Love between times

5.kapitola

Dnes jsem měla už od rána sevřený žaludek. Dnes je úplněk. Jako téměř vždy mám strach o kohokoli, kdo by dnes měl v plánu jít po večerce ven.

"Mio, co je s tebou?" zeptala se mě Lily u snídaně. Podívala jsem se na Remuse a když jsem viděla, že se on kouká na mě se zvláštním výrazem, ze kterého jsem nebyla schopná nic vyvodit, podívala jsem se jinam.

"Jen mě deptá že jsem v učení tak pozadu..." řekla jsem jen tak. Nevím jestli mi to Lily uvěřila, ale bylo mi to v ten moment úplně jedno.

"Neboj. Já i Remus ti pomůžeme. Já ve formulích přeměnách a obraně a Rem péče o kouzelné tvory, bylinkářství a lektvary.." usmála se na mě.

"Vlastně už jsem si našla někoho kdo mi pomůže s lektvary..." řekla jsem klidně a zároveň opatrně. Lily se na mě překvapeně podívala a vypadalo to že má radost.

"A kdo to je?" zeptala se a napila se dýňové stavy.

"Severus Snape" řekla jsem. Lily vyprskla šťávu z úst a chvíli kuckala. Několik studentů se na nás otočilo a někteří se usmívali a někteří se tvářili znuděně. Pouze jeden, nebo spíše dva studenti se na Lily koukali, jakoby byla ta nejkrásnější na zemi. James Potter a Severus Snape.

"Proč on?" zeptala se Lily když už nekuckala.

"Někdo mi řekl že je v lektvarech nejlepší v ročníku, tak mě to tak napadlo..." řekla jsem téměř klidně.

"Hlavně si dávej pozor, jestli máš nečistý původ..." řekla jedovatě a zároveň velice smutně.

"Bohužel mám původ čistý, jak výstavní pudl..." na to konto se mi dostala slza z oka ven na tvář a stále postupovala níž, až nakonec spadla na mou červeno-zlatou kravatu.

"Proč ten smutek? Víš co já bych za to dala, kdybych byla alespoň... Jak se to říká... Míšenec? Neříkám že nemám svou rodinu ráda, ale od chvíle co vím že jsem kouzelnice je můj život vlastně úplně hrozný. Není den, kdy bych neslyšela aspoň jednou 'Mudlovská šmejdka Evansová.." řekla klidně ale viděla jsem že se cítí stejně z toho, že je mudlovského původu, jako já z toho svého čistého až na kost.

"Jenže já vyrůstala s tím že jsem mudla. Moji rodiče byli mudlové a já se na konci pátého ročníku dozvím že to nejsou moji rodiče..." šeptla jsem.

"Holky, tohle není moc dobré téma pro konverzaci u snídaně, když vás může každý vidět a slyšet..." řekl Remus, který si k nám přisedl. Dnes měl zvláštně výrazné jizvy, jakoby to bylo včera, co jsem ho viděla na ošetřovně, když jsem za ním byla první ráno po úplňku, když jsme byli ve třetím ročníku.

"Máš pravdu... Obraťme list..." řekla Lily a nahodila úsměv. Remus vytáhl něco z kapsy svého hábitu a podal to mě, ať se o to s Lily rozdělíme.

"Nebojte, je to jen čokoláda. Pomáhá na nervy.." usmál se a Lily taky. Mě se do hlavy dostala další vzpomínka. Vzpomínka na to, jak jsme se s profesorem R. J. Lupinem seznámili. Odehnal od nás mozkomora a když se Harry probral, dal mu tu samou čokoládu v tom samém zlatém alobalu.

"Děkuju..." pousmála jsem se.

"Herm... Myslíš že bys mohla jít na chvíli k nám...?" Slyšela jsem kus od nás. Ohlédla jsem se a viděla Callistu a blonďáka, který vypadal jako Lenčin otec. Omluvila jsem se Lily a Removi a šla za nimi. Nikdy předtím jsem u havraspárského stolu neseděla.

"Ahoj. Tohle je Xenophilius Láskorád... Můj nejlepší klučičí kamarád.." usmála se Callista a bylo vidět, že je blonďák smutný z toho že je jen kamarád.