I Don't Get It [CZ]

🌝42🌝

„Co tím chceš říct?" Začínám být zmatený, proč by se se mnou Min chtěl zničehonic rozejít? Nic mi nenaznačil, poslední dobou nám to klapalo jako nikdy. „Nebuď tak zmatený. Řekni mi, řekl si mu vůbec někdy, jak skvěle líbá?" zašklebí se. Chvíli mi to v hlavě šrotuje, než mi to zapadne do sebe. To ne. Není to možné, ale jeho úšklebek mi říká pravý opak. „On se asi nepochlubil, co?" dodá ještě ten blbeček naproti mně. Moje ruka vyjela tak nějak sama a setkala se s jeho nosem. Lehce se zapotácel. „Je mi líto, že tak špatně neseš pravdu," odplivl si. „Musíš přece vědět, že pro něj nikdy nebudeš dost dobrý. On má na lepšího." „A ty jsi jako ten lepší?" zeptám se ironicky. Trhá mi to srdce na kusy, ale stále ve mně hoří ten plamínek naděje, který říká, že to není pravda. Min by mi nic takového neudělal. Takový on není. „Určitě lepší jak ty, Min se se mnou baví, s tebou přežívá, toho sis snad už musel všimnout." „Drž hubu!" vyjedu. Opravdu mě vytáčí do ruda. „Neboj, však ty si na moje slova ještě vzpomeneš," odsekne a elegantně kolem mě projde. 

Jen ten fakt, že musím na zkoušku, mi zabrání v tom, abych se okamžitě otočil a nakráčel si to rovnou k Minovi, od kterého bych vymáhal vysvětlení. I tak to na mě zanechá ošklivé stopy, v podobě roztěkanosti a úplného okna. Učitelé na mě koukají jako bych spadl z višně. Nedivím se jim, jeden z nejlepších studentů, najednou neumí ani pípnout. Přece jen se jim mě povede rozmluvit, a tak z prvního dne odcházím s trojkou. Uklidňuju se tím, že někteří neprošli vůbec, ale vím, že do příštích dní musím zapracovat na koncentraci a hlavně na tom, abych nepotkal Jina, kterému bych asi momentálně nejraději zmaloval obličej, až by ho ani vlastní máma nepoznala. Sice moc chci běžet za Minem, ale nějaká racionální část mě mi to zakáže. Jen bych se rozrušil ještě víc. Ani mi nenapsal. Co když Jin mluvil pravdu? Ach, bože! 

Další čtyři dny prožívám v naprostém stresu z toho, že něco zkazím ještě víc než tu první zkoušku. Naštěstí k žádné katastrofě nedojde. Druhou mám za dvě, třetí a čtvrtou za jedna. Ta trojka tam svítí, ale co už. Momentálně řeším důležitější problém, než je trojka ze závěrečné zkoušky. Hlavně, že jsem to udělal. Už mi zbývá jen udělat přijímačky na vysokou a budu za vodou. 

Pravda, ještě napřed musím vyřešit tu kauzu ohledně Mina. Proto hned v pátek odpoledne, jakmile se převleču, mizím opět ven z domu, tentokrát ne ke škole, ale k domu mého milovaného Mina. Nechci věřit ničemu, co mi nakukal ten zákeřný asiat, ale část mé mysli se k té myšlence přiklání, zdá se jí pravděpodobná. Dokonce považuje větu, že pro něj nejsem dost dobrý, jako pádný argument. Ale to je mé nesebevědomé já, sám vím, že mi Min dokola opakoval, že to není pravda. Jin nás beztak chtěl jen rozdělit, a nic z toho co mi navykládal, není pravda. 

Jsem z toho nějaká zmatená. Vydala jsem tu 41, nebo ne? Podle mé hlavy ano, podle mobilní aplikace ne. Svět se opravdu blíží k zániku. 💣