I Don't Get It [CZ]

🌝35🌝

„Protože nežárlím!" utrhnu se na něj. Jeho výraz posmutní, alespoň co vidím ve světle lamp. „Jak myslíš," odsekne a jde dál. Ach, proč to s ním musí být tak těžké?! Nebo jsem ten problém spíš já? Možná jo. To by pak ale znamenalo, že jsem ho naštval. Kene, skvělá dedukce, seš pašák! Pogratuluji si a raději zrychlím krok, aby mi Min neutekl. 

„Jsi naštvaný?" položím otázku dne. Zavrtí hlavou. „Promiň, ale nevím, co jsem udělal špatně..." „Nevíš?!" povytáhne obočí do nebeských výšin. „No tak asi vím, ale nepřijde mi to nijak přehnané." „Máš zajímavý metr na to, co je a není přehnané, víš to?" povzdechne si. „To nemůžeš pochopit," odvětím. „Ne to nemůžu, když ti nevidím do hlavy. Možná by bylo jednodušší, kdybys byl schopný přiznat, proč to děláš, ale to ty ne," zvýší hlas. Poslední dobou mi nepřijde, že by byl neprůbojný a zamlklý, spíš naopak. „Jenže to bych pak vypadal jako žárlivej magor, co se může ukousat vzteky, jen když tě vidí bavit se s někým jiným," utrousím lehce dotčeně. Zastaví a otočí se na mě. „Takže je to pravda?" „Co?" vyhrknu zmateně. „Že žárlíš," dodá. Dlouze se mu zadívám do očí, které jsou ve světle lamp ještě temnější než kdy jindy a pak slabě přikývnu, když už to chce vědět, tak ať. „Příšerně, myslel jsem, že vyletím kvůli tomu HyunJinovi, nebo jak se to jmenoval, z kůže." 

Uculí se na mě a pak naoko nevědomky řekne: „A proč?" Vyprovokoval mě. Ten malej černovlasej Korejec věděl naprosto přesně, jak na mě. Zřejmě taky tušil, že jinak bych to neudělal, kdyby mě do toho nedostrkal. Chytil jsem ho za ruku a přitáhl blíž k sobě, sklonil jsem hlavu, abychom se dotýkali nosy a pak prostě zašeptal: „Protože nechci, aby ses usmíval na kohokoli tak jako na mě, neboť já jsem jediný, na koho se ode dneška budeš takhle culit, chápeš, co tím chci říct?" Stále se na mě culil, zjevně spokojen se svým činem a já to nevydržel. Zrušil jsem tu mezeru, co mezi námi zbyla a poprvé se přitiskl na jeho rty, které mě s radostí uvítaly. Zaklonil hlavu nahoru, abych na něj lépe dosáhl a omotal mi ruce kolem krku, čímž si mě přitáhl blíž. I přes mé nezdary jsem se už párkrát s holkou líbal, ale tohle bylo jiné. Tak moc jiné a zároveň stejné. Moje ruce zbloudily k jeho pasu, aby si ho přitáhly ještě blíž, poněvadž jsem se právě rozhodl, že už ho nepustím. Nikdy. 

Nakonec jsme se přece jen museli odtáhnout, ale jen na přijatelnou vzdálenost. Pohled na Mina mě málem stál zdravý rozum. Byl dokonalý, až moc na to, aby to moje slabé srdce zvládlo. „Lee SeungMine," dlouze jsem se nadechl „budeš můj přítel?" Věděl jsem, že po ničem netoužím tak moc, jako aby mi řekl ano. Jeho oči si mě prohlížely, jako by mě viděl poprvé a pak kývl hlavou a řekl jednoduché: „Ano." Na nic jsem nečekal a znovu si přivlastnil jeho rty, protože teď už jsem mohl.

Nezapomněla jsem, jen se mnou nechtěl spolupracovat Wattpad. 🇬🇧