Love between times

16.kapitola

Seděla jsem na tribuně a koukala na jeden z prvních tréninků Nebelvíru. Usmívala jsem se, přitom jsem pořádně nevěděla proč. Možná proto, že se mi podařilo přemluvit Lily, aby šla se mnou, nebo možná proto, že nespustila oči z Jamese. Možná s tím ale souviselo něco úplně jiného. Třeba fakt, že na mě Sirius co pět minut koukal a vždy se usmál. Bylo to příjemné. Pak se ale stalo něco, co jsem nečekala. James Siriuse vyzval, což znamenalo, zvlášť v téhle době, že ať už je cílem výzvy cokoli, musel Sirius přijmout, protože jinak by si z něj utahovala hrozná spousta lidí, že je zbabělec.

"Kdo z nás dvou, a tím myslím čistě jenom nás dvou, žádný podvádění Tichošlápku, chytí zlatonku, bude mít od toho druhého placený pití ve všech hospodách, který navštívíme. A to po celej rok..." usmál se James. Asi chtěl imponovat Lily svými chytačskými schopnostmi. Sirius se jen zasmál.

"Kámo, už teď jsi prohrál..." poplácal ho po rameni Sirius. Byla jsem ráda že to jeho včerejší mrzuté chování bylo jen tím, že usnul zkroucený v křesle ve společenské místnosti. Ve skutečnosti totiž vůbec netuší o tom polibku, z kterého mi ještě teď naskakuje husí kůže.

Ozvalo se písknutí a vyletěla zlatonka. Sirius po ní okamžitě vystartoval, takže dokonce i James zíral na jeho nadlidské reflexy. James vystartoval krátce po něm, ale Sirius měl hodně velký náskok, hodně rychlé koště a taky silnou touhu vyhrát. Nemohl si přece nechat ujít pití zdarma, kdekoli kam s Jamesem vlezou. Netrvalo to pořádně ani pět minut a Sirius už vítězoslavně svíral onen létající kousek zlata. James vypadal že je tak překvapený a zklamaný sám sebou, že se okamžitě snesl zpět na zem. Trénink už měl pomalu končit.

"Kámo, tak to bylo boží.. Kdy máš v plánu mě pozvat? Čím dřív, tím líp, Dvanácteráku." zasmál se.

"Třeba hned večer, brácho!" Pousmál se James a pak se podíval směrem k nám. V tu chvíli zkameněl a střelil pohledem po Siriusovi. Ten se podíval stejným směrem a okamžitě se vydal směrem k nám.

"Holky! POTLOUK!!" Zakřičel. Lily, která měla hrozně moc práce s konverzováním s Remusem, se vyděšeně podívala směrem na Siriuse. Remus ji chytl za předloktí a strhl ji k zemi. Já, která jsem byla v tu chvíli jako v jiném světě, jsem se ani nehnula a pořád koukala někam do ztracena. Viděla jsem to, co se kolem mě dělo, slyšela jsem to, ale nebyla jsem schopná se pohnout, nebo jakkoliv jinak reagovat. Remus mě chtěl strhnout k němu a Lily, ale potlouk byl rychlejší. Aspoň jsem si myslela, že to byl potlouk. Ve skutečnosti mě zasáhlo odmršťovací kouzlo a já najednou padala z tribuny dolů. Pořád jsem se nemohla ani pohnout, ale co bylo divné, že jsem ani neměla strach.

"Hermiono!" zakřičel Sirius, který se teď hnal vší rychlostí ke mně. Těsně před mým, jistě smrtícím, pádem mě stihl zachytit a vyletěl zpět k Lily a Remusovi. Posadil mě a začal si mě prohlížet.

Pohled 3. osoby

Přišlo mu to celé nějaké podivné. Jak je možné že celou dobu nevydala ani hlásku. Teď tam jen seděla a nepřítomně koukala jakoby za něj, přímo zkrz jeho oči. Jeho spoluhráči už zneškodnili onen nebezpečný potlouk, tak už jen zbývalo dostat jeho kamarádku z toho transu.

"Mio! Tak sakra... Budíček!!" zatleskal jí před obličejem ve snaze ji vrátit do světa lidí, co se hýbou a mluví.

"Blacku tohle jí nepomůže! Evidentně je v šoku..." ozvala se rudovlasá kamarádky oné kudrnaté čarodějky. Chlapec s očima modrýma jako nebe se na zrzku káravě podíval a dál se věnoval dívce před ním. Dlaně jí položil na ramena a podíval se jí do očí.

"Hermiono... Jsi celá? Notak - to jsem já... Sirius..." sotva to dořekl, všiml si sotva postřehnutelné reakce v jejich očích.
"Evansová... Tohle nebude tak úplně šok... Tohle je kouzlo. Jenom netuším jaké..."