Love between times

8.kapitola

"Ale ptala jsi se mě, proč nejsem s ostatními.. To tě ten úplněk tak zmátl?" zeptal se najednou Sirius. Nevěděla jsem co říct.

"Asi jo... Nevím... Siriusi já vážně nevím.." začala jsem brečet. Nevím proč, ale prostě nešlo přestat. Sirius se začal zvedat, přičemž docela dost skučel, ale i tak se posadil. Seděla jsem na něčí posteli, nevěděla jsem čí, ale bylo to jedno, protože jsem pořád jenom brečela. To já mohla za to, že je zraněný. Mohla jsem za to já. Najednou mě ale někdo vzal kolem ramen. Byly to dvě velké paže. Bylo to příjemné.

"Prosím tě, nebreč. To je dobrý.. Jen je pro nás divný, že úplně cizí holka byla s námi venku s Remusem.. " musel to být Sirius, protože po několika vteřinách se zakuckal a chytl se bolestivě za břicho.

"Mio prosím neplač.." Remus byl překvapivě klidný. Sedl si vedle mě z druhé strany a objal mě. James si sedl před nás na zem a nic neříkal.

"Tak co, Večernice, budeš pátá do party?" zeptal se najednou. Trochu mě to rozesmálo.

"Vážně Večernice? Tak mi chcete říkat? Nevím jestli se to pro mě hodí.." pustila jsem se Rema a koukala jsem na Jamese.

"Lepší přezdívka mě nenapadne.. Neznáme tě tak dlouho." pokrčil rameny.

"Poberti a Večernice - proč ne?" zeptal se Remus.

"Náměsíčník, Červíček, Tichošlápek, Dvanácterák a Večernice? Nezapadá to.." zasmála jsem se.

"Jak to, že ty přezdívky znáš?" zeptal se šokovaně James.

"Lily říkala, že si takhle hloupě říkáte.." řekla jsem jakoby nic.

"Tak my ještě popřemýšlíme. Máš pravdu, nezní to nejlíp.." kývl Remus a usmál se.

"A co teď? Co se bude dít teď?" zeptala jsem se, když už jsem nebrečela, Remus mě neobjímal, James nemluvil a Sirius neskučel.

"Nevím. Nikdy jsme nad něčím takovým přemýšlet nemuseli... Dáme si něco k jídlu?" nad Jamesovým nápadem jsme se začali smát.

"Nechci jít do Velké síně.. A on ani nemůže.." ukázala jsem na Siriuse.

"Tak já tam dojdu.. Nebo zajdu do kuchyně.." navrhl James.

"Dobře. Já ještě Hermioně pár věcí řeknu.. Ale asi půjdeme do společenky, ne?" koukl na mě Remus. Nevěděla jsem co dělat, ale nechtěla jsem tu Siriuse nechávat samotného, tak jsem jen řekla, že bude lepší, když mi to bude říkat spolu se Siriusem, na což Remus jen kývl.

James šel do velké síně a Remus se Siriusem mi říkali o všech tajných chodbách, co na škole jsou. A potom Remus vytáhl něco z jeho nočního stolku. Byl to jejich plánek.

"Na tomhle jsme pracovali strašně dlouho. Ukáže ti to každého, kdekoli a škole, každý den, kdykoli.." řekl Sirius, než stihl Remus cokoli říct.

"Říkáme tomu prostě Pobertův plánek.." usmál se Náměsíčník a podal mi ho. Dělala jsem, jakože vůbec nerozumím tomu co říkají a párkrát jsem plánek obrátila a tvářila se nechápavě. Remus na něj klepl hůlkou a řekl jejich přísahu.

"Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti.." a na plánku se začaly objevovat ty stopy a jména a části celé školy.

"No páni.. To je úžasný! Jak jste to..? To je vážně skvělý..." dělala jsem překvapenou. Sirius se samolibě usmál.

"Napadlo nás to, když jsme dostávali příliš trestů za to, že nás nachytali. Začali jsme číst knížky o ochranných kouzlech a sledovacích kouzlech.. Potom jsme začali mapovat školu.. Dělali jsme na tom celý pátý ročník. Byla to strašná piplačka."