✅ „Another Start" | Eddsworld AU

31.) Little fox

~ Po 10ti minutách.

Cameron:

"Promiň, já ti to měl hned říct." Omluvil se mi Matt, který se konečně začal chovat normálně a ne jako perverzní upír. Ono se ukázalo, že ho málokdy chytne chuť po krvi. Do dneška se zamykal, aby náhodou nezabil kluky.

Hladila jsem si rameno po těch jeho kousancích a cucfleků. Nějak to budu muset schovat. Zahleděla jsem dolů na podlehu, kde ležel můj přívěsek. Jelikož mi ho Matt strhnul z krku, aby ho nic nepřekáželo. "Oh, podám ti ho." Zvedl se pro něj a podával mi ho zpět. Naše dlaně se dotkly s společně držely přívěsek.

Náhle jsem zeslábla a zatočila se mi hlava. Cítila jsem píchání do plic a do srdce. Náhle jsem vykašlala krev. Spadla jsem na zem. No, spíše se propadla.

Cítila jsem, jakobych padala. Všude bylo černo. Nic. Temno. Náhle se objevily hvězdy. Bílé hvězdy, které jasně zářily. Postupně se začaly objevovat a jak se objevovaly, tak jsem pomaleji na pomaleji padala.

Až jsem přestala. Dopadla jsem bez jakýchkoliv zranění. Necítila jsem bolest. Fakticky se mi nic nestalo.

Pomalu jsem se postavila. Sice se mi trochu zatočila hlava a málem jsem spadla, ale ihned jsem byla v jednom ohni. Kolem bylo to černo a ty hvězdy. Otočila jsem se a na "straně" stály dveře. Stříbrné dveře. Přišla jsem k nim. Měly na sobě znak malé lišky. Liška na dveřích se klidně pohybovala. Jakmile věděla, že na ni zírám, ze svého lehu vstala a začala poskakovat. Rozběhla se ke klice a kolem ní poskakovala.

"Chceš abych je otevřela?" Zeptala jsem se a ona přikývla. Huh, tahle liška mi rozumí. Nahlas jsem polkla a otevřela je.

Bylo tam hřiště. Hřiště za školkou. Cítila jsem, jako kdybych tu už byla. Vkročila jsem dovnitř a dveře se zavřely, když jsem se za nimi otočila, nezbylo po nich ani památky. Prostě si zmizely.

"Tady! Tady!" Uslyšela jsem hlas tak šesti letého kluka. Podívala jsem se dolů. Mládě polární lišky kolem mě hopsalo. "Za mnou!" Zajásal a utíkal do hřiště, kde se, náhle objevily děti.

"Počkej!"Zakřičela jsem na lišku a rozeběhla se za ním. Byl moc rychlej. Jako vítr nebo možná i blesk. Tohle není obyčejná liška. Náhle jsem před sebou uviděla děti. Zpanikařila jsem. "Ahh!!" Zakopla jsem a spadla na ně. Aspoň jsem si to myslela, dokud jsem neviděla, jak si klidně dál skrz mě proběhnou. Jako duch nebo hologram.

Každopádně jsem si naštěstí nerozbila hubu.

Zvedla jsem se a rozhlížela se po lišce. Běžel za nimi. A když on, tak i já. Rozeběhla jsem se za ním. (Cam je profesionální sportovec! XD)

A ta malá liščí potvora se klidně proměnila v páru a zmizla. To je ale zkurvysyn. (Cam! Jsou tu děti! Ovládej svůj slovník.) Nasraně jsem si odfrkla a přešla z běhu do klasického chození. Přišla jsem k té partě dětí, zs kterým se liška hnala.

Pět klu- Omyl! Pardon! Čtyři kluci a jedna dívka. Bože, rudovláska vypadá kluk. Rozcuchané rudé vlasy, šedivé triko s rukávy až k lotkům, hnědé šortky, všude náplasti. Pozor, dokonce i obvazy! A někde i modřiny. Tady si někdo pořádně rozbíjí hubu! Se divím, že ji nevypadly zuby.

"Tak jo! Pojďme ten kolotoč roztočit!" Trochu zněla podivně. Asi ji chybí pár zubů. A zněla jako.......

"Seš si jistá?" Ten s medvídkem.... On....

"Jsem! Jakože se-"

"Tak honem! Neštvi, Cam!" Ten v rudé mikině řekl právě..... To není možný...

"Torde! Nebuď zlý!" Zelené tričko.... A jméno Tord... Nebyl to ten Rudý Velitel před měsícem.....?!!

"Tak kluci, hezky se uklidníme! Je to pro nás pět místa akorát. Každý na jedno místo!" Zvolala a každý měl nohu na svém barevném "poli". Zelená, modrá, fialová, růžová a červená. Druhá noha byla mimo. Pomalu začali rozjíždět ten kolotoč. Začal se docela rychle rozjíždět. Každý seděl na svém poli a bavil se tou jízdou.

Náhle se změnila scéna. Začala blikat z těch dětí na opuštěné hřiště. Za večera. A seděl tam jeden mladík. Měl rudku mikinu. I když měl kapucu, poznala jsem, že je smutný.

"Haló?" Zavolala jsem, ale nereagoval. Náhle se začal oddalovat. Tedy, já se od něj oddělovala. "Co to....." Zrychlilo se to. Spadla jsem a zkusila se chytit něčeho po zemi, ale akorát jsem trhala vyschlou trávu. Otočila jsem se. Velké, bílé a hlavně oslepující světlo mě táhlo. Až mě to úplně vcuclo.

Ozvslo se šplouchání vody, kteRÁ SE NA MĚ ZROVNA VYLILA Z KÝBLE A JE STUDENÁ!! "AAAAA!" Vykřikla jsem. Pane božE, KTEREJ KOKOT.

"CAMERON JANE BLAZOVÁ, TOHLE MI UŽ V ŽIVOTĚ NEDĚLEJ! VÍŠ JAK JSEM SE KURVA BÁL??!!" Zakřičel na mě Matt hodně vyděšeně a vší silou mě objal. Doslova mě mačkal.

"Jsme rádi, že seš v pohodě." Ozval se Edd klidně a zároveň, jako kdyby zrovna přežil nebezpečí.

"Já říkal, že jen omdlela. Matte, ty to fakt přeháníš." Řekl Tom, který dle výrazu už byl asi nalitej s odešel si s plackou pryč. Podívala jsem se na Matta překvapeně. Měl slzy na krajíčku, které náhle začaly stékat po jeho tvářích. Brečel. Předtím strachy a smutkem, teď štěstím. Utřela jsem mu je.

"Matt ti dokonce několikrát dal dýchání z úst do úst. A o tom, že se omdlela víme jen my. Avšak to byla hodina, takže klid." Dodal Edd a odešel taky. Znovu jsem se podívala na mého zrzka, co se o mě bál. Vypadal nervózně ohledně té první pomoci. Pohladila jsem ho po tvářích. Roztomile se usmál. Taky jsem se usmála, ale jako pitomec.

Jako zamilovaný pitomec. A hlavně mokrý. (Not in pervert way!)

Lehl si vedle mě na mokré posteli a objal mě nad prsa. Sice mě to trochu vylekalo, ale nechala jsem ho. Ať si to užije.

"Já tě....." Chtěl něco říct, ale zadrhnul se. "Tě...... Ummm...." Nadechl se a vydechl. "Já tě budu ochraňovat...."

"Já tebe s tvou krásnou tvář taky." Kéž bych to mohla ze sebe dostat.....

[Co si myslíte? Nooo?? :D]
~Elida