I Don't Get It [CZ]

🌝19🌝

Snadno se řekne, ale hůř provede. Když jsem v pondělí přišel do školy a zahlédl ho u skříněk, zkrátka jsem se nemohl pohnout. Bylo to tu zas. Jako s holkami před Jasmin, jako s Jasmin. Klasický, nesmělý Ken. Takže jsem zaplul poraženě do třídy a poslouchal výklad matikářky. Tuhle ženu jsem nechápal. Její schopnost, kdy začala hodinu slovy: „Dnes si vysvětlíme posloupnosti." a skončila: „A to je důvod, proč váš spolužák v tom autě zemřel." Byla s ní sranda, teda do té doby, než zjistila, že nikdo nedělá nic do jejího předmětu, tehdy došlo ke kouzelné proměně a ona se nám ukázala ve své hrozivé podobě. Dalším takovým příkladem byla jazykářka, která na druhou stranu dokázala celé hodiny prokecat o naprosto zbytečných věcech a divila se, že jsme neustále pozadu s učivem. 

Při společenských vědách jsem se dnes dozvěděl zajímavou novinu. Gayové si povolení svateb vymohli jen kvůli penězům. Chvíli jsem si myslel, že si dělá srandu, ale tvářila se tak vážně, že mi došlo, že nežertuje. Tak nějak zvláštně se mě to dotklo, i když se to netýkalo přímo mě. Nebo bych měl říkat, že mezi ně taky patřím, když se chci seznámit s klukem? Vždyť ani nevím, co z toho bude, třeba je to jen zmatení. „Co si o tom myslíte vy?" vyzvala nás učitelka. Několik spolužáků hned začalo vykřikovat něco v tom smyslu, že si myslí, že to co říká, není pravda. Andyho kampaň zabrala perfektně. On sám je napjatý jako nikdy, protože ve dvanáct by měli zveřejnit výsledky. Peter je napjatý, protože neví, jak dopadne dnešní zápas jeho oblíbeného fotbalového týmu. A já? Já jsem klubíčko nervů, protože nevím, co dělat. Teoreticky by neměl být problém, jít za člověkem, který je kamarád, ale já se neskutečně bojím. To mě přivádí k těm závěrům, že z nás asi úplně kamarádi nebudou. 

Když ho na obědě zahlédnu u jednoho stolu, pokusím se na něj usmát, ale on jen odvrátí pohled a věnuje se svému talíři. Odolávám nutkání jít si za ním sednout, když jsem stržen ke stolu Andym. „Je to tam!" vyhrkne nadšeně. „Opravdu nám musíš říkat pokaždé, když se vyspíš s Jamiem?" ozve se otráveně Peter, načež si od Andrewa vyslouží herdu do ramene. „Sklapni, burane," pronese naoko uraženě. „Právě jsem se dočetl na výsledkové listině, že na příštích osm báječných měsíců se stávám prezidentem školní studentské rady!" zapýří se. „Opravdu je ten titul prezident?" zapochybuji nad jeho pozicí. „Jo, a i kdyby nebyl, tak to bude, jak já říkám," bouchne pěstí do stolu. „Takže spíš diktátor, ne?" nadhodí Peter. „Jen počkejte vy dva, já si vás podám," pronese diktátor nasupeně a začne se věnovat svému talíři s rýží. „Už to začíná, brzy nebudeme moct vyjít z lavic bez jeho svolení," pokračuje ve vtipkování Peter, ale nikdo na jeho slova již nereaguje. Já mám moc velký hlad a Andy je uražený. A tak, jak je jeho dobrým zvykem, rozhodne se, že nás bude ignorovat oba, aby nám to nebylo líto, a celý oběd si povídá sám se sebou, což mi několikrát málem způsobí udušení obědem a jídelna na mě kouká jak na cvoka, co neumí jíst. Klasické pondělní poledne.