Love between times

23.kapitola

Seděla jsem s Remusem na dvoře, kde jsme hráli šachy, protože paní Blacková chtěla mluvit s Jamesem a Siriusem, zatímco Reggie zmizel kdoví kam.

"Vypadá to, že je Sirius naštvaný, co si o tom myslíš?" zmínila jsem mezi řečí. Remus se na mě podíval, pohnul pěšcem o jedno pole a potom se začal soustředit na rozhovor.

"Asi ano... Bojím se, že to souvisí s tebou." nakrčil čelo a podíval se zpět na šachovnici. Konečně jsem našla někoho, s kým můžu hrát obyčejné mudlovské šachy. Chyba, Reme. Tohle byla chyba. Dámou jsem posunula tak, aby byl konečný tah co nejvíce dramatický.

"Šach mat, vlku." zašeptala jsem vítězně a usmála se.

"Slávu vítězům, prd poraženým a panáka pro diváky." zasmál se někdo za námi. Byl to samozřejmě Sirius a usmíval se od ucha k uchu, přestože mu na tváři tančil otisk něčí ruky, z čehož šlo odvodit, že svou matku asi vytočil a ona se neovládla. Poslední dobou se jí ani nedivím.

"Tak to pěkně děkuju, kámo. Přeješ mi jenom to nejlepší." zasmál se Remus, když si Sirius akorát zapaloval. Ten mu nabídl cigaretu a Remus ji k mému překvapení přijal. Pak ruku, ve které svíral krabičku chtěl uklidit a nevím, co mě to napadlo, ale něco mě přimělo se ozvat.

"A dámě nenabídneš?" zeptala jsem se s úsměvem. Koneckonců, včera jsem viděla, že se mu líbí když holka kouří. Alespoň to tak vypadalo, když jsem včera viděla jak tam po několika sklenkách a cigaretách spokojeně ochutnávali jeden druhému jazyk. Sirius si zastrčil pramen vlasů za ucho a překvapeně natáhnul ruku směrem ke mně. Vzala jsem si cigaretu, zapálila jsem si a když jsem zjistila, že při prvním potahu moje plíce neprotestovaly, spadl mi kámen ze srdce, že už mě nebude nikdo muset zachraňovat.
"Kde je James?" zeptala jsem se, když jsem si všimla, že přišel sám.

"Nó momentálně v domě a píše dopis Lily, prej na něj máme čekat u vody." pousmál se a znovu potáhl ze své cigarety.

"Takže naším dnešním plánem je zase naštvat tvou matku, hádám." pousmál se Remus a jeho výraz mi naznačil, že dnešek bude zajímavý.

"No jasně. Ostatně jako vždycky, Remusi." usmál se a sedl si k nám.

"U jaký vody máme čekat?" zeptala jsem se trochu zmateně.

"Kousek odtud je jezero, kam chodíme vždycky plavat. Ale co tam chcete dělat dneska? Vždyť... Nevím teda jak vy, ale já tu sebou nic nemám..." podivil se Remus.

"To vyřešíme až tam. Ale dneska je fakt pěkně, tak si můžeme jít zaplavat, ne?" Zeptal se mile, ale jeho otázka směřovala nejspíš jenom k Removi, což mě celkem zamrzelo.

"Asi ano... Mio? Co myslíš ty?" Remus obrátil svou pozornost na mě. Usmála jsem se, típla cigaretu, která dohořela až k filtru bez mého přičinění a kývla jsem.

"Je mi jedno kde s vámi budu. Ale do vody mě nedostanete."

"Uvidíme, Grangerová, uvidíme..." usmál se Sirius a zapálil si další cigaretu.
"Takže jdeme? Musíme jít, než se vrátí zbytek rodiny..." řekl trochu smutnějším tónem. Zvedla jsem se, uklidila šachy do krabičky a následně do tašky, kterou jsem si dala přes rameno a sledovala Remuse, co udělá. Jen si povzdechl a už se drápal na nohy.

Šli jsme dobrých deset minut, když se mi z ničeho nic zamotala hlava, do toho jsem o něco zakopla, tudíž další směr, kterým se mé tělo rozhodlo vydat, byl dolů.

"Hermiono! Jsi v pořádku?!" zeptal se vyděšeně.

"Jasně. Jen jsem nekoukala pod nohy..." Zasmála jsem se. Pomalu jsem se zvedla a oprášila se.  Zdá se mi to, nebo prostě jen já můžu zakopnout na rovné zemi? Nenechala jsem kluky moc dlouho čekat a mohli jsme pokračovat v cestě.