Love between times

2.kapitola

Vzbudil mě náhlý záblesk světla. Otevřela jsem oči a všimla si, že venku je hrozná bouřka. To jsem nikdy neviděla. Vypadalo to hrozně. Najednou se pohnulo něco pod mou hlavou. S leknutím jsem se z toho něčeho zvedla a s mým štěstím jsem neskončila nikde jinde než na zemi.

"Herm? Jsi celá?" ozval se Remus. Podívala jsem se na něj a usmála se. Seděl vedle mě a v klíně měl položenou knížku. Posadila jsem se a mile jsem se usmála.

"Jo, v pohodě... Kolik je hodin?" zeptala jsem se a podívala jsem se, z čeho jsem spadla. Sirius. Jednu nohu měl pokrčenou a hlavu měl mírně nakloněnou.

"Za chvíli tam budem..." řekl a zaklapl knížku.

"Co tě tak vyděsilo? Letěla  jsi rychleji než když James chytá zlatonku..." pousmál se.

"No, vyděsilo mě, na čem jsem se vzbudila..." očima jsem ukázala na Siriuse.

"Co by za to jiný holky daly..." ozvalo se za mnou. Remus nakrčil čelo, ale i tak se usmíval.

"Mezi ně já nepatřím..." odpověděla jsem. Je pravda, že jsem se lekla, ale bylo to fajn, vzbudit se v něčím obětí. Zvlášť u něj.

"Uvidíme, holka... Uvidíme..." řekl a tajemně se usmál.

"Asi bych se měla jít převléknout... Zatím Reme..." a vylezla jsem z kupé.

"Uvidíme se potom..." rozloučil se Rem. Eště jsem slyšela, jak James mrmlá něco o Lily, ale bylo mi to vcelku jedno. Procházela jsem různě kolem všemožných kupé, s účelem najít nějakou dívku z nebelvíru. Zahlédla jsem dívku, která mi někoho hrozně připomínala. Ale koho?!

"Uhni tupče! Hahaha" teď už mi to bylo jasné. Podle toho hlasu a toho pisklavého smíchu mi nějak došlo, že to je Lestrangeová. Teda... Blacková...
  
Pomalu se ke mně přibližovala. Šla s ní asi Narcisa. Bellatrix ale nevypadala tak šíleně, jako za sedmnáct let. Vypadala normálně.

"Uhni..." štěkla po mě, když kolem mě chtěla projít.

"Ta ulička je dost velká..." vyprskla jsem. Neměla jsem na to, vidět ji. Ta mrcha si nezaslouží chodit do bradavic. Čemu se divím? Je ze zmijozelu. Nemůžu se divit, že se přidá k němu.

"Moc si nedovoluj... Víš ty vůbec kdo já jsem?" zhnuseně si mě prohlížela.

"Uštěkaná čistokrevná mrcha?!" zeptala jsem se s úsměvem.

"Jak se považuješ?! Ty malá...!" někdo jí přerušil.

"Bellatrix, nech jí bejt. Na ty tvoje kecy tady není nikdo zvědavej..." otočila jsem se a viděla Siriuse. Byl trochu rozcuchaný, ale to ho asi zrovna teď nezajímalo.

"Že to říkáš zrovna ty, bratránku..." ušklíbla se. Nejradši bych jí...! Mrcha.

"Zklidni se, jo? Projdi a dýchej dál vzduch vyvolených..." řekl Sirius jako Shakespeareovský herec a uklonil ale bylo vidět, že mu je to k smíchu.
Bellatrix jen zasyčela a i s Narcisou odešla.

"Omlouvám se za ní... Myslí si, že je víc, když má rodokmen..." odfrknul si, když se na mě zase podíval.

"To je dobrý.. Na mojí minulý škole jsme měly eště horší případy." jen jsem tak zavzpomínala na Malfoye, Crabba, Goyla, tu otravu Parkinsonovou. Ti byli proti Bellatrix mnohem horší.

"Odkud jsi? Moc jsme si toho neřekli..." usmál se. Slušelo mu, když se usmíval.

"Jsem z jižní části Severní Ameriky." první věc co mě napadla.