Love between times

12.kapitola

"Takže... Musíš říct pravdu, jasný? Odkud doopravdy jsi?" Zeptal se a mě znovu polilo horko.

"Co tím myslíš?"

"Ale notak. Mě to můžeš říct. Ostatní se nad tím asi nezamýšleli, ale jižní část Severní Ameriky - to je Mexiko, Florida, Californie. Tam bývají lidi opálenější..." Řekl jakoby to bylo úplně samozřejmé. A to taky bylo... No. Přišlo to dřív než jsem čekala. Odhalení. Ale nemůžu mu to přece říct.. Ale jak dlouho vydržím mlčet?
"Dobře... " Pousmál se najednou tak lišácky.

"Co je?" Zapsala jsem se, přestože mi to bylo jasné.

"Mam tu nápoj pravdy..." Řekl a nalil do dvou panáků cca půl centimetru do výšky.

"Můžu věřit, že to není nápoj lásky?" Zasmála jsem se.

"Měla bys. Ale jestli nechceš, můžeš jít. Mě nebude dělat problém ti říct, co budeš chtít vědět. Když to zůstane mezi námi.. Jsi v pořádku?" Zeptal se , když se na mě podíval...

"Asi - já nevím. Je spousta věcí, které bych ti ráda řekla... Jen ti je chci říct sama za sebe..." Jen co jsem to dořekla, Sirius vypil jednoho panáka. Druhého nalil zpět do lahvičky.
"Vždyť jsem zrovna řekla že já se nenapiju." Vykulila jsem oči.

"Já vím. Jenom jsem chtěl abys věděla že budu říkat pravdu."

"Tak se ptej první." Nevěřila jsem tomu, že to udělal. Vážně vypil veritasérum, jenom abych mu věřila? To je - milý?

"Dobře - Jak je možný že jsi vynechala ročník?" Zeptal se s úsměvem.

"Nevím, asi chyba v systému.. každopádně je to složitý..." A teď jsem se zamýšlela nad otázkou, která by byla opravdu na tělo. Jedna mě napadla, ale to jsem si nebyla jistá, jestli chci vědět.
"Byl jsi někdy zamilovaný?" Vypadalo ze mě.

"Ano, byl. Je to už asi tři roky nazpátek... Chceš to vůbec poslouchat?" Zasekl se a položil otázku. Jen jsem kývla
"Fajn.. takže - bylo to ve čtvrtém ročníku. To tady byl Pohár tří kouzelníků. No a s Kruvalcema přijela i jedna holka. Byla to dcera ředitele Kruvalu. Jmenovala se Inga no a během toho roku jsme se spolu začali bavit přes jejího bratra Igora, který si rozuměl s mojí sestřenkou Andy, protože oba obhajovali školy a kdo ví proč ještě... no jenže skončil školní rok a já už Ingu nikdy neviděl..." Řekl jakoby nic. Zase mi ho bylo líto.
"A ty? Byla jsi někdy zamilovaná?" Proč já na to kývla? Tak Hermiono, s pravdou ven.

"Jo. Jenže v tom byla strašná spousta 'Ale' a celkově to bylo dost na nic..."

"Jakto? Povídej. Já jsem mluvil, teď mluv ty." Rozzářily se mu oči.

"Tak problém číslo jedna - byl to spolužák rodičů mého spolužáka- "

"Woow" přerušil mě.

"No... Druhý problém byl to, že to byl trestanec a utekl z vězení. Ale byl nevinný!" Zdůraznila jsem. Sirius hltal každé moje slovo.

"A třetí problém byl v tom, že než jsem si uvědomila že ho miluju, umřel.." bylo hrozný o něm mluvit před ním, aniž by tušil oč jde. Sirius se najednou zakuckal.

"Kolik že mu bylo?!" Vytřeštil oči a sedl si vedle mě. Jednou rukou mě objal. Už jen z té ironie se mi chtělo brečet. Objímá mě člověk, kterýho jsem začala doopravdy milovat až když umřel. To je na mě trochu moc. Prostě jsem se tam rozbrečela. Sirius mě k sobě víc přitiskl a já ho začala tisknout k sobě. Jakoby to na věci něco měnilo.

"Jen 35.. zabili ho..." Teď jsem hrozně ráda, že jsem si nedala to veritasérum... Úplně jsem se tam rozklepala. Hladil mě po zádech a zkoušel mě uklidnit.