✅ „Another Start" | Eddsworld AU

33.) Painful plan

Tord:

"KURVA! TO BOLÍ JAK SVINĚ!!" Zařval jsem přes celou základnu. Ta ruka vykurvená mi dává takový šoky, že bych mohl i chcípnout snad nebo co. "AAH!" Zase jsem zařval. DO PRDELE. Uslyšel jsem kroky. Podíval jsem se. Příděl ke mně ten nový pomocník. Daniel. Opět si kouřil svoji cigaretu. Beze slov si ke mně kleknul a pomalu mi odstraňoval ruku. Zaklapl zámek. Tedy, první zámek.

"Teď to bude bolet." Začal mi vyšroubovávat ruku. Věřte nebo ne ale k té ruce jsem začal mít nějaký kontakt, takže ji jaksi "cítím", což se mi nikdy, až do teď, nestalo.

"KURVA!!! AAAAUUU!!!!" Začal jsem řvát z plných plic. Dokonce jsem měl i na krajíčku. Moc to bolelo. Mlátil jsem pěstí do země a hlavou o zeď, o kterou jsem byl opřen, abych necítil bolest ruky. (#Logic)

Takovou bolest jsem v životě necítil. Je to horší, než když mě mlátil táta. Už jsen to nevydržel a spustil své slzy.

Zaklapl druhý zámek. Ruka je pryč. Už necítím bolest.

"Tak, hoto-....." Zmlknul hned Daniel, když si pravděpodobně všiml mého vzlykání. Jsem ostudou celé armády. Já jsem budoucí velitel a ono tohle...... "Pojďte pane." Otočil jsem se na něj. Vstal a podal mi ruku. Já mu podal svou a pomohl mi vstát. "Půjdeme na ošetřovnu." Přikývl jsem. I když jeho hlas byl chladný a bez jakýchkoliv emocí, podtón byl milý a přátelský. Vlastně, takový je dneska celý den...

Když jsme došli na ošetřovnu, řekl mi, ať si svléknu vršek. Přikývl jsem. Sundal jsem si kabát, světr a tričko. Dokonce i pásku. Do mého oka se pustilo světlo tak ostře, že jsem ho zavřel. Musel jsem si hold počkat, až si mé okl zvykne na světlo. Je to docela divný pocit zase vidět oběma očima. Možná moje okk vypadá děsivě a velmi poškozeně, ale vlastně vidím pořád stejně, abych pravdu řekl. Nosím tu přiblblou pásku jen proto, že nechci děsit lidi na veřejnosti.

Daniel se vrátil s injekcí, mou rukou, maticemi, šrouby, těsněním, a tak dále. Přišel ke mně s injekcí, ve které bylo něco jasně červeného. Daniel to dělal jako obyčejný doktor. Našel žílu, musel jsem si zacvičit, aby se žíla napnula nebo co, setřel to tam nějakou píčovinou a vpichnul mi to. Klasika, jako u dětského lékaře. Nic jsem vlastně necítil. Jehla byla asi pořádně ostrá, se divím, že se s ní nepíchl.

"Tak jo, látka, kterou jsem vam dal, vám zabraňuje cítit jakoukoliv bolest. Zaberete to tak 3 hodiny, cca." Řekl a opět jsem přikývl.

Docela jsem se nudil. Jen jsem se díval, jak mi spravuje otvor pro ruku. Bože! Aspoň si s ním pokusím pokecat.

"Danieli?"

"Ano, pane?"

"Jediný co o tobě vím, je jméno. Nevadí ti, kdybyd o mě něco řekl?"

"No..... Dobře. Jmenuji se Daniel Blaze. Je mi 16 a pocházím z Ameriky, Californie, Los Angeles, ale narodil jsem se v Anglii, Londýn. No, mám sourozence, všichni starší. Adam je nejstarší a už ženatý a má dceru. Brian je druhý nejstarší, je to otaku a rád sleduje ty anime seriály a je veselý až moc.... Jo a vyučuje salsu, teď by měl být snad v Londýně. A pak Cameron, to je moje sestra, je dosti vzteklá, umí se bránit, jak sebe, tak druhé. Ovlád, myslím že, ninjitsu, nebo jak se jmenuje to staré bojové umění.... Bojuje hlavně se sekerou, ale umí to i saiema a nunchakama. Ale taky dokáže být velmi soucitná a milá. No a pak jsem tu já. Parchant, co utekl z domu, začal kouřit cigarety, dal se na vědu a...... No..... Řekněme, že v životě už nikdy nechci cítit lásku. Nikdy."

"Co se stalo?"

"........ To je příběh na jindy, pane...." Bylo mi ho líto. Chápal jsem ho, ale proč utekl? Vždyť měl skvělý život. Tedy, až na tu část, že prej nikdy nechce už milovat. Usmál jsem se. Byl jsem rád, že vlastně něco ze sebe dostal.

"Víš co, tykej mi. Jsem Tord pro tebe." Řekl jsem mile. Daniel se snažil usmát, ale nešlo mu to.

"I vy mě tykejte."

Tordův otec (jméno je neznámé):

Zaslechl jsem svého syna bavit se s tím Blazovcem. Protočila jsem očima. Kolikrát mám tomu dementovi říkat, ať si nedělá kamarády? Vždy přece o ně přijde a kdo ví, třeba i pochcípají.

Došel jsem do svého kanclu a sedl si na své křeslo. Procházel jsem záznamy. Záznamy těch Tordových bývalých kamarádů, které díky mě a malému kouzlu zradil. A co bylo to malé kouzlo? Drogy. Speciální drogy navržené tak, abych mohl Torda stoprocentně kontrolovat. Ach, miluju své vybavení.

Procházel jsem si záznam Thomase Ridgewella, který měl být původně můj mazlíček. Moje monstrum. Experiment. Ale jaksi se to nepovedlo. Díky komu? Mému synovi. O co že ten parchant dal jen ždibec té látky! No, to už nezjistíme. Ale látka i tak fungovala, změnila ho na monstrum, jak ukazovali před snad asi rokem zprávy. Ale bohužel se dokáže kontrolovat kvůli nedostatku látky.

Ale to nevadí.

Mám lepší plán. A díky tomu si podmaním všechny. A proč nezačít tam, kde vyrůstala má žena a můj syn, že ano?

[Phew Tordův otče, jste zlej! T-T]
~Elisa