I Don't Get It [CZ]

🌞44🌞

Už dlouho jsem se tak dobře nevyspal. Posledních pár dní jsem spal jen, když mě dohnala totální únava, jinak na spánek nebylo ani pomyšlení. Děsily mě vzpomínky na onen večer, kdy to šlo všechno do kytek. Bylo mi jasné, že to nemůžu tutlat věčně, ale já zkrátka o Kena nechtěl přijít. Mohl jsem vůbec za to? Ale neodstrčil jsem ho hned, to znamená, že na tom nesu svůj podíl. Zrádce Jin, naivní já, který věřil, že je jen kamarád. 

Když Ken včera přišel, bylo mi jasné, že to ví. Že Jin nemeškal ani minutu, aby mu to oznámil. Bál jsem se, jestli mu to nezkazilo zkoušky. Ze zoufalosti jsem přece jen nakonec začal vysvětlovat, co se stalo. Nevěřil jsem v úspěch, protože Ken vypadal rozhodnutý pro odchod. Když ke mně pak přišel, aby mě utišil, nechtěl jsem tomu věřit. Stále jsem měl před očima to, jak mě opouští, protože jsem ho zradil. 

Ráno bylo krásné. Sluneční paprsky pronikaly do okna a lechtaly mě na tvářích. Jemně jsem se zavrtěl a víc se natiskl na zdroj tepla vedle mě. Okamžitě se kolem mě omotaly dvě paže. Takže už je vzhůru. „Dobré ráno," zamumlal mi do krku, kde mě následně políbil. Zatetelil jsem se štěstím. Trochu jsem se odtáhl, ale jen proto, abych se mohl otočit čelem k němu. Chtěl jsem vidět jeho oči, které jsem miloval, topil jsem se v těch dvou oceánech, ze kterých nebylo cesty zpět. „Je ti líp?" zeptal se. Jen jsem přikývl a zabořil obličej do ohbí jeho krku. Tahle chvíle by mohla trvat věčně. „Moc mě to mrzí, měl jsem ti to říct hned, ale bál jsem se." „To je v pořádku, už na to nemysli, ano? Postarám se, aby se to už nestalo." Věnoval mi polibek do vlasů. „A pamatuj si, že jsem vždycky radši, když se mnou jednáš narovinu. Když se to snažíš zatajit, vytvoří se spousta nesrovnalostí a nemusí to být napravitelné." „Dobře, budu si to pamatovat, promiň." 

Z téhle úžasné chvilky nás vyruší moje mamka, klepající na dveře. „Hoši, jste vzhůru? Pojďte se nasnídat." Neochotně se vymotám z jeho náruče a lehce malátně se vydám směr koupelna. Když nás máma přivítá u snídaně, zjevně jí neunikne, že se můj stav zlepšil a asi i důvod. Oceňuji, že se do toho nemotá a nezjišťuje detaily. Po snídani se převléknu a můžeme vyrazit ven. Ken se ještě staví doma, aby se také mohl převléknout. Pozdravím se s jeho rodiči. Párkrát jsem u nich už byl, ale i tak jsme častěji venku nebo u mě. Zdá se mi, že mě mají rádi. Kenův táta mi nabízí své stomatologické služby a máma umí skvěle vařit. Ken je v minutě zpět a tak vyrážíme ven. Dost se mi ulevilo, když mi řekl, že zkoušky dal bez problému. Jen mě mrzí ta první, nebýt mě, mohl dopadnout lépe, ale Ken se mi snažil vysvětlit, že to nevadí. Vzpomněl jsem si na to, jak jsem Kena chtěl vzít na výročí na onu vyhlídku, po tom zážitku ale vím, že tam hodně dlouho nevkročím, proto uvítám Kenův návrh procházky a večeře v restauraci.