I Don't Get It [CZ]

*3*

Další den jsem ani nemohl dospat, ráno jsme s tátou posnídali a já aniž bych dopil kafe, už jsem si čistil zuby, protože když máte jako rodiče zubaře, nechcete mít kaz. Z domu jsem vypálil jako neřízená střela, zřejmě poháněn nějakým neviditelným pohonem lásky, který mi dal nadpřirozenou sílu. No dobře nedal, protože kdyby jo, tak bych se do školy mohl bez námahy transportovat. Již od první hodiny hledám hnědou hřívu, ale nemůžu ji nikde najít, poštěstí se mi až při třetí hodině, bodejť by ne, když spolu předešlé hodiny nemáme, ale to můj mozek nějak nezpracoval. Po zkušenosti ze včerejška se však snažím soustředit na výklad učitelky, ale i tak sem tam očima zabloudím směrem k Jasmin, která na rozdíl ode mne dává pozor neustále. Po poslední hodině vyběhnu ze třídy a mířím ke knihovně. Zbývá mi pár metrů, když se mi do cesty postaví drobná postavička a já jsem nucen zastavit, abych ji, jak později zjišťuji jeho, nesmetl s sebou. Protože je o několik centimetrů menší než já, musím lehce sklonit hlavu, abych si ho vůbec mohl prohlédnout. Útlý chlapec, porcelánově bledé pleti a černých očí, na kterých je vidět, že jsou asijského původu. Takže přede mnou stojí Korejec, Číňan? Nevím, nikdy jsem se v nich nevyznal. Teď mě ale dost zdržuje. „Ahoj, ty jsi Ken Kingston, že?" zamumlá si, skoro bych řekl, že jen pro sebe. „Jo, jsem, co potřebuješ?" zeptám se, ale spíš jen ze slušnosti, protože opravdu nemám náladu na problémy nějakého kluka, který je pravděpodobně mladší než já a navíc ho ani neznám. „No... Já, vlastně jen..." začne ze sebe soukat, ale to již u knihovny zahlédnu Jasmin, což je momentálně moje priorita, tudíž musím toho koktajícího chlapce odbýt. „Hele promiň, pokecáme jindy, jo, já musím jít. Čau." Rozešel jsem se rychlým krokem do místnosti plné knih, našel stolek u okna, který byl obsazen tou nejkrásnější osobou na světě, a mě bylo po dlouhé době zase fajn. Strávili jsme spolu dvě hodiny plné učení a ošklivých příkladů, ale to vše mi vynahrazoval milý přístup od učitelky. „Tak, já myslím, že je to dobré, nejsi v té matice až tak špatný, takže myslím, že už mě nebudeš potřebovat," vyhrkne najednou Jasmin a já se ošiju. „Víš, Jasmin, nevím jak začít," skvělý začátek Kene, opravdu profesionál na navazování konverzace „ale už delší dobu se mi líbíš, a tak jsem tě poprosil o to doučování, protože jsem nevěděl, jak se k tobě dostat. Myslíš, že bychom spolu mohli třeba někdy někam zajít, na rande?" Uf, můj životní výkon. Dlouho mlčí a jen na mě prázdně kouká, po asi půl minutě strašně trapného ticha se ale ozve její hlas: „Kene, jsi určitě moc fajn kluk, ale já nehledám vztah, ani nic tomu podobného a asi ještě dlouho nebudu. Promiň, ale asi už půjdu." Zvedla se a odešla. Moje hlava však ještě asi pět minut nemohla pobrat, co se to vlastně stalo, a když jí to došlo, měl jsem pocit, že mi srdce vyletí z hrudi, jak to bolelo.

Zdravím, dnes toho moc neřeknu, snad jen, že Onew by měl být mnohem více oslavován, Blue je prostě nádherná.