Love between times

25.kapitola

Sirius se na mě usmál a zhluboka se nadechl.

"Miluju tě." Díval se na mě tak upřímně, jako ještě nikdy a já se bála co teď. Po tom všem, co mám za sebou, čeho jsem byla svědkem a po těch situacích, do kterých jsem se dostala jsem cítila větší strach teď, než kdykoli předtím.
"Nechci po tobě, abys říkala to samý, já jen... Mám pocit, jakoby to tak bylo od první chvíle, co jsem tě viděl, ačkoli pokud si dobře vzpomínám, tehdy jsi ze mě nebyla úplně nadšená-" nervózně se zasmál. "- Chtěl jsem ti to říct už tak milionkrát, ale nikdy mi nepřišlo, že je vhodná doba. A je to asi šílený, ale co. Nemůžu pořád jen čekat a nic neriskovat. Co by to bylo za život bez risku, že jo?"

"Siriusi, já... Já nevím co říct... Já-"

"Neříkej nic. Nechci slyšet odmítnutí, ale pokud necítíš, že by to tak bylo i z tvojí strany, tak budu čekat dokud to tak nebude." Kdyby mi to řekl před měsícem, ihned bych mu řekla to samé a věděla bych, že to myslím vážně. Ale teď jsou věci až moc složité. Vím co je přede mnou, co budu muset udělat a co hůř, vím že na to budu muset být sama.
"Ačkoli je dost těžký tady stát se srdcem na dlani a sledovat jak ta druhá strana jen stojí a mlčí." Zasmál se a začal trošku nervózně přešlapovat.

"Já jsem políbila tvého bratra." Vyklouzlo mi ze rtů dřív, než jsem stihla přemýšlet nad tím, co vlastně řeknu. Sirius se tvářil překvapeně, za okamžik se ale jeho výraz změnil zpět.

"Já vím. Peter nám to řekl hned ten večer. Ale to mi nevadí. Možná že právě to mě dokopalo k upřímnosti. Ale tak.. jedna pusa, to nic nemění na tom, co jsem ti řekl." Usmál se a vzal mě za ruku.

"Nebylo to jednou. Vlastně mě jednou políbil i tady ve škole. A Peter to viděl a já nevím proč to neřekl, ale když mi potom ve společenské místnosti řekl že tam byl, znělo to jakoby vyhrožoval. A po tom plese, když jsme byli s Regem na tom balkoně, tak vám to hned chtěl říct, ale já se hrozně bála co si potom budeš myslet ty..." Sotva jsem tohle řekla, Siriusova dlaň svírala tu mou o dost pevněji, ale ne tolik aby to bolelo. Úplně jsem cítila tu zášť, která mu teď kolovala krví. Byla veškerá ta zloba kvůli mě? Nejspíš ano.

"Červíček ti nějak vyhrožoval?" Řekl tak chladně, jakoby v něm v tu chvíli nebyla žádná kladná emoce.

"Nevím jestli to byla přímo výhrůžka, jen mi to tak znělo."

"Tak mi věř, že už se to dít nebude. Neboj." Usmál se a vypadalo to, že tu záležitost se mnou a Regem úplně vypustil.

"Tady jste! No ahoj!" Slyšela jsem kus od nás povědomý hlas.

"Každou chvíli přijedou z ministerstva!" Usmál se mladší kluk, lehce při těle.

"Ahoj, Robine, Dane - o čem to mluvíte?" Zeptala jsem se zmateně.

"Konečně začali vyšetřovat kdo tě napadl... Nevím co jim tak trvalo." Vychrlil Robin tak rychle, že mi prvních několik vteřin nedocházelo o čem vlastně mluví.

"A kdo přijel? Nějaký blbeček od zákonů? Pár bystrozorů?" Zeptal se kousavě Sirius a zapálil si cigaretu.

"Ne, Harold Minchum." Odpověděl Robin a vedle mě šlo slyšet, jak se tmavovlasý mladík začal dusit díky šoku, který to jméno vyvolalo.

"Ministr? Jako fakt sám ministr?! To se snad posrali... S prominutím." Řekl nejspíš jen kvůli mě.

"Slyšel jsem, že to nejdřív vůbec nechtěli řešit, protože v prvním dopise nebylo napsaný čím kdo Hermionu trefil... Ale potom tam někdo napsal že šlo o starý kouzlo, který už se ani v těch starejch knížkách v knihovně nedá najít." Usmál se Dan. Byl trošku pomalejší, co jsem tak zaslechla, byl ale hrozně milý a sportovně nadaný.