I Don't Get It [CZ]

🌝39🌝

„Přísahám Bohu, že jestli to za týden zvládnu, tak už se na učení nikdy nepodívám," zamumlal jsem naštvaně do polštáře. „Víš moc dobře, že to nebude možné, protože v říjnu nastoupíš na vysokou," zachechtal se můj přítel, který se válel vedle mě. „Ještě mě nevzali." „Ale vezmou a pak budeš ležet v učebnicích a knihách neustále." „Když o tom tak mluvíš, nevím, proč jsem se vlastně na tu vysokou hlásil, zní to jako otrava," zívnu si a přitáhnu si Mina blíže k sobě, abych mu mohl vlípnout pusu do vlasů. Ten mě ale zastaví s tím, že bych se měl učit. „Učím se neustále, nemůžu kvůli tomu zanedbávat tebe," uculil jsem se na něj. „Nezanedbáváš mě. Věnuješ se mi tolik, že mám strach, že kvůli mně rupneš." Rozverně jsem mu pocuchal vlasy, načež jsem se skutečně vrátil k výpiskům. „V sobotu půjdu s Jinem ven," řekl najednou. „Už zase? Poslední dobou s ním lítáš venku nějak často," podotknu. Je to pravda, školu nezanedbává, to bych mu dal, ale i tak je s ním na můj vkus moc často. „Už zase Kene?" „Ne, jsem v pohodě, jen... Ale to je fuk, jen běž." Vesele se na mě usmál. „Příští týden jsem jen tvůj, budu ti oporou v těžkých časech." „Ty tak, víš, jak snadno se necháš rozptýlit," drcnu ho do žeber. „Náhodou, jsem jako opora skvělej!" „Tak to uvidíme." 

Když Min odešel, elegantně jsem zavřel sešity - hodil jsem je od šuplíku, abych se na ně nemusel koukat - a začal jsem plánovat, co s ním podniknu na naše výročí. Kvůli zkouškám to nestihnu přesně na datum, ale v sobotu bych už měl mít volno a klid, pokud všechno zvládnu. Chtělo by to něco speciálního, přece jen jsme spolu už půl roku, to už něco znamená. Andy s Jamiem před měsícem oslavili rok, Jamie ho vzal na túru, za což ho chtěl Andrew rozsápat - zjistil, že nahoru vedla lanovka - ale večeře pod hvězdami ho uklidnila. Do žádných kopců jsem Mina tahat nechtěl, přece jen jsem nebyl zrovna turista. Líbilo by se mi něco klidného a tichého, bez zbytečné námahy, což pochod pěšky vylučovalo. Ale vzít ho do restaurace mi přišlo moc prvoplánové. Zkusil jsem získat radu od Jasmin, ale ta nepřišla s ničím světoborným, prý všechny plány zajišťuje Yvette a té jsem rozhodně psát nehodlal. Nakonec mi vysvitl v hlavě nápad na piknik, který by se dal realizovat, vzhledem k tomu, že několik posledních dnů bylo opravdu pěkně. Jen aby to počasí vydrželo. 

Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem nebyl nervózní. Přece jen to byl můj první dlouhodobý vztah, ale s ním se vše zdálo mnohem jednodušší. Ano, čas od času jsme jeden nebo druhý vybouchl, ale pokaždé jsme byli schopni najít řešení. Min se ukázal jako skvělý řešitel krizových situací, nechal mě osamotě vychladnout a poté jsme to byli schopni vyřešit jako dospělí lidé, i když Minovi k dospělosti ještě kousek chyběl, přišel mi mnohdy rozumnější než já, což mi dávalo mé okolí, zejména Andy, pěkně sežrat. Já s tím byl srovnaný. Pro Mina vše.