Love between times

18.kapitola

Pohled Siriuse Blacka
Vzbudil mě nějaký nepříjemný pohyb pode mnou. Jelikož jsem nebyl schopen se otočit na bok, jen jsem jí požádal, aby se už tak nevrtěla.

"Byla bych ti velmi vděčná, kdybys ze mě vstal, něco si oblékl, ale hlavně abys vstal a přestal mi tlačit na žaludek..." zaslechl jsem. O můj bože! Holky jsou někdy tak ukňouraný... Jen jsem se zkusil přetočit, mezitím co ona vyběhla do koupelny a za chvíli už moje uši slyšely jen to, jak její žaludek protestoval proti pití whisky. Pousmál jsem se a pokusil se zvednout. Když jsem otevřel oči, viděl jsem spoustu holčičího oblečení kolem mojí postele. Vstal jsem, oblíkl si trenky a dobelhal se k Remusovi. Chudáček malý. Taky to včera přehnal. Usnul zabalený do peřiny na zemi vedle svojí postele. Teď vypadal spíš jako housenčí kokon, protože jediný, co z tý peřiny čouhalo byly jeho vlasy. Klekl jsem si k němu a trochu s ním zatřásl.

"Měsíčku, vstávej. Potřebuju pomoct..."

"Co je Siriusi?" zeptal se a vykoukl z peřiny.
"A proč jsem na zemi?" zeptal se, když se posadil a uvědomil si kde leží.

"No to sice nevím, proč jsi na zemi, ale máme společnost..." poukázal jsem směrem ke koupelně, odkud se stále ozývalo zvracení a taky i klení.

"Kdo to je?" podíval se na mě s nechápavým výrazem. No bezva... Ty víš ještě míň než já...

"No to jsem doufal že budeš vědět ty, brácho... No nic. Jdu jí aspoň posbírat by věci..." Remus kývl a podíval se směrem k mojí posteli, vytřeštil oči a chytl mě za loket ještě dřív než jsem se zvednul.

"Siriusi Blacku! Ty jeden kolosální idiote! Prosím, řekni že to nejsou věci, co na sobě měla včera Hermiona...!" výhružně se na mě podíval. A do prdele...
"Tichošlápku, Ty hovado! Neříkej že jsi s ní... To..."

"Neříkám ani ano, ani ne. Já totiž doopravdy nevím..." snažil jsem se udržet chladnou hlavu.

"No to ne... Dělej! Oblíkni se!" zvýšil na mě hlas. Zvedl jsem se a začal jsem pobíhat po pokoji a oblíkat se.

"Nevidíš někde mojí košili?!" začal jsem trochu vyšilovat.

"Vem si mojí, ale hlavně už ztichni!" ozvala se z něho kocovina. Hodil po mě jeho košili a já si jí oblíkl. Byla trochu těsnější, protože je Remus trochu menší než já, takže jsem nesměl moc hluboce dýchat, hýbat se, nebo dávat ruce od těla. Remus sesbíral její věci a dal je na hromádku. Po krátké chvíli přišla Hermiona, úplně rozcuchaná a taky úplně bledá. První, čeho jsem si všiml byla moje ztracená košile, do které byla zabalená. Notak. Siriusi vzpomínej! To žes byl nahej a ona má evidentně jenom tvojí košili ještě nemusí nic znamenat. Pomyslel jsem si, když jsem na košili spozoroval, že je jí zima.

"Ahoj Mio... Chceš vodu? Nebo náš úžasnej vyprošťovák?" Hermiona jen kývla a Remus sáhl do našich zásob toho sice odporného, ale účinného lektvaru. Hermiona mu ho téměř vyrvala z ruky a napila se. Bylo na ní znát, že jí to doopravdy pomohlo.

"Děkuju... Remusi, víš že jsi skoro nahý?" pousmála se na něj a zadívala se jinam. Byla pravda, že měl jen trenýrky a tu peřinu, ale i tak z toho trochu zčervenala. Remus se víc zabalil do peřiny a omluvil se. Ona si zjevně neuvědomila, že je tady téměř nahá. Co se tu všechno dělo?! Sedla si na mou postel a v tu chvíli vytřeštila oči, když si uvědomila, že toho na sobě taky moc nemá. Zatáhla závěsy.
"Kde mám oblečení?!" ozvala se téměř okamžitě. Remus šel k ní a podal jí hromádku jejích šatů. Za chvíli vylezla už oblečená z mojí postele a beze slov odešla z pokoje.