✅ „Another Start" | Eddsworld AU

54.) Night chat

Matt:

"Jak jsem.....?" Začal jsem přemýšlet o tom, jak jsem to udělal. Ruce jsem měl před sebou natažené. Na dlaních byli krystaly. Fialové. Jeden velký, okolo nich šest malých, takhle sestavený na obou dlaních. Třásl jsem se. Nevěděl jsem, co dělat. Nevěděl jsem, jak se to stalo.

Nevěděl jsem, co dělám.

To monstrum na mě skrz ten štít zíralo. Stuhl jsem. Nemohl se pohnout. Slyšel jsem pouze volání mého jména, ale otočit jsem se nemohl. Monstrum udeřilo do štítu. Ucítil jsem velký tlak, že se z toho podlamovala kolena. Prsty, ruce, celé tělo jsem se snažil stále udržet v klidu, bez pohnutí. Ale když se klepete, moc to nejde.

Znovu a znovu do mě údeřoval. Podlamovala se kolena, stále se hrbil, až jsme při jeho nejsilnějším chvatu padl na záda. Štít se roztříštil na několik miniaturních sklíček. Znělo to, jako kdyby praskla sklenička nebo okno.

"Ne, prosím ne...." Zašeptal jsem a couval.

"Vydržel si dlouho, ale né dost..." Řeklo monstrum a připravovalo si ránu. Neměl jsem už sílu. Bum! Rána do celého těla. Cítil jsem se jako hřebík, do kterého udeřilo kladivo. Takhle se tedy cítí hřebíky.

Kluci řvali. Viděl jsem matně. Zvuky se tlumili a ztišovali. Bolest zesilovala. Přestával jsem vnímat. Připravoval druhou a zároveň poslední ránu.

Nahnaly se mi slzy do očí. Chtěl jsem toho hodně ještě prožít. Nikdy jsem ani pořádně nevyjádřil city ke C-.... Však vlastně.... Je to jedno.... Stejně už vše skončí.

Jen na chvilku jsem zavřel oči. Přísahal bych, že na pár sekund. Cítil jsem, jak se mnou někdo pohnul. Těžce jsem otevíral oči. Byl jsem na Eddových zádech. Před nama byl Tord a Tom. Viděl jsem sice matně, jako když si někdo umaže brýle, ale postavy jsem ještě poznal.

Chtělo se mi zničehonic tak spát. Padali mi oční víčka. Pouze jsem viděl na Eddových zádech. Byl jsem velmi unaven. Jen zavřu oči, nikomu to vadit nebude....

Tom:

Běželi jsme k táboru co nejrychleji. Byla moje vina, že Matta takhle zničilo monstrum. Kdybych Edda poslechnul... Kdybych Matta poslechnul... Kdybych byl klidný... Ughh, vážně se nesnáším.

Zastavil jsem. Musím to vyřešit.
Kluci běželo pár kroků dál, pak se oba na mě otočili a zastavili.

"Co děláš! Pojď!" Zařval Edd. Jen jsem se na patě otočil a zadíval se na monstrum.

"Vyřídím to s ním..." Řekl jsem dostatečně nahlas s jistým a vážným tónem.

"To je debilní i na tebe, opilče!" Zakřičel Tord. Nenávidím ty jeho kecy.

"Sklapni rozpůlenej ksichte!"

"KLUCI, JDEM!" Zakřičel Edd.

"Já zůstávám." Otočil jsem svou hlavu na Edda. Škodolibě jsem se usmál. "Vím, co dělám." Řekl jsem sebejistě a vydal se kupředu. Do sebevražedné zóny.

"Doufám....." Bylo poslední, co jsem od Edda slyšel. Podíval jsem se na oblohu. Stmívalo se. Pohlédl jsem pak na mobil. 17:58.