✅ „Another Start" | Eddsworld AU

72.) Treasure...?

Třetí:

"Matte? Maaaatteeeeeee! Tady je Edd!" Hledal svého kamaráda velice zoufale Edd. Letál nad stromy, prolezl každý kout, každý kámen, keř, avšak žádné pořádné stopy. Bylo to, jakoby se slehla zem. "Kruci..." Řekl Edd potichu pro sebe a přistál pevně na travnatou půdu. Začínal mít strach. Neustále měl myšlenky plné těch následků, které by se mohly stát, kdyby mu včas nepomohli.

Nechtěl na to myslet, neuměl si představit až takový konec. Neuměl si představit to, že by ho takhle opět někdo opustil.

První na to dopadl kdysi Jon, kterýho sice neměl rád, ale ani nenáviděl, byl to prostě známý.

A teď Matt....

"Ne!" Zaprotestoval v duchu Edd. "Takhle to neskončí. Nikdy." Vždy něco vymyslí, aby pomohl. A navíc, věděl, že je Matt jen tak neopustí.

Sebe a svou krásnou tvář.

Matt:

Seděl jsem tak nehybně a beze slov. Vůbec jsem nečekal, že by se ještě objevila, po té menší... Filmové a hlavně... Botové situaci. Ale, byl jsem překvapen a asi to bylo dobře.

"Laurel! Kde jsi?" Jenomže se ozval ten přízvuk, který jsme docela dlouho neslyšeli. Neslyšeli jsme ho od doby, co se stal ten velký incident.

Ten španělský přízvuk, který vždy za jeho příchodu se rozezněla španělská kytara jako v pár telenovel, což bylo ovšem že podivuhodné a zajímavé, až jsem chtěl taky takový příchod.

Eduardo.

Nevěděl jsem, jestli se bát či ne, bylo zvláštní ho vidět po dlouhé době, hlavně tak, když jsme se naposledy viděli na pohřbu jeho kamaráda, Jona. Zůstal jsem ve svém křišťálu, jen více jsem zalezl do kouta a snažil se stát neviditelným. Nechtěl jsem upřímně další pozornost. "Laurel, co tu-..." Uviděl jsem ho k ní přijít. Vypadal zaskočeně, ale nezdálo se mi, že by se divil, vždy nás pokládal za ty divné idioty, když to takhle řeknu jeho slovy.

"Matte, vidím, že jste zase v průšvihu," řekl otráveně, "jako vždy." Mlčel jsem a odvrátil zrak, moc jsem s ním mluvit nechtěl, ani s Markem, který zrovna přicházel tiše jako kočka.

"Matte, vylez," ozvala se Laurel a já se po jejím hlase otočil. "Přece tu nezůstaneš." Řekla poklidně. Vzdychl jsem a začal důvěřovat, asi jsem ani jinou možnost neměl. Díky mé vůli a soustředění bariéra kolem mě zmizela a já vstal na vlastní nohy. "Kde jsou ostatní, chtěla bych je zase vidět, určitě tě hledaj."

"Klidně tě zavedu." Pokusil jsem se o pozitivní přístup a taky o menší úsměv. Eduardo s Markem nebyli ale dvakrát šťastní z tohohle náladu.

"Co! To teda ne, ne-e! Edda vidět nechci!" Začínsl vyvádět jak malý, až se Mark plácl do čela společně s Laurel.

"Eduardo, nech toho, je to přeci za vámi!" Vystartovala lehce a tím ho vyděsila, až se zastyděl za své chování a on zrudl jako rajče. Nasadil uražený úškleb, jako nějaká zlá, ošklivá macecha z Disney pohádky.

"Grrrrhhh..." Zavrčel a už se rozhodl mlčet. Mark jen četl příručku pro táborníka na cestách a Laurel se mnou zaujala přední místa a my se vydali po mých stopách zpátky do tábora hrůz. Brr! Zamrazilo mi z toho po zádech.