✅ „Another Start" | Eddsworld AU

70.) And what now?

[Milí Eddheadi, jsme už u 70. Partu, moc děkuju za 1+K votes a 8+K přečtení, nebojte, už se budu snažit víc a víc psát a dostávat se do příběhu, tak, aby jsme 'pornořili', jak kdysi říkával Smusa :DD snad se vám to bude líbit! Jo a ještě něco, budu přepisovat staré party a překládat do angličtiny! :3]

Tu noc předtím.

??:

Naslouchal jsem tichu ve své místnosti a dýchal chladné ovzduší, jako každou chvilku. Každou chvilku poloviny mého života. Má dospělá dcera, která si objímá kolena v koutu, nepromluvila za těch pár dní pořádně ani slovo, natož větu. Věděl jsem, že ten důvod proč budu já. Neviděla mě tak dlouho. Čekal jsem reakci, že skočí po mé náruči a bude plakat na mém rameni. Ale nebylo to tak. Jenom se na mě podívala, v očích jsem poznal strach a smrt, která se schovává v ní. V těch očích, jsem neviděl ani třpyt života. Pouze smutek. Její oči připomněly mé. Žádný třpyt života.

Takovou společnost jsem tak dlouho neměl. Má touha s ní mluvit mě přinutila vstát a dojít k ní. Klapání mých kožených bot ji upoutalo pozornost a pozvedla hlavu. Její blond vlasy zářily v měsíčním světle a modré prameny na konci připomínaly moře. Tam vlnité a nádherné. Její oči mi připomněli její matku, mou manželku, naši společnou lásku. Byly si podobné, možná né přesně vzhledově, ale jejich vlastnostmi.

Klekl jsem si k ní a vzal ji za ruku, jako když ji bylo čtyři. Pamatuju si ti, jako by to bylo včera. Musel jsem se usmát, tak moc ta vzpomínka znamenala, jako spousta jiných. Udržovala mě při životě.

"Proč jsi od nás odešel?" Zašeptala s chrapotem. Ztratila trochu hlas po pár dní křiku o pomoc. Úsměv okamžitě odpadl. Měl jsem čekat tuto otázku. Dívala se na mě vyděšeně. Nemám na výběr, stejně by se to jednou rozvalilo jako americký bulvár po celých státech, jen kvůli skandálu.

"Víš, Tess... Nebylo to úmyslně, přísahám. Ani by mě to ve snu nenapadlo. Nikdy. Na to vás až moc miluji. Jen... Neměl jsem na výběr."

"Neměl? TATI-" Umlčel jsem ji jediným pohnutí rukou. Pouze jsem ukázal gesto a ona pochopila (žádná facka, proboha!).

"Neměl jsem proti němu šanci, mířil na mě pistolí. Na hlavu. Také bys ustoupila, kdyby ti vyhrožovali zabitím syna, který se ani nenarodil. Namaloval by na vás obrovský terč." Neodpustil bych si, kdybych odmítl a stalo by se z mého sídla spálený hřbitov pro tři lidi, kteří jsou mou rodinou.

Její překvapený výraz říkal: "Proč?", to i můj. "Reider se strašně moc změnil. Už to nebyl můj nejlepší kamarád. Byl to démon co neměl srdce, místo něj tam byl kámen."

Předtím.

"Myslíš teda, že se Heather líbím? Né, že by mě to extra zajímalo, jen.. Tak se ptám." Znejistil Reider při obchůzce ulice. Myslel si, že když budeme během volna chodit skrz Londýn, najdem ji raz dva. Škoda, že mu nikdo neřekl, že to může trvat celý den.

Bylo tak kolem dvou a slunce rozzářilo celé město, i na nás, na chlapy co měří stejnou výšku, jen takový jeden, dva centimetrů rozdíl.

"Znám ji, na sto procent se ji líbíš, vždy měla ráda ty "kluky v uniformě". Takže máš bod navíc."

"Doufám že si jen její nejlepší kamarád." Prohlížel si mě vražedným pohledem s tebou úšklebem. Protočil jsem oči.

"Proboha, jsem! Vždy jsem ji viděl jako kamarádku. Já jsem na zrzavé a blond, klasické dívky. Reidere, ty to víš." Zasmál se a kývnul.