Love between times

6.kapitola

"Na věž už nemusíš... Šel jsem za tebou.." poznala jsem ten hlas naprosto okamžitě.

"Jakto že nejsi s ostatními?!" zeptala jsem se šokovaně. On tady vůbec nemá být!

"Jednou se beze mě obejdou.." řekl Sirius a já nevěděla jestli mít radost nebo být naštvaná. Vybrala jsem si možnost C. Odejít a jít za Remusem sama.

"Kam jdeš? Teď jsem přišel..." řekl lehce vykolejeně.

"Jdu ven řekla jsem prostě a běžela ven.

"To nemůžeš!" zakřičel na mě a běžel za mnou. Já nikdy neuměla moc rychle běhat, ale teď se nějak stalo, že mě Sirius nemohl dohnat. Nemohl být tak pomalý. Vyběhla jsem ven a běžela přímo k vrbě. Najednou na mě skočil černý pes a držel mě u země. Vrčel a stěkal a netvářil se nijak přátelsky. Najednou ale přiběhla malá krysa a vypadalo to, že s tím psem komunikuje. Potom ale běžela pryč. Sirius přestal vrčet a zvedl se že mě. Já vstala a Sirius vzal do tlamy moje triko a táhl mě ke škole, ale já stála stále na tom jednom místě a tahala jsem se s ním.

Objevil se za námi další tvor. Podle stínu to musel být Remus. Podívala jsem se na něj a vážně to byl ten vlkodlak. Sirius se postavil přede mě a vrčel.

Byla jsem vyděšená, ale nedávala jsem to na sobě znát.

Remus se najednou rozmáchl a odhodil Siriuse hodně daleko od nás.

"Siriusi!" vsem zděšeně. Vlkodlak se na mě podíval a já ochromeně spadla na zadek na zem. Na oblečení mi padali vlkodlačí sliny a bála jsem se, že se nedožiju druhého dne, ale Sirius skočil vlkodlakovi na krk a to je oba zaměstnalo na dost dlouho, abych stihla utéct do díry pod vystouplým kořenem. Tam byla zalezlá krysa a myslím že to byl právě Peter. Potom za mnou přiběhl James.

"Mio co tady děláš?! A kde je Tichošlápek?!" zeptal se šokovaně a spíš to znělo jako křik.

"Venku s Remusem..." řekla jsem a dívala se jak se mu ve tváři mihlo několik výrazů. Strach, úzkost, panika, údiv a hněv.

"Já padám. Pak mi pár věcí vysvětlíš děvče... To je kousanec?!" zeptal se polekaně. Podívala jsem se kam ukazoval. Měla jsem roztržené tričko a z boku mi tekla krev.

"To Sirius..." řekla jsem a Jamesovi se viditelně ulevilo. Rázem tu byl statný jelen a ten šel napomoc psu, který byl jistě velmi unavený.

"Petere, jsi tu?" zeptala jsem se. Nikdo se neozval ani neobjevil. Podívala jsem se tedy ven. Vlk tam zuřivě bojoval se psem a jelenem. Bála jsem se.

Najednou se ozvalo zakňučení. Ne takové, jako že sebe vydal Remus, když nás před ním zachránil Klofan. Tohle bylo psí zakňučení. Vyběhla jsem ven a viděla psa Siriuse ležet pod kamenem. Nehýbal se. Běžela jsem k němu. Měl zavřené oči a byl zakrvácený. Jelen odlákal vlkodlaka pryč, tak jsem psa vzala opatrně do náruče a šla s ním k hradu. Jako pes mohl Sirius vážit tak pětadvacet, možná pětatřicet kilo, takže nebyl o moc lehčí než já, ale snažila jsem se ho nést co nejdéle. Když už jsme byli skoro v hradu, slyšela jsem vytí, jen kus od nás. Přidala jsem, ale Remus nás dohnal. Nevím jak jim říkat. Zvlášť u Remuse je to těžké. Teď to zkrátka není on. Už jsem Siriuse neunesla, tak jsem ho co nejopatrněji položila, protože stále nebyl při vědomí. Přála jsem si, abych mohla něco udělat. Vlkodlak se k nám pomalu blížil.

Cítila jsem se zvláštně. Podívala jsem se kolem sebe a nechápala jsem co se stalo. Běžela jsem s Remusem do lesa. Byl klidný. Po několika chvílích jsme našli Jamese a ten měl na parohu Petera. Remus šel s nimi a já běžela zpátky. Nějak jsem nechápala jak je možný že mě Remus nechal žít. Vždyť co jsme se učili, vlkodlaci na lidi útočí. Doběhla jsem na místo, kde jsem nechala Siriuse a s radostí jsem zjistila, že žije. Kulhal směrem k hradu. Už byl člověk. Držel se za břicho, nohu a i na dálku jsem viděla, že je bledý. Na celou krajinu kolem školy svítil měsíc. To bylo jediné světlo. Najednou se Sirius otočil a zdál se být v šoku. Nechápala jsem to. Není to dnes jediná věc kterou nechápu. Najednou jsem se zase cítila normálně.