Love between times

13.kapitola

Nechápala jsem, co se dělo.

Už druhým týdnem od našeho společně prodebatovaného večera a toho následného rána se mnou Sirius prohodil sotva pár slov. Nechápala jsem, co je špatně. Přece - omluvila jsem se. Nevím co víc dělat. Já přece nic v tom pokoji neřekla. Byla jsem z toho lehce sklíčená. Určitě to na mě bylo znát,protože vždy když jsem prošla kolem nějakého známého, vždy se na mě povzbudivě podívali. Už mě to rozčilovalo. Jen James se mnou mluvil narovinu. Samozřejmě myslím z pobertů. Jinak jsem měla už dost velké množství přátel. No... spíš známých. Krom Lily a Alice jsem se spíš bavila s lidmi z jiných kolejí.

Byl už pomalu konec září, když jsem nezvládla, jak mě Sirius přehlíží. Jednou večer jsem jen tak seděla na zábradlí astronomické věže. Od začátku té ignorance ze strany Siriuse jsem sem chodila dost často. Skoro každý den po večeři.

Pro někoho, kdo by přišel by to vypadalo jako že chci skočit, ale opak je pravdou. Jen jsem chtěla pochopit, co se kolem mě děje.

Slunce už pomalu zapadalo a já se mohla kochat nádhernou krajinou. Zaslechla jsem, jak si za mnou někdo odkašlal, ale byla jsem myšlenkami tak daleko, že mi to bylo jedno.

"Je tu hezky, co?" Zeptal se ten dotyčný. Spíš bych měla říct dotyčná.

Její dlouhé blonďaté vlasy a klidný výraz ve mně vždy vyvolával hodně smíšené pocity.

"To teda...?" Odpověděla jsem.

"Vždycky je to tady touhle dobou nádherný..." zasnila se. Co mi může chtít? Vůbec jsem nechápala proč tu Narcisa sedí se mnou, pokouší se o diskusi a celkově se chová mile.

"Hmm..." zamručela jsem ale stále se koukala na západ slunce. Jí to asi dělalo problém, stát tak blízko hraně věže. Zvlášť když je tu i neohrazený kousek.

"Hele, nebudu se snažit ti lízt do zadku. Jen ti mám tohle dát..." řekla a podala mi malý, složený pergamen s malou pečetí.

"Co to je?"zeptala jsem se, ačkoli mě to napadlo.

"Reggie ti to posílá, protože s tebou sám mluvit nemohl."řekla a otočila se k odchodu. Zničila jsem ten voskový zámek a začala číst. :

Mio, nevím jestli už ti o tom Bratr řekl, ale bude takový snobský ples a byl bych rád, kdybys tam šla se Mnou. Ber to prosím jako oficiální pozvání.

R.A.B

To je tak milý! Chtěla jsem za Ciss jeste zavolat odpověď, ale byla dávno pryč.

Šla jsem do pokoje. Musela jsem přestat řešit hlouposti. Sirius se se mnou začne bavit,až bude sám chtít.

Cestou mě opět pohltily myšlenky. Proč mě zve, když se téměř neznáme? A proč mě vlastně nepozval sám? Ví Narcisa o co jde?

Došla jsem do společenské mistnosti s překvapivě dobrou náladou. Zaplula jsem na pohovku a radostně povzdychla. Ani jsem si nevšimla, že ve společenské místnosti sedí James. Sedával tam často.

"Co se stalo, že jsi tak spokojená? " zeptal se. Aspoň jeden Poberta mě vnímá. Remus mě ignoruje naprosto stejnou dobu jako Sirius, jen nevím proč. Ale jak to mám zjistit?

"Jen... to ti asi zatím říkat nebudu... Ale mám z toho hroznou radost." A znovu jsem si povzdychla. James se jen pousmál a přesedl si ke mně.