I Don't Get It [CZ]

🌝17🌝

Jasmin jsem napsal ještě tu sobotu s tím, že její nabídku přijímám. Potřeboval jsem se ujistit, že jsem zamilovaný do ní. Protože k tomu klukovi nemůžu nic cítit. Ano, sledoval jsem ho a myslel jsem na něj poslední dobou dost. Ale to jen z toho důvodu, že se mi nelíbilo, že mu někdo ubližuje. Nemám rád násilí. Z koukání a přemýšlení se ještě nikdy nikdo nemohl zamilovat. To je jen taková ta platonická láska a ta jak známo, není reálná. Jasmin byla nadšená, i přes zprávy jsem viděl její úsměv. Domluvili jsme se, že příští sobotu k nim zajdu na oběd, teda vlastně k ní půjdu kvůli dělání projektu do školy, ona mě přizve k obědu a seznámí mě s mámou. Jak jsem z jejího popisování pochopil, má jenom ji. 

Během týdne se zuby nehty snažím, nehledat černovláska, ale jak v půlce zjišťuji, nejde mi to. On je totiž všude. Opravdu. Peter se na mě nevěřícně dívá, protože jsem duchem mimo. Andrew se mi směje a naznačuje věci, které se mi nelíbí, protože nejsou pravda. Ve čtvrtek jsem se přichytil, jak na Mina čekám u skříněk, protože jsem se mu chtěl omluvit. To, co jsem si už tak přiznat nechtěl, bylo, že ho zkrátka chci vidět. Nepřišel. Myslím, že se mi úmyslně vyhýbá. 

V sobotu jsem šel dopoledne za Jasmin. Pozdravil jsem její mamku, která byla stejně krásná jako její dcera. Zapadli jsme do Jasminina pokoje a dělali, že se učíme. Já zkoumal její tvář a pohyby, ona něco říkala, nevím co. Když nastal čas oběda, sešli jsme dolů. Zvědavá mamka se ptala, kdo vlastně jsem. Jasmin neurčitě naznačila, že jsem něco jako její kluk. Ona se zdála spokojená a já na Jasmin poznal, že se uklidnila. Po obědě jsme se vydali na procházku do městského parku. Jak jsme se tak procházeli, došla nám témata k hovoru, takže nastalo trapné ticho, které ani jeden z nás neuměl přerušit. 

Procházeli jsme kolem kavárny. Normálně se do výloh nekoukám, ale byl jsem zoufalý, a tak tam mé oči zabloudily. Setkaly se s čokoládově hnědými kukadly, které byly prázdné. Znuděné. Tak nějak bych to nazval. Utekl jsem očima k židli vedle. Starší chlapík, prošedlých vlasů, které určitě bývaly černé a šikmých očí mi jasně naznačily, co se za sklem děje. Něco se ve mně pohnulo. Co když ho opravdu odveze a on bude muset chodit do jiné školy? To si nezaslouží. A můžu za to já, kdybych jen mlčel, jak chtěl, zřejmě věděl, proč to dělá. Všiml jsem si, že Jasmin je již několik kroků přede mnou, tudíž jsem se na něj naposledy ohlédl, ale on už se díval jinam. 

Došel jsem svou společnici. Ohlédla se na mě a poprosila mě, abychom si na chvíli sedli na nedalekou lavičku. Opět to ticho. Můj mozek pracoval na plné obrátky, ale ne a ne vymyslet vhodné téma k hovoru. Těžko se nad něčím přemýšlí, když vám hlavou létají smutné oči kluka, kterému jste zničili život. „Jasmin, můžu se na něco zeptat?" Jen přikývne. „Jak jsi zjistila, že jsi lesba?" řeknu dřív, než si to stihnu pořádně rozmyslet.

Blížíme se ke dvoustovce přečtení, moc děkuji. :) Večer pádím do kina na Love Yourself in Seoul, jsem na to dost zvědavá. 

P.S. Nahoře je YongGuk se svým sólem, protože jeho hudba se musí sdílet. :)