I Don't Get It [CZ]

🌝14🌝

Čtvrtek, den před volbami do studentské rady. Všude vrcholí propagace jednotlivých kandidátů, na každém rohu vás zastavují a vnucují vám svého oblíbence. Přijdu si jako v jiném světě, najednou je všem jedno, kdo jste, zkrátka potřebují váš hlas, tudíž jsou vašimi nejlepšími kamarády. Za dalším rohem vidím výsledek svého snažení, stánek obsypaný lidmi, kterým není jedno, že obr šikanuje maličkého rozkošného chlapce, nečekal bych, že jich bude tolik. Andrew to vše komentuje, jako by u toho sám byl. Co jsem od něj slyšel, ředitel si okamžitě pozval toho burana, Davida, do své kanceláře a dostal z něj přiznání. Pod tlakem prásknul i své ostatní kámoše a vše to najednou jelo. Hromadné výslechy v ředitelně, každý kdo něco viděl, mohl přijít a Andrew to používá jako svůj největší úspěch. David a parta jeho nejbližších si vysloužili podmíněné vyloučení a stačí krok vedle a vykopnou je. Jsem se svým činem spokojený, opravdu mě to hřeje u srdce, ale za to nemůže ten černovlasý Korejec, jak mě Andy poučil, ale ten dobrý pocit, že jsem nezůstal jen stát a koukat. 

Odpoledne se mi povede vymanit se z neustálého davu lidí, když se šinu domů školním parkem. Za mnou se najednou ozve dusot nohou, že by ještě další propaganda? Obrním se tedy svou bezmeznou trpělivostí a čekám. „Kene Kingstone!" Tak tohle nebude propaganda. Otočím se a můj pohled zamíří na černovláska, který se ke mně řítí a vypadá, že mě má v plánu zabít. „Co si jako myslíš, žes udělal!?" rozkřikne se a mě tím naprosto zaskočí, nemyslel jsem si, že by uměl zvednout hlas, asi musí být fakt vytočený. „Ptám se, co sis myslel, když jsem ti řekl, že ti do mých problémů nic není!" „Uklidni se jo!" zvýším hlas. „Pomohl jsem tím kámošovi v kampani a dobré věci, byla jen náhoda, že jsem tě do toho zamotal," lžu, jako když tiskne. „A kdo se tě o to prosil!? Já teda ne! Chápeš to vůbec?! Všechno je v háji! Všechno!" zlomí se mu hlas. „Máma má dost starostí a do toho ještě musí řešit, že jsem chudáček, kterýho šikanujou kvůli orientaci!" Hluboce se nadechne, jakoby zadržoval zlost. „Tak hrozný to zase být nemůže, myslím, že je lepší, když to ví a nediví se, proč jsi neustále fialovej," snažím se ho uklidnit. „Lepší?!" vyjekne skoro až zoufale. „To si ze mě děláš prdel?!" vyletí z něj jakoby nic. Přejde blíž ke mně a já reálně dostávám strach, v těch očích není nic přátelského. „Tak poslouchej, jestli mě kvůli tobě máma pošle za tátou, tak si piš, že se ti štědře odvděčím!" div mi neplivne do obličeje a než stihu protestovat, je pryč a s ním i jeho nasupený obličej, co ale nezmizí je ta přiškrcená atmosféra, která mě drásá až do morků kostí. Že já se zase staral, takhle to dopadá vždycky. Jestli jsem to dobře pochopil, tak máma nevěděla o jeho orientaci a teď ho chce poslat k tátovi, kterého Min zjevně nemusí.

Včera se mnou nechtěla spolupracovat aplikace, takže jsem dnes zapla notebook, abych mohla přidat novou kapitolu.