I Don't Get It [CZ]

🌝27🌝

Domů se dostanu ve stavu, kdy nezasvěcenému musím připadat, jako bych byl sjetý. Přesvědčí mě o tom máma a později i táta, kteří na mě mluví, ale já je raději nevnímám. Odtančím do svého pokoje, kde padnu do postele, která mi teď přijde měkčí než jindy. „Všechno v pořádku, Kene?" objeví se mi ve dveřích mamka a já se na ni šťastně usměju. „Naprosto v pořádku, mami." Zavrtí hlavou a odejde. Ani si neuvědomím, že se mi chce spát, než se mi zavřou víčka a já ztratím pojem o světě. 

Probudím se s příšerným pocitem škrábání v krku a bolesti těla. Odpotácím se do kuchyně, kde najdu mámu i tátu sedět u snídaně. „Co je ti Kene?" vyhrkne mamka a já jen pokrčím rameny na znamení, že nemůžu mluvit, opravdu mě ten krk moc bolí. „Je ti špatně? Ukaž," dotkne se mého čela „Určitě máš teplotu, tak to dneska do školy nejdeš a zalezeš do postele. Já ti uvařím bylinkový čaj a přinesu prášek, aby se ti ulevilo." Chtěl bych protestovat, ale moje tělo mi to nedovoluje. Otočím se a navrátím se do postele, která mě jediná dokáže podržet. Napadne mě, že bych měl napsat Minovi, že dnes nepřijdu. Najdu jeho kontakt a dokonce začnu i psát, ale oči mě pálí, teče mi z nich, nechutné a já skoro nevidím na klávesnici. „Ten mobil pryč!" Vytrhne mi ho mamka z ruky a dlouze se zadívá na obrazovku, nijak neřeším, že jsem psal Minovi, kterého mám uloženého se spoustou srdíček, a že by jí to mohlo být divné, jsem moc mimo. Ona ale nic neřekne, jen mi vloží prášek do ruky a donutí mě ho zapít. Pak už jen upadnu do stavu, kdy nic nevnímám a pomalu se propadám do říše snů.

Po mém boku objevuje Min. Je tak krásný, ještě hezčí než kdy jindy. Usmívá se na mě. Já se k němu natahuju, abych ho mohl políbit, strašně to chci udělat. Naše rty se už skoro dotýkají, cítím jeho dech na těch svých, zavřu oči a překonám tu poslední vzdálenost. Nic. Před mými rty se nic nenachází. Znepokojeně otevřu oči. Min stojí kousek ode mě a namísto mě se líbá s nějakou holkou. Probudí se ve mně vztek. Naštvaně se za nimi vydám, abych je od sebe odtrhl, protože Min je můj! Nikdo mi na něj nebude šahat! Blížím se k nim, ale oni mají oči jen pro sebe, a když se snažím na sebe upoutat pozornost, otočí se na mě a vysmějí se mi. Rozčílí mě Minův výsměšný pohled, který mi láme srdce na kousíčky. „Snad sis nemyslel, že bych tě mohl mít rád!" ozývá se mi v uších jako ozvěna stále dokola a já se rozpadám, všechno mě bolí, cítím neskutečnou bolest po celém těle.

Prudce otevřu oči. Jsem ve svém pokoji, konkrétně v posteli, na které sedí moje mamka a starostlivě se na mě kouká. To mě ale momentálně nezajímá, byl to jen sen. Naštěstí. „Kene, asi jsi měl zlý sen, ale myslím, že si musíme promluvit," ozve se osoba vedle mě. Unaveně se na ni podívám. „Kdo je Min?"

Děkuji za natěšený komentář od @Rachel_chocolate_. Další díl je tu, tak snad se bude líbit. :)