68.) Risk

222 19 43
                                    

Courtney:

"Cam! Cam, přestaň jim očumovat zadek!" Snažila jsem se výhružne šeptnout na perverzní rudovlasou blbku, miss Blazovou. Už asi pět minut stojí venku u mého auta a pozoruje zadek jednoho kluka. Jako, ano má hezkej zadek ale ona na to musí čumět?? Já věděla, že alkohol hned s ní dělá divy, já ji s tím pivem měla varovat.

"Sklapni! A navíc, když najdeš sexy zadek, musíš si ho dooooooobře prohlédnout. Řekne ti vše, jako jazyk i pe-!"

"My se bavíme vážně i zadku??" Plácla jsen se do čela. To už s ní není možný. Jako... Hele, když se dívám na zadek jeho kámoše, tak to není zas tak špatný výhled.~ (i hate my liiiiiiife)

Ale jednou něco pěkného (jako Hollywood Undead songy, které můžu naštěstí poslouchat čtyři a dvacet hodin, sedm dní v týdnu.) musí skončit. Rozhodly jsme se konečně nasednout do mého krásného auta, který je mým oblíbeným členem rodiny.

Jely jsme konečně domů, po misi si rozhodně dám nějakej ten energy drink, co Cameron ukradnu a pustím si Hollywood Undead. Když o tom mluvíme, zachtělo se mi pustit rádio, snad je hrajou s trochou štěstí.

"A nové zprávy, v Rudé armádě sám velitel oznámil novou pravou ruku, která mu bude opět pomáhat. Jedná se o jeho milenku, jméno ještě nezveřejnil."

"Co to melou za kraviny?" Řekla čivava zmateně i otráveně a usrkla si z plechovky Semtexu. "Itoko..." (Japonsky hovadina/bullshit.)

"Co já vím, zajímá nás to vůbec? Ještě po půlnoci."

"Bude nějakej záznam, už neví co říct." Možná má ta kráva pravdu, přece jenom, koho dneska zajímá armáda a politika? Politiky. Obyčejné lidi jako já a blázny jako ten vedle mě ne.

Po pár slov moderátorky, které jsme chtěly úspěšně ignorovat, akorát že měla tak otravný hlas, že to nešlo, objevil se další:

"Mockrát vám děkuji, ahaha! Jste tak krásná, jak se říká. Fanoušci nelhali."

"N-no to děkuji, slečno..." Zdálo se mi to, nebo ta moderátorka úplně změnila chování? I když se jedná o rádiovou stanici a ne televizi, bylo to poznat v hlase. Zněla tak energicky a egoisticky (jako pan manžel toho cvoka vedle mě, ale jako dáma), teď je z ní na větvi.

"Ále, hehe, jsem slečna Nicolette Crowová-..."

"COŽE!!?" Vykřikla tak mega nasraně ta čivava, až jsem se lekla a dupla na brzdu. Má štěstí, že se její pití nevylilo na moji sedačku s přihrádkou, sklem, palubkou, volantem, no prostě po mém miláčkovi! Bych ji se seřezala.

Tak.

Moc.

"Co řveš ty kundo!! Seš ty někdy vůbec normální?!" Prohrábla jsem si vlasy a podívala se na ni. Zrovna vystoupila z auta, stoupla si před, plechovku hodila o zem a dupala na ni tak agresivně, jako kdyby to byla něčí hlava. Ty vole, ty její záchvaty jsou nebezpečný čím dál tím víc. Jako už fakt, měla by se začít léčit.

Opřela se stranu, kde se svítila světla, ruce si položila na stehna a dívala se. Né, že bych tu Cam ráda neměla (vzhledem k našemu vztahu, ji nenávidím), ale co ji je? Jako uslyší jméno a hned bum? I tohle je trochu moc.

Cam se po minutě přemýšlí zvedla k té zničené plechovce a odešla ji vyhodit ke koši u sloupu. Já jsem čekala, dokud jsem nedostala podivný pocit. Intuici. Šestý smysl, který říkal "odjet". Zesiloval, když jsem uviděla dva týpky ve stínu.

✅ „Another Start" | Eddsworld AUKde žijí příběhy. Začni objevovat