✅ „Another Start" | Eddsworld AU

44.) Regeneration and pills

O den později.

Cameron:

Ležela jsem v nemocnici se zlomenou nohou. Není to poprvé, co jsem si kdy něco provedla nebo někdy mě při tréninku, doma, nebo tak, ale od démona bych to nečekala. Londýn je vážně kouzelné místo.

Jo a nebyla jsem sama. V pokoji se mnou ležela i Tess, ale zrovna spala a budit ji se mi nechce a je to moc daleko. Dívala jsem se na televizi, na South Park, jelikož nic jinýho a pořádnýho nedávali. Anime a mangu tu asi mít nebudou.

Nudila jsem se. Mobil jsem neměla momentálně u sebe, ale má retardovaná parta má prý přijet a donést mně i Tess nějaké věci.

Uslyšela jsem kroky a otevírání dveří. Už jsem si začala myslet, že přijeli, ale mýlila jsem se. Úsměv mi odpadl. Přišel doktor s nějakými papíry, očividně testy. Zavrčela jsem a odvrátila jsem pohled na nohu, která byla v sádře.

"Slečno Blazová?" Oslovil mě a já se k němu zpět otočila. Nevěnovala jsem mu žádný úsměv, zatímco co on mě ano, ale byl nejistý. Super. "Mám tu výsledky ohledně odběru vaší krve a.... Je to docela překvapivé." Darovala jsem mu tázavý pohled. Nepochopila jsem to. "Víte... Vy máte neobvykle rychlou regeneraci než jiní, kteří kdy měli zlomenou nohu."

"A to je špatný nebo...?" Zeptala jsem se nejistě. "Vždyť tohle je dobrý, že mám rychlou regeneraci, no ne?"

"No, to ano, ale jak...? Neužívala jste tento měsíc nějaké prášky? Nebo jestli jste něco nepozřela či nevypila. Omlouvám se, že se takhle ptám, ale příjde mi to divné." Co si myslí, ze jsem dealer? Závislá na drogách? Okay, možná přeháním, ale stejně! Baka.

"Ne. Jsem si na sto procent tím jistá."

"Ach tak, dobře tedy. Děkuji slečno Blazová." Vstal a odešel zpět se svými papíry. No jo, doktůrek. Hádám, že už mu bude čtyřicet. Očividně si nějaký prášky bral on.

Lehla jsem si na záda a pozorovala hloupý, vysoký, bílý strop. Vzdychla jsem. Tohle stojí tak za velký hovno. Tu je nuda, že by se z ní mohli za hodinu umřít. Zavřela jsem oči a naslouchala tichu. Tichu, které mě uklidňovalo. Vychutnávala jsem si tento okamžik.

Žádné potíže.

Čerstvý vzduch.

Klidné prostředí.

Roztomilé vrčení.

Světlo- no tak moment. Roztomilé vrčení??

Otevřela jsem oči a koutkem oka jsem uviděla létající věc. Prudce jsem se posadila a otočila hlavu. Lítala tam DOSLOVA obří tvor, který byl bílý jako sníh a mělo to něco jako vlasy u hlavy či co to sakra je!!

Ta věc si mě všimla. Zlekla se a v mrknutí oka zmizla. Ta věc lítala nad Tess. Jako- sakra, v Londýně se fakt nenudím. V nemocnici tu maj nové škůdce. Lítající obří veverky s vlasy.

Wow. To je-................ Novinka.

Kdyžtak o tom přemýšlím, nebyla to sice ta liška z toho tehdejšího snu, ale neměla od ní daleko. Něco nám chtějí říct?

A pokud ano, musí to takhle blbě zdržovat pro efekt? Tss, parchanti jedni.

A když už.....

Co to hřiště? Ta vzpomínka, se doopravdy stala? Co ten chlap v rudé mikině? Jakou to má souvislot? A co ty děcka? Byla jsem tam i já? (Tak nikdo nemá tak fab hair as Cam. =3=)

Z myšlenek mě vytrhlo zaklepání na dveře. Lekla jsem se. Sakra, člověk tu nemůže ani přemýšlet! Dveře se otevřely a vykoukla nějaká sestra.

"Slečno, máte návštěvu. Mohu je sem přivést?" Jestli maj jídlo a notebook, tak jo. To je důležité k životu!

"Ano, prosím. Nemám s tím problém."

"Dobře." Sestra zalezla a pustila sem ty retardy, se kterýma bydlím a budu je šikanovat. (HAHAHAHA!) A mají tašky! No vy jste moje zlatíčka.

"Čus zmrdi." Tak jistě že jsem musela slušně pozdravit. Ještě ta pochvala.

"Nazdar krávo." Courtney. Ta píča, co mi málem vymazala moji anime sérii Toradora, kterou jsem ani nedokoukala. A to nebylo mi jediné anime. I OVA.... Moje OVA. Neodpustitelné. (Jejich vztah je frenemies / NEpřátelé. Docela podobné Tomovi a Tordovi.)

Zbytek mě aspoň pozdravil normálně (pokud to můžu vůbec takhle nazvat) a dali mi tašky. Takže trika, kalhotky, podprsenky.... Sakra, stejně beru jen triko nějaké extra dlouhé a už je to fuk. Mobil, nabíječka, sluchátka, notebook, flashka. Přesně dle mých představ. A jako bonus Manga.

To jsou borci. (#dab)

O pár hodin později (jelikož kecání vás nebude bavit :D).

"Tak a zmizte. Kšá!" Už odcházeli dom, odmítali si se mnou dál hrát. (#PrayForCameron) Jenom... Momentík.

Chytla jsem Matta za rukáv jeho fialocé mikiny a vyčkávala, až všichni odejdou. Když byl vzduch čistý, posadila jsem ho k sobě a objala ho. Potřebovala jsem trochu obejmout. I on. Myslím.

Trošku jsem se oddálila od něj a dala mu jemnou pusinku na čelo. Koneckonců, nudila jsem se a romantiky není nikdy dost. A nesmí chybět i na rtíky. A malé neškodné kousnutí do spodního rtu jako bonus.

"Je mi líto toho, co se stalo Tess." Matt se na ní otočil a vzdychnul. Nic neříkal. Mlčel. "Umm...." Chtěla jsem něco říct, ale nebylo tu co.

"V pořádku." Zničehonic po pár vteřinách řekl a jemně se usmál. Nevěděla jsem, jak vůbec reagovat. On mě jenom pohladil, lehce políbil na tvář a odešel z pokoje. A já jen tupě zírala. Úplně jako idiot na ty dveře.
Prudce jsem padla na postel, vzala polštář a zařvala do něj. Tohle už není možný. KurVA!

Matt:

Odcházel jsem z Camina pokoje za kamarády. Usmíval jsem se při pomyšlení na mě a na ni. Já, prostě ten nádherný princ a o-

"Urgh!" Zaslechl jsem vzteklé cosi a prudké zabouchnutí dveří. Ihned jsem se schoval za roh a pozoroval jsem. Nějaký postarší muž v uniformě modré barvy vyšel z nějaké místnosti. Byl vzteky bez sebe. "Nejsou tady ty ingredience na manipulativní prášky pro syna.... Sakra!" Praštil do stěny a odcházel k mému směru. Ihned jsem zalezl do kouta, do stínu a chladu a v tichosti jsem si přál, aby mě nezahlédl.

Byl tam. Pár centimetrů ode mě. Popadla mě panika a také strach. Stál a otáčel pomalu hlavou. Už jsem se začal loučit se svým nádherným obličejem.

Bum, bum. Tyhle zvuky vydávalo mé srdce. Hlasitěji. Rychleji.

Nakonec si mě nevšiml a odešel pryč. Vyčkal jsem si ještě pár sekund, než jsem se postavil. Ten chlap byl vzteklý. Dupal hlasitě, že by to probralo i mrtvého. Ta atmosféra byla děsivá.

Rozhodl jsem se jít delší cestou ven z nemocnice. Tam, kam šel on, tam já nejdu. Ne-e! Můj obličej, můj poklad!

Nakonec jsem doběhl domů. Díky bohu, že nebyla tma. Díky bohu, že to bylo rychlý. DÍKY BOHU ZA AUTOBUSOVOU ZASTÁVKU, KDE ČEKAL AUTOBUS A NASTUPOVALI DO NĚJ LIDÉ. UF!

ŽIJU! ÚSPĚCH DNE!

Nakonec jsem potom došel pěšky domů, kde jsem ucítil teb pocit bezpečí a pohody domova. Oddechl jsem si.

Ale ten chlap, ten mě bude děsit i zítra. Ten vztek, že tu nebyli nějaké prášky nebo tak, byl děsivý.

Snad ho už nikdy neuvidím.

[Oh jeez, 1130+ slov :3]
~Elisa