Love between times

19.kapitola

Jak to mohl zjistit? Vždyť tam nikdo kromě nás dvou nebyl...

Tyhle a podobné myšlenky mě zžíraly celý další den, kdy se na mě Peter občas podivně usmál, zatímco ostatní Pobertové, kromě Siriuse, který byl pořád nevím kde, trochu přehlíželi. Kéž bych ale mohla říct, že to byl jenom Peter, kdo mi věnoval divné pohledy. Vlastně většina zmijozelských na mě koukala podivně, až na jednoho. Sice jsem s Regem nemluvila od chvíle co jsem se probudila, ale když jsme kolem sebe prošli, nebo seděli u stolů tak, že jsme na sebe viděli, vždy jsme se na sebe usmáli. Ale za celý den jsem nemluvila s nikým jiným, než s Lily a Alice.

Pak už přišel den, kdy jsme měli jít s Robinem do Prasinek. Lhala bych, kdybych řekla, že jsem se netěšila, ale radši bych už si konečně promluvila se Siriusem. Nebo ho aspoň viděla...

"Zdravím, slečno, můžeme vyrazit?" usmála jsem se, když se vedle mě usmál ten téměř hyperaktivní blonďák, na kterého jsem před branou čekala.

"Dobrého dne přeji, zajisté, můžeme." úsměv mi oplatil a sotva jsem to dořekla, měl ruku kolem mých ramen a líčil mi, jak super Prasinky jsou, že tam mají skvělou cukrárnu, všelijaké obchody a vlastně mi říkal všechno to, co dávno vím. Což ale nesměl nikdo vědět.

"...- a když se nebudeš bát, mohli bychom až k chroptící chýši.." zasmál se, když už jsme tam skoro byli.

"Já a bát se? Nebuď směšný..." Já už tam dávno byla a to za mnohem děsivějších okolností. Jedině, čeho jsem se bála bylo to, kde je Sirius a kdy se asi objeví.

Šli jsme do Medového ráje a on mě gentlemansky pozval na zákusek. Potom jsme zamířili ke Třem košťatům, na máslový ležák. Cítila jsem se špatně, že mi to všechno platí, ale nedal si to vymluvit.

Seděli jsme u stolu v zadní části podniku a horlivě si povídali o tom, jaká byla moje a jeho dřívější školní léta. Hodně jsme se nasmáli, když vyprávěl o tom, co mu Poberti prováděli za zlomyslnosti, jako třeba dávivé dortíčky, svědivý prášek v uniformě, barevné vlasy po celý měsíc, kdy každý den měly jiný odstín a jinou barvu.

"Proboha! Vážně? To nemyslíš vážně... Vážně tě pověsili na..."

"Branku na famfrpálovém hřišti, jo.." zasmál se.
"Ale ty coby poklad na dně jezera... To muselo být dobrodružný." v očích mu zajiskřilo, když jsem o tom mluvila.

"Vlastně netuším jaký to bylo, netuším jak dlouho jsem tam byla, nebo jak jsem tam dýchala. Vlastně jsem se probrala až když jsme se vynořili nad hladinu." zavzpomínala jsem. To byl více než podivný školní rok, ale ne tolik jako hned ten první, nebo vlastně kterýkoli jiný. Ale že všech nejdivnější byl právě ten, ve kterém se odehrál můj první polibek, ve kterém jsem se spřátelila se Snapem a prostě všechno to, co se mi od začátku tohohle září dělo.

"Ale muselo to i tak být úžasný. Mě třeba vždycky zajímalo, co žije v Černém jezeře za tvory.." zadumaně se podíval do neznáma. Pak nás oba něco vytrhlo z myšlenek.

"- A taky jsem si myslela, že budeš chytřejší a nebudeš se kolem ní motat..."

"Ale notak, zlato... Znáš mě moc dlouho na to, abys věděla, že hezkou holku ocením. A ta nová je moc hezká ..." ten hlas jsem okamžitě poznala. Byl to Malfoy.

"Myslíš že mluví o mě?"zeptala jsem se potichu.

"No... Zní to tak..." podíval se na ně a pak zase na mě.

"Ale nemusíš na ní koukat tak často..."

"Cissy, kdybych tě neznal, řekl bych že žárlíš.." usmál se nevinně Malfoy. Jeho společnice ale nesdílela jeho chladnou hlavu.