Love between times

11.kapitola

V knihovně bylo touhle dobou liduprázdno. Seděla jsem mezi regály a četla jsem si pohádky, abych alespoň na chvíli přestala myslet na ty radikální životní změny. Měla jsem vybraných ještě několik knih, které bych začala číst až potom, na pokoji.

Jak jsem věnovala pozornost četbě, nevšimla jsem si, že si někdo sedl ke mě. To byl také důvod, proč jsem se lekla, když ten někdo promluvil.

"Ahoj Mio.." samým leknutím jsem málem vyletěla z kůže a moje srdce málem vypovědělo službu. V tuto chvíli ale zběsile tlouklo, že jsem se musela chytit za košili, abych měla jistotu, že nevyskočí.
"Promiň, nechtěl jsem tě polekat.." sedl si ke mě na zem a hladil mě, aby mi pomohl s uklidňováním.

"Už dobrý.. Prosimtě, co tu děláš?" Zeptala jsem se a stále se rozdýchávala.

"Zaslechl jsem, že jsi se dneska pohádala s mým bratrem.." řekl a upřel na mě svůj pohled.

"No co na to říct - je to pravda..." Posmutněla jsem. Mrzelo mě že kluk, do kterého jsem se zamilovala jako do vyspělého a životem utrápeného muže byl takhle předpojatý..

"Kvůli čemu? Jestli mi to teda chceš říct...?" A tohle mě taky udivuje - jakto že jsem vůbec nevěděla že má Sirius bratra? Přišlo mi to divné.

"Kvůli tomu že se chci bavit se Sevem... Co mu je do toho, s kým se bavím?!" Vztekla jsem se.

"Jemu by to bylo i jedno, kdyby to nebyl Snape, nebo někdo ze Zmijozelu. Jen doufej že se nedozví že jsme spolu byli v knihovně, ačkoli jsme se nedomlouvali..." Pousmál se.

"Proč by mu to mělo vadit? Jste rodina,ne?"

"On dělá jakoby ne. Byla to otázka matčina výběru a ona si bohužel vybrala jakoby nic... Je to složitý. No takže by mu to jednoduše vadilo..." Řekl jakoby nic. No myslím, že jestli má zrovna teď u sebe plánek, tak už tohle ví...

"No a jak jsi věděl že tu jsem?"

"Nevěděl. Šel jsem si protřídit myšlenky a narazil jsem na tebe... Doopravdy to byla náhoda.." pousmál se.

"Dobře a proč sis třídil myšlenky?" Má zvědavost se vrátila na povrch. Co by ho tak mohlo trápit?

"Jen jsem tak přemýšlel nad pár chybami a jak bych je mohl napravit... Promiň,ale víc ti nemůžu říct..." Omluvně se na mě podíval.

" Chápu. Navíc mě sotva znáš.. nepůjdeme jinam? Nechci tady jen tak - " najednou mě ale Regulus umlčel a to ukazováčkem přiloženým na mé rty. Nahodila jsem nechápavý výraz. On vyndal z kapsy hůlku a přiblížil se protilehlému regálu a vyndal dvě spodní knihy. Někdo tam stál a poslouchal nás. Regulus hůlku namířil na kalhoty toho dotyčného a zapálil je. Jen jsem seděla a koukala na to, co se dělo. Ten někdo se tak vylekal, že okamžitě utekl, ale ještě předtím ještě shodil několik desítek knih a to přímo na nás. Než jsem se nadála, byl Regulus u mě a zakryl mě svým tělem a většina knih mu spadla na záda, až jsem se bála, že se mu něco stane.

Úplně jsem ztuhla. Nečekala jsem nic takového. Události, které se tu teď odehrály, byly na můj unavený postřeh až moc rychlé.. Než jsem si to celé stihla uvědomit, Regulus se už zvedal a protahoval si záda.

"Jsi celá?" Zeptal se a pomohl mi vstát.

"Já? To tobě spadlo na záda 20 knížek!" Trošku jsem se vyděsila a začala si ho prohlížet, jestli ho nějaká knížka neranila.

"Já jsem v pohodě. Léta hraní famfrpálu a desítky zásahů potloukem tě naučí snášet rány..." Pousmál se a oprášil se.

"A jak jsi vlastně věděl, že tam někdo je?" Pořád jsem​ se nechytala, ale už jsem se aspoň uklidňovala.