Love between times

22.kapitola

Pohled Siriuse Blacka
Šel jsem si popovídat s Jamesovou mámou, abych aspoň vyzvěděl, v kolik tuhle šaškárnu opustíme, ale čekalo mě nemilé překvapení.

"Ty to nevíš? Dnes tu všichni zůstáváte..."

"Cože?! Kterej idiot tohle zařídil?!" vyprskl jsem šokovaně.

"Tvoje matka. Taky jsem byla překvapená. Zavolala si mě, jestli tu můžete s Jamesem a ostatními zůstat. Tvářila se výjimečně i mile..." odpověděla s úsměvem.

"Asi zapomněla, co mi naposledy řekla..." zasmál jsem se a rozvázal si tu debilní vázanku, co mi teď připadala spíš jako oprátka.

"Třeba se chce usmířit, zlatíčko. Koneckonců... Je to tvoje matka.."

"A ty její teta. Víš že ona zrovna cit pro rodinu nepodědila. Vlastně ani nebylo po kom. Jakto že jsi ty taková a ona je jaká je?" zeptal jsem se spíš jen pro klid duše.

"To je tím, že jsem se na škole zamilovala. A moji rodiče viděli jen, že má Charlus čistou krev, takže jsem si ho vzít mohla. A ona se uhnala do manželství s tvým otcem, aby se vyvarovala citům. Neříkám že je tvůj otec špatný. Jen že měla být s tím druhým... Ale ten nebyl jejím rodičům dost dobrý.... Naštěstí moji rodiče, dej jim Merlin věčný klid, neměli s Charlusem nejmenší problém, i když to byl Nebelvír. A támhle je - můj dokonalý manžel!" zasmála se a odvlnila se ke zmiňovamému. S jakým druhým měla matka být? Šel jsem prohodit pár slov s kamarádem Arthurem.

"Kde je Molly?" zeptal jsem se s úsměvem.

"Doma s Billem a Charliem. Ona pro naše děti žije..." pousmál se ryšavec.

"A to tě pustila na tuhle přehlídku absurdyty?"

"No... Spíš mě donutila jít. Myslela si, že bych potřeboval čas chvilku bez dětí."

"Takže dva synáčci. To byl tvůj sen, co? A jestli budou stejní jako ty... Merlin chraň Bradavice." zasmál jsem se.

"No... Sice jsem chtěl syna, ale. Molly se nechce přestat snažit, dokud nebude mít svojí malou holčičku. Jen doufám že to, co je teď v procesu bude holčička. Ji na tom vážně hodně záleží..."

"Určitě to bude holčička. A když ne, tak dostane nějaký jméno za trest, že je to kluk. Percy, nebo Albus." zasmál jsem se. Arthur se taky zasmál a ve vteřině zase zcepeněl.

"To je ta tvoje sestřenice, co? Trixiplena? Tak jsi jí říkal?" Aje. Tak to bude zajímavý.

"Ahoj bratránku! Krásný večírek, že?" usmála se na mě, co nejméně šíleně. Divil jsem se, že to ještě svedla.

"Bellatrix, proč někomu neničíš život? Proč se tu se mnou snažíš bavit?" utrousil jsem, načež se Arthur zasmál a radši se vzdálil.

"Proč? Protože ta tvoje maličká nebelvírská princezna vypadá, že je šťastná s tvým malým bráškou, nemyslíš? Podívej." usmála se a ukázala směrem, kde byla Mia s Regem.

"CO?!" vyhrkl jsem. Vážně vypadali, že se dobře baví. To není pravda...

"Jestli chceš mluvit s někým, koho zajímáš, Inga je támhle..." ukázala kousek vedle.

"A tvůj snoubenec se na ní dívá. A nemyslím si, že by ji koukal do očí. Řekl bych, že ty šaty ukazují víc, než sama ví." Bella se tam podívala a uraženě zafuněla. Ne že by Rodolphuse milovala, to ani omylem. Jen to byl její přidělený partner a ten přece nebude koukat na ty pěkný prsa úplně jiný holky. Jo Bello, kdybys nás dřív tak nenaháněla, taky bys takový měla. Zasmál jsem se. Pak jsem se podíval směrem k mému bratrovi a Hermioně. Já tě zabiju, Regulusi. Jen se jí dotkni a chcípneš.