Love between times

14.kapitola

Mohla jsem snít o čemkoli, co jsem zažila s mými přáteli, ale nebylo tomu tak.

Seděla jsem opět u toho dlouhého stolu ve Velké síni, ale nebylo to tady. Spíš teď. Seděla jsem tu s Harrym a Ronem a povídali jsme si jako vždy,když se v sále objevila Bellatrix, Lucius, Narcisa a Regulus. První tři se prohnali po stolech jednotlivých kolejí, kopali do nádobí a vlastně do všeho, - Regulus jen šel mezi stoly Nebelvíru a Zmijozelu se sklopenou hlavou. Nenápadně si sedl ke mně a vzal mě za ruku. Podívala jsem se mu do očí a políbili jsme se. Když ten polibek skončil, nebyl do Reg, ale Sirius a usmíval se.

V tu chvíli jsem se vzbudila v jedné z těch nemocničních postelí a kolem mě seděli mí nejbližší. Lily, Remus, Sebastian a Severus vedle sebe seděli a koukali jak mi je. Dokonce si mezi sebou povídali, ačkoli byl Severus dost uzavřený.

"Mio! Konečně! Jak je ti?" Vrhla se na mě Lily se značnou radostí. Objala mě a div mě neumačkala.

"Fajn... co se stalo? Co tu dělám?" Zajímalo mě.

"Prý jsi se sesypala kvůli stresu..." usmál se na mě Bast. Bylo to poprvé po dlouhé době co věnoval pozornost mě. Lily se naopak zaměřila právě na mého bratrance. Bylo to úsměvné.

"Remusi, kde jsou kluci?" Zeptala jsem se, když jsem si uvědomila, že ostatní Poberti se na mě tak nějak vybodli. Nádhera. To je fakt úžasný... ale proč se rozčilovat? Vždyť mě skoro neznají...

"James má trénink a Sirius leží támhle..." poukázal na protější lůžko. S Remusem jsme se na sebe podívali a mám takový pocit, že se nám oběma vybavil ten první týden, kdy tu ležel on a já mu řekla něco podobného. Jen jsme se na sebe usmáli a já se posadila. Lily se mezitím dala do řeči s Bastem a Sev se vzdálil k tomu zmlácenému klukovi kus od mnou obývané nemocniční postele a já jsem si zbyla s Remusem. Za běžných okolností by mi tato společnost vyhovovala, ale teď, když mě akorát párkrát pozdravil, několikrát na mě místo pozdravu jen mávnul a ani se to nepokusil vysvětlit, to je pro člověka jako jsem já prostě moc. Ale moment!

"Co tady dělá Sirius?!" Došlo mi v malé chvíli. Remus se mi uhnul z výhledu a já ho viděla v celé své oteklé, fialové a zkrvavené 'kráse'.

"Popral se s několika zmijozelskými. Nejdřív to byl jenom jeho bratr, ale pak se odněkud vyrojili další tři a padlo pár nepříjemných kouzel a Sirius to pěkně - spíš nepěkně schytal... James to ještě neví..." Podíval se lehce vyděšeně na Siriuse a pak zpět na mě. James měl pravdu. Stejně se to k nim dostane - a už se stalo.

"To ne... bože! Je to moje vina..!" Zpanikařila jsem a vyrazila k jeho posteli.
"Siriusi, moc se ti omlouvám... nebylo to myšleno jako žert proti tobě... A na mou obranu- nečekala jsem to..."

"Mio, za co se omlouváš?" Zeptal se, přinejmenším zmatený Sirius.

"Remus říkal že jste se s Reggiem poprali, tak jsem myslela...-"

"Mio, on se začal ohánět tim jak si vubec nezasloužim tak dobrý lidi kolem sebe... a já byl v dost výbušný náladě."

"Aha... tak v tom případě jsem se trochu ztrapnila,ale s tím se dá celkem žít..." zasmála jsem se a odešla zpět k Removi, Lily a Sebastianovi. Slyšela jsem, jak se Sirius ptal, o čem jsem mluvila já, ale neměla jsem sílu to řešit. Byla jsem klidnější, protože se k němu ještě nedostala ta informace, že půjdu na předpojatý ples povrchních snobů s jeho bratrem.

Odcházeli jsme z ošetřovny a Lily se stále strachovala o to, jak mi je. Sebastian mě podpíral z druhé strany, zatímco Lily neustále koukala po všelijakých nástrahách, jaké hrad skrývá, jako třeba brnění a jestli nejdu moc blízko jim, koberce, jestli tam není nějaká vražedná vyboulenina, o kterou bych mohla zakopnout a já se prostě nemohla zbavit myšlenek na to, jak je mi vlastně Harryho líto, když tohle nepoznal. Samozřejmě tu byla paní Weasleyová, která mu dělala matku s velkou radostí a elánem, ale to přeci jen nebylo totéž.