I Don't Get It [CZ]

*6*

Dalšího dne se usadím do lavice a zahledím se do míst, kde sedává dívka mých snů, která mě bohužel nechce. Možná bych to měl ještě zkusit, když se tak lehce vzdám, tak nikdy ničeho nedosáhnu. Navrhnu jí, že budeme kamarádi a třeba se časem někam posuneme. Jo, to by mohlo jít. Jasmin přijde se zvoněním a hned za ní angličtinářka se svým sluníčkovým „Jak se máte děcka!", které vám opravdu nezpříjemní celý den. Hned v prvních minutách nám zadá práci ve dvojicích, procvičujeme maturitní otázky. Sice škola teprve začala, ale proč ne, musíme být připravení už v říjnu. Otočím se k vedlejšímu stolu, kde sedí Peter, se kterým v těchto chvílích spolupracuju. „Tak, co mi povíš?" ušklíbne se na mě. „Hele nevím, o známých světových vědcích vím úplný kulový," utrousím. „Tak to byste si měl něco zjistit, jinak ani nepočítejte s tím, že bych vás pustila k maturitě!" ozve se za mnou pisklavý hlas naší učitelky a já raději mlčím, s ní se dohadovat nedá. Peter přece jen spustí a poučuje mě o lidech, kteří mi vůbec nic neříkají. Po dvou hodinách konečně vypadnu na chodbu, kde hodlám strávit svačinovou přestávku, protože ve třídě je k nevydržení. Všichni řvou, jeden přes druhého, házejí po sobě fixy, svačiny, propisky... Ano, jsme středoškoláci. Jasmin také chodí na chodbu, což mi dává šanci si s ní promluvit. Bohužel ji nikde nemůžu najít. Koho se mi ale najít podaří, aniž bych si to přál, je Yvette, která se ke mně hrne jako buldozer a z očí jí srší blesky. To by mě zajímalo, co jsem jí zase udělal. „Kingstone!" zaječí mi do obličeje, jako bych stál půl kilometru od ní, bohužel tomu tak není a mě na vteřinu zalehne levé ucho. „Co potřebuješ Bentonová," vrátím ji stejně nadšeně. „Laskavě dej svoje špinavý pracky pryč od Jasmin!" zakoulí na mě výhružně očima. „A proč bych měl? Nic jsem jí neudělal, jsme přátelé, do toho nemáš co mluvit," odpálkuju jí a hledám možnost, kudy od ní pryč. „To by ses divil, co mi do toho je. Já tě jen varuju, že jestli ji budeš do něčeho nutit, či jen něco naznačíš, tak budeš mít co dělat se mnou!" vyjede na mě. O co té holce kruci jde? „Yvette?" ozve se tenký hlásek vedle mě. Jasmin. Saň přestane plivat oheň, zaklapne pusu a nevinně se podívá po andělovi po mé pravici. „Co tu děláš, Yvette?" pokračuje klidně Jasmin. „Ale nic, jen jsem tady tomu ťulpasovi vysvětlovala, že na tebe nemá nic zkoušet." řekne smířlivým hlasem, až jí skoro nepoznávám. „Říkala jsem ti, že to dělat nemáš," zvýší hlas Jasmin a já jen přemýšlím, jestli jsem ji někdy slyšel tak nahlas mluvit. „Já vím, ale nemohla jsem si pomoct," brání se zrzka. „Tak už se nesnaž," odsekne Jasmin, otočí se a odkráčí pryč. Čeho jsem tady byl právě svědkem? „Tak ti teda pěkně děkuju, troubo!" vyprskne Yvette a rychlým krokem míří za hnědovláskou. Naštěstí během chvíle zazvoní a já tak musím zpět do třídy a nemusím přemýšlet nad složitými otázkami, které mi po těchto pěti minutách běhají hlavou a dělají mi tam pěkný nepořádek.