladil ji po vlasech. „Tak jdeme vybalovat?" Zeptal se a ona přikývla a pak se na něj zděšeně podívala. „Co je?" Divil se. „Draco, vždyť mi nemáme ani dohromady tolik oblečení, abychom zaplnili celou tu šatnu." Řekla a on se rozesmál. „No tak to budeš asi muset napravit, princezno." Řekl a Hermiona se usmála otočila se ke schodům a nechala tašky levitovat do ložnice. „Ehm...Draco, ložnice je nalevo nebo napravo?" Zakřičela Hermiona dolů a znovu slyšela, jak se směje, takže si povzdechla a rozhodla se jít doleva. No a trefila se! Přišla do té obří ložnice a položila tašky na velikou postel, načež začala vybalovat i její i Dracovo oblečení. „To ses do toho pustila nějak rychle, ne?" Řekl a Hermiona zavrtěla hlavou. „Nechceš mi pomoct?" Zeptala se a on přikývl a začal vyndavat další věci. „Tak jdeme na to." Povzdechla si Hermiona a nechala všechno oblečení letět za ní do šatny, kde si je postupně brala ze vzduchu a dávala do polic a na ramínka. „Lásko, podáš mi prosím hůlku?" Zavolala na Draca, který za ní přišel a s poklonou jí podával hůlku, čemuž se zasmála. Sám velký Draco Malfoy se jí poklonil. „Díky." Řekla a všechno oblečení kouzlem vyžehlila, jelikož něco bylo celkem zmačkané. „Co mě tak pozoruješ?" Zeptala se pobaveně, když si všimla, že se na ní Draco kouká. „Jsi krásná. A moc." Řekl a ona k němu přicupitala a políbila ho. „Budeš ta nejhezčí Malfoyová, která kdy žila. A jsi nejhezčí Grangerová, která kdy žila. Jsi prostě nejhezčí holka všech dob." Pošeptal jí a ona se usmála. Zbožňovala, když jí řekl, že je krásná. „Miluju tě, princezno." Řekl a Hermiona se usmála. „Já tebe taky." Řekla a Draco ji políbil. „Jsi úžasná." Řekl. „Ty jsi báječnej." Pošeptala a šla vybalovat knížky, které nechala levitovat za sebou, když šla do pracovny. „Jak dlouhý ten knížkový had bude?" Zeptal se Draco s úsměvem, když knížky vyskakovaly z tašky ještě pět minut poté, co Hermiona zmizela ve dveřích pracovny. „Můžeš je zkusit spočítat." Řekla a on si řekl, že by mohl nějaké ty knížky vzít, aby je za chvíli neměli po celé té ložnici, takže vzal pět knížek a odnesl je do pracovny, kde Hermiona pořád ještě skládala knížky. Naštěstí si je nechala odlevitovat tak šikovně, že jí přicházely podle abecedy. No naštěstí vzal Draco ty poslední od Z, jinak by ho asi Hermiona zabila.

Ahoj! Tak tu máme další kapitolu a já už vidím konec knížky. Ještě to neukončím, nebojte, ale předpokládám, že tahle knížka bude mít tak sedmdesát kapitol a potom pokračování, takže nebuďte zklamaní. Vaše Déňa Grangerová 💙❤️💚💛